Bez ruského pasu už ani do sanitky. Jak Moskva šikanuje Ukrajince v okupovaných oblastech
Zdravotní péče či důchody podmíněné ruským pasem i pokračující deportace dětí do země agresora. Tlak okupačních orgánů v obsazených oblastech Ukrajiny stále sílí. O tom, jakým nástrahám jsou vystaveni běžní obyvatelé, se Voxpot bavil s ředitelkou neziskové organizace Almenda Marijou Suljalinou.
Narodila se v krymské Jaltě, od anexe poloostrova v roce 2014 žije v Kyjevě. Na rodné město však nezanevřela a nadále doufá, že se jednou vrátí domů – do multikulturní svobodné Jalty pod modrožlutou vlajkou.
Už na základní škole byla na většinově proruském poloostrově trochu zjevením. Na ulicích odpovídala v ukrajinštině, na poslední zvonění přišla jako jedna z mála v tradiční vyšivance. Jakmile začaly v roce 2013 rozsáhlé demonstrace proti Janukovyčově vládě, neváhala a hned se do nich ještě na Krymu zapojila. A pokračovala v nich i ve chvíli, kdy už po vítězství Majdanu vypukly na poloostrově proruské demonstrace.
„Celých těch osm let mám pocit viny, že jsem Krym opustila,“ připustila loni pro Paměť národa. Nic na tom nezměnil ani fakt, že se po celou dobu aktivně věnovala pomoci mladým lidem přijíždějícím z okupovaných oblastí. Když Rusové zahájili loni v únoru invazi, na nic nečekala, vzala batoh na záda a vyrazila na první vojenské stanoviště. Do armády ji však tehdy coby ženu nevzali. Mladá aktivistka se ale neztratila.
Jestli obyvatel Krymu nepřijal ruský pas, mohl se klidně dočkat toho, že mu úřady zabaví nemovitost.
V současnosti stojí v čele neziskové organizace Almenda, jež především eviduje a dokumentuje závažná porušování práv dětí a mladistvých na Ruskem obsazených územích. S Marijou Suljalinou si Voxpot povídal právě o tamních životních poměrech i tom, jaké to je vyrůstat pod okupační správou.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
