• Analýzy
  • 1. dubna 2020

Informace za časů pandemie. Jak se začala Čína učit dezinformace od Ruska.

Alžběta Bajerová / Úvodní foto: Flickr
Krabice se zdravotními pomůckami z Číny přistávají na letištích v Itálii, Španělsku, i Řecku. Na každé z nich je nalepený slogan o vzájemném a věčném přátelství. V Česku krabice přebírají přední čeští politici a děkují při tom Číně do kamer. Srbský prezident Aleksandar Vucic v podobné situaci před kamerami dokonce políbil čínskou vlajku. Předražené roušky a nefukční rychlotesty by se běžně nejspíš nedostaly do dvoran slávy humanitární pomoci. Těm čínským však pomáhá neobvykle dobře zvládnutý marketing.

Po utlumení epidemie koronaviru řeší Čína navazující krizi. Tou je poškozený obraz velmoci ve světě. Covid19 se rozšířil zpoza jejích hranic a intenzitu pandemie navíc Peking podpořil několikaměsíčním zatajováním problému z politických důvodů. Nelichotivý začátek se teď Čína snaží přepsat a nahradit jej pověstí světového lídra v boji proti pandemii, nad kterou už údajně sama zvládla zvítězit.

Propaganda rozhodně není čínským politickým špičkám cizí. Kampaň týkající se Covid19 se však vymyká běžné čínské strategii kontroly nad informacemi. Nedávnými netradičními kroky Peking naznačil, že si začíná brát lekce také z ruské příručky dezinformací. Co nás nyní čeká?

Kde virus vznikl, nevíme

Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Zhao Lijian sdílel 13. března na svém Twitteru článek s názvemm „Covid-19: Další důkazy, že virus vznikl v USA“. Tento text z konspiračního plátku globalresearch.ca spekuluje, že nový typ koronaviru byl vyvinutý v Marylandské biologické laboratoři, odkud ho do Wuhanu zavlekli američtí vojáci.

Přestože toto tvrzení odporuje závěrům vědců o přirozeném vzniku koronaviru, Zhaův tweet sdílelo 12,700 lidí, včetně dalších vysokých představitelů komunistické strany. Do šíření dezinformace se nečekaně zapojilo také čtrnáct oficiálních účtů čínských ambasád v zahraničí, včetně těch ve Francii a Německu. Poslední zmiňovaný přitom ještě nedávna neexistoval. Čtyřicet twitterových účtů ambasád a konzulátů vytvořila Čína teprve mezi zářím a prosincem 2019.

Zhaův twitter následně posloužil jako základ dalších článků o zodpovědnosti USA za šíření koronaviru, které v angličtině publikovala čínská státní média. O týden později přišel čínský státní plátek Global Times se zcela novou spekulací. Naznačil, že Covid19 se ve skutečnosti začal šířit z Itálie.

Série vzájemně si odporujících dezinformačních tweetů není na sociálních sítích výjimkou. Tento případ nicméně odborníky zaskočil. Sdělení tentokrát nepřipomíná tradiční čínskou propagandu, ale věrnou kopií pro-ruského dezinformačního scénáře.

Ruské a čínské dezinformace

Ruské dezinformace vždy byly oproti čínským agresivnější, negativnější a také kreativnější v práci s fakty. Nesnaží se věrohodně přesvědčovat o jedné pravdě, místo toho vytvářejí mnoho konspiračních scénářů, které se mohou i vzájemně popírat. Jejich úkolem je vyvolat pocit, že nalezení pravdy je nemožné, způsobit u lidí zmatek a prohlubovat napětí. Například o sestřelení malajsijského letadla MH17 nad Ukrajinou v roce 2014 se čtenáři Sputniku postupně dozvěděli, že se nikdy nestalo, že je za něj zodpovědná ukrajinská armáda, i že letadlo sestřelila CIA.

Kdo bude vládcem informací? Vladimir Putin a Si Ťin-pching. Zdroj: Kremlin.ru

Čína sama není v propagandě nováčkem. K dosažení kontroly nad informacemi nabádal vojevůdce Sun-c’ ve své knize „Umění války“ už pět století před našim letopočtem. Čína podobně jako Rusko nekreslí dělící čáru mezi dobou války a míru a dosažení „diskurzivní převahy“ nad rivaly i partnery je proto pevnou součástí čínské zahraniční politiky. Zde ale podobnost s ruskými informačními operacemi končí.

