Emmanuel Macron

08. 04. 2022, 04:10

Prezidenta bohatých, či cestu do extrému? Volební dilema Francouzů může přinést překvapení

Filip Brychta

O prezidentské křeslo Francie se v neděli utká dvanáct kandidátů. V prvním kole je jich na výběr celé spektrum – od krajní levice k extrémní pravici. Předvolební průzkumy odhadují opakování souboje z minulých voleb i stejný výsledek. Preference se ale mění a lidé začínají volby vnímat stále intenzivněji. Kdo získá Elysejský palác?

Ještě na počátku tohoto týdne jste museli mít při sledování francouzských televizních stanic poměrně štěstí, abyste narazili na nějaké zprávy ohledně voleb. K vidění totiž byly vesměs jen záběry z Ukrajiny. Stejně tak to vypadalo i v hovorech Francouzů. S blížícím se prvním kolem prezidentských voleb si ale lidé začínají uvědomovat, že mají problémy i ve vlastní zemi. A právě tyto potíže rozhodnou, komu své hlasy nakonec dají.

Atmosféru krásně ilustruje křivka předvolebních preferencí současného prezidenta Emmanuela Macrona. Se začátkem ruské invaze vystoupala a boj o Elysejský palác se zdál rozhodnutý velmi brzy. Avšak již 21. března začala klesat a závod začíná být velice napínavý.

Po vzoru Zelenského si Macron nechal narůst strniště a oblékl vojenskou mikinu a džíny. Leč sklidil spíše posměch, a tak se vrátil k tomu, co mu jde.

V předvolebních výzkumech liberálně pravicový Macron stále vede, ale nebezpečně jej dotahuje krajně pravicová Marine Le Pen. Podle všeho se tak schyluje k déjà vu z minulých voleb. Pocit, že tohle už jsme viděli, ale nelze mít z kampaně kandidátů ani z nálady v ulicích, která je dnes před volbami určitě klidnější.

Le président des riches

Při procházení kolem několika míst v městečku Anor u hranic s Belgií, kde mohou být vylepené plakáty prezidentských kandidátů, jich zas tolik neuvidíte. Většinou jsou zde dva nebo tři.

Místo určené pro vylepování volebních plakátů v městečku Anor / Foto: Filip Brychta

„Lidé tu ani o volbách moc nemluví. Nechtějí mít mezi sebou potíže,“ říká Voxpotu majitelka místního bufetu Noah. „Možná je to ani netrápí, protože si jezdí cigarety kupovat do Belgie,“ směje se a dodává, že ona sama je Belgičanka. Při pokusu promluvit si o politice s místními v baru Les Frangines se hovor vždy rychle stočí k válce, kterou všichni sledují v televizi nad barovým pultem.

Nakonec se ale nejstarší muž, kterému může být kolem sedmdesáti let, rozhodne k politice přece jenom něco říct. „Válka volby nerozhodne. Ani nevím, co k ní říkají,“ přiznává Michel Faustier směrem ke kandidátům. „Dříve tady byla sklářská továrna, ale ta je pryč. A nic nového tady není,“ vzpomíná na staré dobré časy a poukazuje tím na problém, který severní Francii trápí.

Ta je již po dvě generace zasažena obrovskou deindustrializací. Způsobeno je to mimo jiné tím, že vlády v několika posledních letech považovaly spotřebitelské hospodářství za známku modernizace. A právě přepracování této ekonomiky je velkým tématem současných voleb. Stejně jako minulých.

Před pěti lety se stala hlavním bojištěm této snahy také továrna Whirlpool ve městě Amiens, rodišti Macrona. Ten slíbil, že pokud volby vyhraje, závod zachrání. Následně jeho vláda nalila miliony eur do jeho obnovy, což mělo sloužit jako ukázka prezidentova odhodlání oživit průmysl.

Čtěte také: Francouzské předsednictví jako cesta k silnější Evropě se zbraní v ruce

Jenže pokud navštívíte obří továrnu dnes, uvidíte trávu prorůstající asfaltem a potkáte nanejvýš tři poslední zaměstnance. Macron tak svůj slib splnit nedokázal a v únoru byl dokonce provozovatel závodu usvědčen ze zneužití finančních prostředků.

S blížícím se termínem voleb si lidé právě tato prázdná slova začínají uvědomovat. Tudíž jeho šance poklesly a musel zasáhnout. Změnil image politika, kterého plně zaměstnává válka na Ukrajině, a začal mluvit také o politice ve Francii. Svou kandidaturu oznámil tiše v regionálním tisku, a možná doufal, že bude-li vypadat jako ukrajinský prezident Zelenskyj, dostane stejný prostor v televizi. Nechal si tedy narůst strniště a oblékl vojenskou mikinu a džíny. Leč sklidil spíše posměch, a tak se vrátil k tomu, co mu jde.

Setřást přezdívku „le président des riches“ (prezident bohatých) se mu úplně nepodařilo. Uspořádal proto mítink v Paris La Défense Arena, kde se nad centrálním pódiem vznášela multimediální kostka s obřími obrazovkami a okolní prostor zaplnili lidé skandující „Macron prezident“. On sám svým podporovatelům přiznal, že volby ještě vyhrané nejsou. „Nemyslete si, že je všechno rozhodnuto, že to všechno dobře dopadne,“ pronesl.

