• Recenze
  • 13. října 2020

Nemesis: Příběh jednoho muže a jeho války o drogovou scénu v Riu (recenze)

Stotisícová Rocihna je největší chudinskou čtvrtí (favelou) v Brazílii. Právě tady se odehrál příběh hlavního hrdiny Nema. Foto: Eduardo Ferreira Da Silva.
František Kalenda

Britský investigativní novinář Misha Glenny není ve zdejších končinách neznámým autorem: v češtině mu dosud vyšly čtyři knihy, z nichž nejznámější je bezpochyby McMafie – Zločin bez hranic (Argo, 2009), která se před dvěma lety dočkala i volného seriálového zpracování pod hlavičkou BBC a AMC. Slovenské nakladatelství Absynt nyní českým čtenářům po pěti letech od vydání originálu konečně zprostředkovalo i knihu Nemesis: Drogová bitva pro Rio, kde se do popředí zájmu vůbec poprvé dostává brazilské podsvětí.

Nemesis, stejně jako předchozí Glennyho knihy, formálně není román, ale čtivostí může směle konkurovat klasikům mafiánské literatury včetně Maria Puza, autora legendárního Kmotra.

Nemesis, stejně jako předchozí Glennyho knihy, formálně není román, ale čtivostí může směle konkurovat klasikům mafiánské literatury včetně Maria Puza, autora legendárního Kmotra. Příběh o vzestupu a pádu „Nema“, neomezeného pána chudinské favely Rocinha a jednu dobu nejhledanějšího muže v Brazílii, má ostatně vyloženě románovou strukturu. Všemi obávaný Nem je na začátku nikdo – přesněji řečeno Antônio Francisco Bonfim Lopes, mladík z nepředstavitelně chudých poměrů a z násilnické rodiny, který s drogovým byznysem neměl nic společného, dokud nepotřeboval peníze pro léčbu těžce nemocné dcery. Teprve tragická událost ho dohnala k tomu, aby začal pracovat pro místního „dona“ – a po jeho smrti a několika podezřelých vraždách, se kterými mohl nebo nemusel mít něco společného, nastoupil na jeho místo a stal se pomyslným nepřítelem číslo jedna pro místní zkorumpované politiky a samozřejmě i konkurenční gangstery.

Jánošík z favely

Přesto se nejedná o fikci – Glenny při rekonstrukci Nemova života spoléhá na četné rozhovory s policisty, novináři, obyvateli favely, bývalými i současnými aktéry drogového byznysu a samozřejmě se samotným hlavním (anti)hrdinou jeho knihy, který si momentálně odpykává šestašedesátiletý trest v přísně střežené věznici nedaleko města Campo Grande. Příběh samotný, odehrávající se převážně v barvitě vylíčených kulisách největší brazilské favely Rocinha, navíc nevisí v politickém, společenském ani historickém vzduchoprázdnu: Glenny do něj umně zaplétá jemné i zcela otevřené narážky na klíčová témata současné Brazílie, jako jsou dechberoucí společenské nerovnosti, latentní rasismus, těžké postavení žen nebo regionální stereotypy.

Hlavní pozornost je ale přece jen věnovaná favele, oné těžce prostupné betonové (a ještě spíš plechové) džungli, se kterou si většina české a ostatně i brazilské veřejnosti spojí hlavně chudobu a násilí. Misha Glenny ukazuje, že obojí vyplývá především z toho, jak dlouho byli jejich obyvatelé (nějakých jedenáct milionů Brazilců) přehlíženi, doslova vytlačeni mimo zorné pole společnosti, která by se bez nich přitom neobešla – na to politici příliš potřebují jejich hlasy a zámožnější občané je pro změnu využívají jako služky, uklízečky nebo šoféry.

V situaci, kdy nefunguje (a vlastně se v těchto oblastech ani nesnaží fungovat) stát a jeho úřady, a kdy existuje jen málo možností hospodářského vzestupu, přichází na scénu kartely a místní „donové“, kteří si zajišťují poslušnost nejen násilím, ale i vynucováním určitých norem a přerozdělováním části obrovského zisku z prodeje drog mezi vlastní komunitu. Není divu, že se pak ze štědřejších zločinců, kteří bohatým bílým dětem za kokain peníze brali a mezi chudé favelados je rozdávali, mezi Brazilci stávají takřka lidoví hrdinové, jakým se bezpochyby stal i „Nem z Rocinhy“.

Vhled do dnešní Brazílie

V některých pasážích se zdá, že určité mytologizaci svých (anti)hrdinů se nevyhnul ani Glenny – zatímco Nem a jeho předchůdce Lulu se pokouší jednat za každých okolností spravedlivě a jejich zločiny vyplývají spíše ze složitých okolností, v jakých se nachází, se zasahujícími (a samozřejmě nebetyčně zkorumpovanými) policisty autor soucítí jen málo. Ani příliš nenabízí jejich perspektivu. Omezí se hlavně na to, že jsou špatně placení, špatně vyzbrojení a mají svoje vlastní zájmy: vznik milicí, které dnes kontrolují část favel nejen v Riu a opírají se především o bývalé i současné příslušníky policejních složek, je zajímavou „vedlejší linkou“ k Nemově příběhu.


Glenny, který se doučil portugalsky právě pro potřeby této knihy, se také dopustil několika drobných faktických nepřesností, například když obyvatele města São Paulo nazývá paulistas (ve skutečnosti jsou to paulistanos; paulista je označení pro obyvatele stejnojmenného státu) nebo když tvrdí, že Getúlio Vargas nastolil „korporativistickou diktaturu“ již v roce 1930 (Vargasův korporativistický Nový stát vzniká o sedm let později). S řadou tvrzení a zjednodušujících interpretací historie by se dalo dlouze polemizovat, rozhodně ale nezpochybňují autorův mimořádný přehled týkající se brazilských reálií.

Vzhledem k tomu, jak málo titulů bylo dosud o Brazílii z angličtiny (a natožpak z portugalštiny) přeloženo si dovolím tvrdit, že neexistuje kniha, která by českému čtenáři v jeho rodném jazyce podávala lepší vhled do brazilské současnosti, než právě Nemesis. Bohužel se jedná o vhled stále omezený hlavně na vděčné téma boje proti drogám a na Rio de Janeiro – jak sám Glenny poukazuje, Brazílie má mnoho neméně zajímavých, leč podstatně méně medializovaných tváří, které by stálo za to zprostředkovat i za jejími hranicemi.

Misha Glenny: Nemesis: Drogová bitva o Rio. Absynt, 2020. Knihu si můžete koupit v našem shopu.