• Názory
  • 6. ledna 2021

Rozhodnutí nevydat zakladatele Wikileaks do USA neznamená vítězství svobody slova

Úvodní foto: Julian Assange, Flickr/Aacidpolly /
Úvodní foto: Julian Assange, Flickr/Aacidpolly /
Autor
Prokop Singer
V pondělí 4. ledna rozhodl britský soud v Londýně v zatím nejdůležitějším dosavadním trestním řízení ve prospěch ausralského whistleblowera Juliana Assange. Zakladatel serveru WikiLeaks čelil u soudu vydání do Spojených států, kde mu hrozí až 175 let vězení v souvislosti se zveřejněním utajovaných dokumentů, které odhalily vedle rozsáhlé korupce na nejvyšší úrovni v mnoha zemích i válečné zločiny západních mocností.

Julian Assange vešel ve známost po zveřejnění videa z vojenské helikoptéry, na kterém američtí vojáci chladnokrevně zabijí několik iráckých novinářů. Soud nyní rozhodl, že Británie Juliana Assange do Spojených států z důvodu jeho špatného zdravotního stavu (především psychického) nevydá. Špatné podmínky amerických věznic by údajně mohly dále ohrozit obviněného na zdraví i na životě.

Násilník nebo oběť

Zatykač na Assange vydalo jako první Švédsko v létě roku 2010. Důvodem ještě nebyly materiály publikované na WikiLeaks, ale údajné znásilnění dvou žen.  K tomu mělo dojít během Assangeovy návštěvy Švédska, kde měl toho roku pořádal několik přednášek. Zatčení ale proběhlo teprve v Británii, která následně rozhodovala o jeho vydání zpět do Švédska. Když byl australský whistleblower propuštěn z vazby na kauci, ukryl se na ekvádorskou ambasádu, kde požádal o politický azyl.

Julian Assange tvrdí, že již obvinění ze znásilnění byla jen politickou zástěrkou a na ekvádorskou ambasádu podle svých slov uprchl kvůli obavám, že by ho Švédsko vydalo do Spojených států.

Snímek z videa vraždy iráckých novinářů. Při kliknutí na obrázek se zobrazí video na YouTube. Zdroj: Wikileaks

O celé kauze píše ve svých pamětech Geoffrey Robertson, lidskoprávní advokát, který Assange zastupoval právě ve věci jeho vydání do Švédska. Britský právník se ve svých pamětech vyjadřuje o švédské justici s velkou nedůvěrou.

Robertson píše, že Švédsko rozlišuje tři stupně znásilnění a jeho klinet byl obviněn z toho nejméně závažného, který by byl pravděpodobně klasifikován pouze jako přestupek a Assange by si za něj neodnesl ani trest odnětí svobody. První žena jej přitom viní z toho, že po sexu záměrně zničil prezervativ. To se mělo stát v pátek v noci, ale v sobotu na přednášce se k němu oběť ještě hlásila a i v neděli ho doprovázela na večírek.

Druhá žena, s kterou měl mít Assange pohlavní styk, se nejprve dle Robertsona dočetla na interentu, že byl Assange v minulosti v Africe a řekla mu, že pokud nepůjde na testy HIV, tak celou věc oznámí policii. První oběť prý nakonec instruovala druhou ženu, aby Assange na policii opravdu nahlásila. Geoffrey Robertson se domnívá, že je jeho klient, vůči němuž je jinak v pamětech často velmi kritický, v této otázce naprosto nevinný.

Ekvádor, britské Guantánámo, USA

V roce 2012 se Assange uprostřed soudní bitvy uchýlil na ekvádorskou ambasádu, kde požádal o politický azyl. Ten mu za několik následujících týdnů udělil bývalý ekvádorský prezident Rafael Correa. Ambasádu musel Assange opustit teprve po sedmi letech, když v Ekvádoru k moci nastoupil nový prezident. Nově zvolený Lenín Moreno razantně změnil politiku svého předchudce a předchozího prezidenta začal dokonce trestně stíhat. Následně změnil i rozhodnutí v otázce Juliana Assange, kterého vypověděl z londýnského velvyslanectví.