Extrémy na obou stranách

Největší vyzývatelkou Macrona je v Calais působící poslankyně Marie Le Pen, která neuspěla ve volbách v letech 2012 a 2017. Oznámila, že pokud letošní volby prohraje, příště už kandidovat nebude. Nyní ale není vůbec vyloučeno, že třetí pokus jí konečně přinese prezidentský post.

Pokud se dostane do druhého kola, což lze předpokládat, může Macrona porazit díky voličům přetaženým od rivalů, kteří z klání vypadli. Velké množství lidí totiž bude volit kohokoli krom stávajícího prezidenta. A tak zatímco v prvním kole se volí napříč politickým spektrem, to druhé je více o poškození neoblíbeného kandidáta.

Le Pen si to uvědomuje, a proto v posledních týdnech zmírnila rozhořčení nad některými stěžejními tématy. Nevyjadřuje se již tak silně proti islámu a Evropské unii. Nicméně hlavní priority jejího politického manifestu jsou „zastavení nekontrolované migrace“ a „vymýcení islamistických ideologií“.

Černý kůň voleb Mélenchon se zaměřil na voliče z venkova a předměstí. Přesně do takových míst se promítal jeho hologram z mítinku v Lille.

Je ale jasné, že lidé vědí, o koho jde. I ona sama občas vybočí z role umírněnější političky a připomene svůj program. Ten například počítá se změnou ústavy, aby se na národní území nedostalo takové množství cizinců, které by změnilo složení a identitu francouzského lidu. „Francie, země imigrace, skončila,“ řekla v únoru. A předtím v září 2021 byl její oblíbený výrok: „Francouzští delikventi ve vězení, cizinci v letadle!“

V posledních týdnech ale postavila životní náklady Francouzů do popředí své agendy a slíbila opatření, které vrátí 150–200 eur zpět do kapes domácností. Le Pen je podle experta na průzkum veřejného mínění Emmanuela Rivièrea známá tím, že získává těžko dostupné voliče. „Vždycky se jí podaří svést lidi, kteří se o politiku vůbec nezajímají, právě proto, že jim nabízí řešení jak vyjádřit svůj hněv vůči politice,“ řekl CNN.

Vypadá to, že jí neuškodilo ani přátelství s Vladimirem Putinem. Preference ji nesebralo ani fiasko s předvolebními letáky, na kterých se právě s prezidentem Ruska prezentovala. Bylo vytištěno a distribuováno 1,2 milionu kopií a její strana později popřela, že by je nařídila zničit. Osmistránkový leták je stále dostupný na jejím webu.

Hlasy dělnické třídy jsou tak v podstatě rozděleny mezi Le Pen a ostře levicového kandidáta Jeana-Luca Mélenchona. Snahy Érica Zemmoura, jenž se snažil strhnout voliče konkurentky ještě pravicovějším smýšlením, jsou podle průzkumů marné. Možným černým koněm je tedy politický matador Mélenchon. Ten kandidoval již ve třech prezidentských volbách a podobně jako Le Pen nikdy neuspěl. Zaměřil se zejména na voliče z venkova a předměstí. Přesně do takových míst se promítal jeho hologram z mítinku v Lille.

Mezi jeho politiky patří fiskální revoluce, přímější zapojení voličů do „věcí veřejných“ a plán na boj proti násilí na ženách. Tím si mnohé získal, protože jako jeden z mála hovoří o ženských problémech a ve Francii jsou agresivní projevy k ženám velkou diskusí.

Pravice udává styl a tempo

Vše tedy nasvědčuje tomu, že se uskuteční bitva podobná té před pěti lety. Macron versus Le Pen. A co se týče výsledku druhého kola, vypadá to, že skončí také stejně jako v předchozích volbách. I když…

Je těžké předpovídat, za kterým kandidátem půjdou voliči zbylých deseti uchazečů o to nejdůležitější křeslo v Elysejském paláci. Je možné, že voliče Zemmoura zláká Le Pen, ale na překážku jí u velké části z nich může být fakt, že je žena. Také voliči Mélenchona mohou přeběhnout k Le Pen, protože je stejně extrémní a nabízí podobné zlepšení života. Tyto faktory pak mohou ve výsledku znamenat ohrožení pro Macrona, který navíc začal s kampaní celkem pozdě. Koho francouzská veřejnost ve volbách preferuje, je už ale zřejmé nyní. Je tím francouzská pravice.

Čtěte také: Éric Zemmour: Fašista v mezích zákona slibuje Francouzům ztracenou slávu

Dva její nejkrajnější reprezentanti – Le Pen a Zemmour – mají v průzkumech dohromady více než celá levice. Kandidátka socialistů Anne Hidalgo, přestože je starostkou Paříže, má pouhá dvě procenta. A navzdory vzestupu Mélenchona se jinak celá kampaň ubírala vpravo. Debatě totiž dominovala témata jako národní identita, přistěhovalectví a islám.

Nicméně o příštím prezidentovi Francie rozhodnuto ještě není. Na počátku roku 2022 se zdálo, že volby jsou jasné, ale nyní to vypadá na velmi těsný výsledek. Francie nezvolila úřadujícího prezidenta už dvacet let, a jelikož konflikt na východě Evropy podněcuje krizi rostoucích životních nákladů, nepřistupují lidé v zemi galského kohouta k takovým volbám, jaké původně očekávali.