• Rozhovory
  • 12. dubna 2022

Rakousko má k Moskvě blízko, možná chtěl Nehammer postavit k Putinovi most, naznačuje politolog

Rakouský kancléř Nehammer po schůzce řekl, že nemá z rozhovoru s Putinem optimistický dojem / Foto: European People's Party / flickr.com / CC0 /
Rakouský kancléř Nehammer po schůzce řekl, že nemá z rozhovoru s Putinem optimistický dojem / Foto: European People's Party / flickr.com / CC0 /
Autor
Mahulena Kopecká
Sedmý týden ukrajinské války se rakouský kancléř Karl Nehammer setkal s Vladimirem Putinem. Cesta do Moskvy měla být součástí snahy vytvořit dialog mezi Ruskem a Západem. Nehammer chtěl zřejmě ruskému vůdci říct, že prohrál, jednání ale nejspíš nic nepřineslo, naznačuje politolog Vít Hloušek v rozhovoru pro Voxpot.

„Jsme vojensky neutrální, ale máme jasný postoj k ruské válce proti Ukrajině. Musí to přestat! Jsou potřeba humanitární koridory, příměří a vyšetření válečných zločinů,“ řekl rakouský kancléř Karl Nehammer před odjezdem na východ. O své cestě informoval prezidenta Zelenského i hlavní představitele Evropské unie Ursulu von der Leyen a Charlese Michela.

Vít Hloušek (*1977)

Působí na Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2015 byl jmenován profesorem v oboru politologie. Zaměřuje se například na současné evropské politické dějiny a euroskepticismus.

Rakouský kancléř Moskvu navštívil jako první evropský lídr od začátku ruské agrese. Vladimira Putina varoval, že západní sankce se mohou ještě zpřísnit. Na 75 minut dlouhém setkání mluvil také o ruských válečných zločinech a prezidentovi nabídl, že Volodymyr Zelenskyj je připravený s ním osobně vyjednávat. Vládce Kremlu na to ale nereagoval a nabídku ignoroval.

Rakousko je už od 50. let neutrální zemí, podobně jako Švýcarsko. S Ruskem ho pojí celá řada vazeb ekonomických i energetických. Východní obchodní partner mu dodává plyn pokrývající až 80 % tamní spotřeby a těsná provázanost existuje i v bankovním sektoru. Vídeň se dlouhodobě snažila být pro Moskvu spojencem na starém kontinentě a vystupovat jako prostředník mezi ruskými a evropskými zájmy. V posledních letech sledovaly unijní státy rusko-rakouské přátelství s obavami. I proto mohla být Nehammerova návštěva Kremlu Západem schválena – jako by naznačovala, že i tradiční neutralita Vídně má své hranice.

Co si můžeme vzít z pondělní schůzky Putina a Nehammera? A proměnil se vztah Ruska a Rakouska od začátku války? Na to jsme se ptali politologa Víta Hlouška.

Nevím, proč to Nehammer dělá. Nerozumím tomu. Proč zrovna teď? Nemá to žádnou logiku ani z hlediska vnitřní rakouské politiky.

Rakouský kancléř Karl Nehammer hned po jednání s Putinem prohlásil, že nebylo příliš přátelské a že spolu vedli velmi otevřený a tvrdý dialog.

Upřímně řečeno, pokud tam jel pouze s tím, aby Putinovi vysvětlil, že morálně prohrál, tak se to dalo čekat. Jednání zjevně nepřineslo žádný posun. Z komentáře rakouského kancléře po schůzce jasně plyne, že Putin momentálně nemá vyjednávání jako prioritu.

Jaké mohly být Nehammerovy hlavní cíle? Proč se do Kremlu vůbec vydal?

Nejspíš si myslel, že by s Putinem mohl domluvit něco rozumnějšího. Věřím tomu, že mu chtěl vysvětlit, jak se na to dívá Evropská unie a Západ, jaký je kontext. Nicméně jestli to k něčemu mohlo vést, to je velká otázka. Rakousko má s Ruskem lepší vztahy než zbytek EU dohromady. Na rozdíl od Švédska a Finska je jeho neutralita Ruskem respektovaná. Rakušané mají s Moskvou trochu privilegovanější kontakty. Tím pádem se kancléř možná domníval, že by se mohl pokusit vybudovat nějaký most k Putinovi, a to lépe než Emmanuel Macron. Ale jestli mu tam opravdu přijel říct jen to, jak morálně prohrál a že by měl být vstřícnější vůči ukrajinským snahám o příměří a pokoušet se o diplomatičtější cestu, je to až naivní.

Jaký smysl mohlo mít jednání s Kremlem pro Rakousko samotné?

Nevím, proč to Nehammer dělá. Nerozumím tomu. Proč zrovna teď? Nemá to žádnou logiku ani z hlediska vnitřní rakouské politiky. Moc vstřícně na to nereagovali ani rakouští Zelení, kteří jsou koaličním partnerem lidovců (právě ty Nehammer vede; pozn. redakce). Ne, že by to zakazovali, ale nebylo to vítáno s nadšením. Jestli má jít nový kanál, pomocí kterého se bude Evropská unie snažit s Ruskem bavit, to se teprve uvidí.

Čtěte také: Dohoda o míru na Ukrajině zřejmě nebude možná bez únikové strategie pro Putina

Jaký je vztah Rakouska a Ruska – kromě ekonomické provázanosti a energetiky – v dlouhodobější perspektivě? Změnil se nějak od roku 2014, tedy od začátku ruské invaze na Krym?