Ministr zahraničí sloužící pod Rafaelem Correou přitom tvrdí, že vypovězení whistleblowera z ekvádorské ambasády souvisí s půjčkou více než čtyř miliard dolarů, kterou dostal po nástupu Morena Ekvádor od mezinárodního Mezinárodního měnového fondu.

Jakmile Assange ztratil podporu ekvádorské vlády, britská policie jej vyvedla z ambasády a o měsíc později byl odsouzen k padesáti týdnům vězení za porušení pravidel kauce. Svůj trest si odpykal ve věznici pro nejnebezpečnější osoby v Belmarsh, které se někdy přezdívá britské Guantánamo.

Prohra svobody slova

Pondělní rozhodnutí o nevydání Assange do USA může na první pohled vypadat jako zásadní vítězství v kauze, kterou novináři i lidskoprávní organizace považují za nebezpečný precedens politické perzekuce. Zdání v tomto případě nemusí odpovídat realitě.

Soudkyně Vanessa Baraitser totiž smetla ze stolu všechny argumenty Assangovy obhajoby, která žádala nevydávat australského aktivistu zejména kvůli tomu, že by se mu ve Spojených státech nedostalo spravedlivého procesu.

Je znepokojivé, že soudkyně přistoupila prakticky na všechny body amerických žalobců a neuznala, že by Assange před vojenským tribunálem neměl základní práva pro svou obhajobu. Jinými slovy, že by tento proces byl nejspíš velmi vzdálen férovému soudu podle evropských demokratických standardů. Vojenský tribunál totiž není přístupný veřejnosti a obžalovaný by byl souzen v tajnosti jako „nepřátelský bojovník“ a mohl by být podroben i mučení.

Ředitelka mezinárodních kampaní neziskové organizace Reportéři bez hranic Rebecca Vincent se nechala slyšet, že fakt, že soud smetl všechny tyto argumenty ze stolu, je velmi znepokojující precedens pro posuzování podobných případů v budoucnu. Pozitivní zprávou by naopak mohlo být, že tímto soud prakticky připustil, že americké věznice nesplňují standardy dodržování lidských práv. Soudkyně Baraitser přiznala, že Chelsea Manning, která předala Assangeovi inkriminované video z americké helikoptéry, byla v americké vyšetřovací vazbě mučena. Dodala nicméně, že důkazy, které Manning usvědčily, nebyly mučením vynuceny.

Protesty proti vydání Assange do USA. Zdroj: Garry Knight (CC BY 4.0)

 

Vítězství zdravotního stavu

U soudu nakonec zvítězila obava o Assangeův zdravotní stav. Jeho velmi špatná kondice je důsledkem osmi let, které whistleblower strávil ve faktickém domácím vězení na ekvádorské ambasádě a následně v reálném vězení, kde byl od dubna 2019 na samotce.

Nils Melzer, zvláštní zpravodaj při OSN, který se specializuje na problematiku mučení, se už několikrát vyjádřil, že symptomy Juliana Assangea nesou stopy psychického mučení. Expert na mezinárodní právo Melzer řekl na adresu aktivisty, že se „nikdy za svou dvacetiletou praxi, kdy jsem pracoval s oběťmi válek a politického násilí, nesetkal se skupinou demokratických zemí, které by určitého člověka takto účelově izolovaly, démonizovaly a šikanovaly po tak dlouhou dobu a s tak malým zájmem o lidskou důstojnost a právní stát.“

Nutno říct, že ani z osobního hlediska ještě nemá Julian Assange vyhráno. Spojené státy se totiž proti verdiktu odvolaly a boj bude pokračovat nanovo. Zatím však není jasné, jestli se na něj bude Assange připravovat na svobodě, či ve vězení.