Kde Moskva zahlcuje čtenáře dezinformacemi, Čína vsází na přemalování reality laskavými zprávami. V polovině března například čínské politické špičky sdílely virální video obyvatel Říma, jak si pobyt v karanténě zpříjemňují zpěvem z oken. „Díky, Číno,“ zakřičel jeden jeden z účastníků balkónového sboru. Přestože podle kontextu šlo o ironický komentář, Čína jej sdílela jako důkaz vděčnosti Italů za pomoc v krizi.

Jak ukazuje analýza Stanfordského Centra pro kybernetickou politiku, čínská státní média se při pokrývání pandemie Covid19 soustředí právě na pozitivní mezinárodní reakce na čínskou pomoc, na rychlost Číny ve zvládnutí pandemie a na počty a příběhy vyléčených lidí. Oproti Rusku totiž Čína daleko více věří svojí značce. Zatímco RT se o Rusku zmiňuje pouze ve 4% svých zpráv, čínské CGTN a CCTV o Číně hovoří v 50%.

Proč tedy Peking mění zavedené postupy a experimentuje s dezinformacemi?

Dezinformacemi proti kritikům

Zatímco se Rusko se pouští v momentech krize do epických dezinformačních bitev, Čína kritiku obvykle tlumí jasně cíleným a pro veřejnost neviditelným nátlakem. Když v roce 2012 agentura Bloomberg uveřejnila šokující přehled majetku čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, její novináři dostávali výhrůžky smrtí a agentuře hrozila ztráta přístupu na čínský trh. Časopis Foreign Policy popisuje, jak po této zkušenosti začala agentura Bloomberg se sebecenzurou zpravodajství o Číně. Redaktoři, kteří výměnu lukrativního trhu za mlčení odmítli, v Bloombergu následně skončili. Pro zkušenosti s čínským tlakem na média ale nemusíme chodit daleko. V roce 2016 obdrželo několik českých a slovenských redaktorů předžalobní výzvu od čínské investiční skupiny CEFC, která požadovala smazání článků o napojení firmy na čínskou armádu.

„Možná jste zapomněli, ale my si to budeme vždy pamatovat.“ Twitter čínské ambasády v Itálii.

Zastrašovací taktika je však náročná a v době pandemie má pravděpodobně jen omezený efekt. Podílem Číny na šíření Covid19 se v současnosti zabývá většina světových médií. Falešné zprávy tak Čína může využívat krátkodobě k odražení největšího náporu kritiky. Je ale možné, že se země na spuštění nové informační politiky připravovala již déle.

V roce 2019 čínská vláda nechala vytvořit desítky profilů svých vládních úřadů a ambasád na Twitteru a Facebooku. Obě platformy jsou přitom v Číně zakázané a aktivnější na nich jsou především anglicky píšící státní média. Od konce prosince do poloviny března uveřejnila čínská média na Facebooku závratných sedm tisíc článků o koronaviru v anglickém jazyce. Čínské profily na sociálních sítích zároveň častěji sdílejí RT, Sputnik a íránskou PressTV a vezou se tak na existující dezinformační vlně. Přímá spolupráce mezi čínskými a pro-ruskými médii se však dosud neprokázala.

Čína z krize zdatně vytváří příležitosti posunout se o něco blíže do centra světového dění. Její „koronavirová kampaň“, která nově čítá také dezinformace, je obecně považovaná za úspěšnou. Peking exceluje především v porovnání se Spojenými státy, které na šíření viru reagovaly pomalu, neangažují se v mezinárodní pomoci, zato se s Čínou ocitly v tvrdé diplomatické přestřelce. Pomoc Evropské Unie svým členským státům zároveň dostává oproti té z Číny velmi málo pozornosti.

Zatímco západní státy budou ještě přinejmenším několik měsíců bojovat s virovou epidemií, Čína bude dál pracovat na zlepšení svého mediálního obrazu. Součástí její kampaně budou zřejmě stále častěji i dezinformace, především pokud se prokáže, že Čína dál mlží o skutečném počtu nakažených a zemřelých. Nepodlehnout tlaku „čínského pohledu na svět“ tak zřejmě bude další z mnoha nelehkých úkolů, které na Evropu letos čekají.

Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky

Podívejte se také na naši nedávnou reportáž z Číny.