Zas tak moc se neproměnil, i když ani Rakousko nebylo úplně šťastné z kroků, které vedly k okupaci Krymu a dalších částí východní Ukrajiny. Na druhou stranu cynicky řečeno, pro Rakousko toto není žádná priorita. Vídeň nemá žádné specifické vztahy s Ukrajinou, nejde o zemi, která by byla nějak bezprostředně dotčena válečným děním. Ne tak, jak to cítí třeba Poláci, Slováci nebo my – byť nemáme přímou hranici s Ukrajinou. Pro Rakousko je Rusko dlouhodobě významným partnerem spíše ekonomicky než politicky, a to i po roce 2014. Rozhodně to nemyslím tak, že by Rakušané byli loutkou či trojským koněm Putina v EU. Tuhle roli plní jiné státy, Kypr nebo Řecko. Vídeň s Rusy nikdy neměla výraznější problém, Moskva tu má ekonomické zájmy, které Rakušanům vyhovují. Země si svou neutrální pozici v tomto ohledu užívala, teď je to pro ni ale komplikovanější, protože ruská agrese je zcela zjevná a nedá se omluvit.

Jak reagovaly západní země, když Nehammer oznámil, že do Moskvy skutečně poletí?

Nezaznamenal jsem žádnou silnou reakci. Proběhla konzultace s představiteli Evropské unie i se Zelenským, takže to asi nikdo odsuzovat nebude. Zároveň jsem ani neviděl reakci, která by to vyloženě chválila. Nemyslím, že by od toho někdo očekával něco zásadnějšího.

Neutrální Rakousko

Rakouský status neutrálního státu trvá od roku 1955. Země neutralitu vyhlásila proto, aby došlo ke stažení spojeneckých vojsk, která ji okupovala od roku 1945. Zákon o neutralitě stanovuje, že Vídeň se nikdy nepřidá do žádné vojenské aliance ani nepovolí zřízení vojenské základny cizího státu na svém území. Po vyhlášení neutrality prosazovalo Rakousko „politiku aktivní neutrality“ – nabízelo své území jako místo k setkávání Východu a Západu.

Myslíte, že Rakousko se bude i do budoucna snažit udržovat svou neutralitu?

Určitě. Oni si z toho udělali pomník vlastní vnitřní politiky. Ta neutralita je svým způsobem součástí rakouské identity, je pro tu zemi důležitá, byť můžeme diskutovat o tom, kam až se její vnímání posunulo od striktního pojetí z konce 50. a začátku 60. let. Rozhodně se nedá počítat s tím, že by Rakousko tento přístup opustilo – ani tváří v tvář ruské agresi. Ale Vídeň bude muset své vztahy k Ruské federaci přehodnotit. Rakousko zároveň v kontextu evropské reakce na válku není potížista, když jde o tvrdší sankce proti Rusku. Nekřičelo, že přísnější opatření nejsou možná, protože by poškodila rakouské ekonomické zájmy, přestože tomu tak nepochybně je.

Proč Rakousko tak dlouho čekalo, než vyhostilo ruské diplomaty? To se stalo teprve poměrně nedávno…

To souvisí s neutrálním statusem země – v takovém případě je rozhodnutí složitější než pro zemi, která jednoznačně stojí na určité straně konfliktu. Teoreticky se takový stát navenek tváří, že je otevřený spolupracovat s různými státy, že není součástí žádného paktu, žádného mocenského bloku. Tím pádem jsou nutné závažnější a konkrétnější důvody, má-li dojít k vyhoštění diplomatů. Daleko snadněji se například vyhošťují lidé z ruské ambasády v Česku po tom, co se stalo ve Vrběticích, než ze státu, který s Ruskem udržoval bezproblémové vztahy. Taková země, jako je Rakousko, potřebuje víc času a víc důkazů, že ruská ambasáda provádí špionážní či vlivovou kampaň.

A víme, jak naopak Rusko vnímalo současný rakouský postoj? Vždyť Putin nakonec na seznam nepřátelských zemí přidal i tento jemu dosud blízký stát.

Přidal, protože Rakousko se nevymezilo proti přístupu EU a proti ruským sankcím. Kreml tak dal na seznam Evropskou unii v jednom balíku. Do té doby bylo Rakousko vnímáno jako celkem bezproblémový partner, jako zajímavá země pro diplomatickou a ekonomickou aktivitu Ruska vůči západní Evropě. Po začátku konfliktu se ale Vídeň svezla s celou EU. Jinak jsem nezaznamenal žádnou specifickou protirakouskou reakci ze strany Kremlu, nebo nějaký pokus o to říct, že Rakousko je jiné, protože je neutrální. To se neděje.

Moskva o jednání s Rakouskem příliš mluvit nechtěla a ani se k němu příliš nevyjádřila. Může to naznačovat další zhoršení vztahů s Rakouskem a případně i se Západem?

Vztahy se Západem se zhoršují průběžně. Putin například argumentuje, že invaze na Ukrajinu má zabránit tomu, aby tu sílil vliv USA. Ale Rakouska se to nijak specificky netýká, je vnímané jako členská země EU, na kterou se vztahuje obecná ruská nenávist k Západu. V rakousko-ruských vztazích tato schůzka nic podstatného nezměnila.