Hladomor

21. 03. 2023, 12:41

Severní Koreu po covidové izolaci drtí hlad. S obnovením obchodu však vedení země nepospíchá

Klára Burešová

Zprávy ze Severní Koreje do světa pronikají obtížně – a ještě hůř se ověřují. V poslední době se v médiích objevují informace o nedostatku jídla, který uzavřenou zemi pod autoritářským vedením Kim Čong-una sužuje. A to více než obvykle.

Odstěhují se do skladiště a svůj domov na měsíc pronajmou za peníze, které vystačí tak akorát ke koupi deseti kil rýže. Severokorejci ve městě Hjesan na hranici s Čínou se podle serveru Daily NK potýkají s hladem, který donutil některé z nich opustit domovy. Uvolněné nemovitosti pak nabízejí k bydlení za měsíční nájem ve výši 50–100 čínských jüanů (asi 6500–13 000 severokorejských wonů), v přepočtu zhruba za 160–320 korun.

„Z peněz, které rodina obdrží za pronájem domu, se nemůže ani dostatečně najíst, stěží si uvaří kaši,“ popisuje novinářům z Daily NK – pod slibem zachování anonymity – drsnou realitu jeden z obyvatel Hjesanu. Podobně se vyjádřil i zdroj z okolí města Rason, kde také docházejí potraviny. Tam měl nedávno jeden muž vykopat pohřbeného psa, uvařit ho a sníst.

Na nedostatek jídla poukazují i ceny rýže. Za kilogram suroviny podle pravidelného průzkumu Daily NK zaplatili na začátku března Severokorejci nejvíc za posledních pět let. Prudce vzrostla i cena kukuřice, která může hlavní obilovinu Asie nahradit a její hodnota roste se zvyšující se poptávkou po levnějších surovinách.

Z hladových měst na venkov

Podle jihokorejské vlády nyní v KLDR nejvíce trpí podvýživou lidé z malých a středních měst. „Na vesnici, tedy blízko orné půdy je to lepší, ale v malých a středních městech… Nejchudší obyvatelstvo obvykle trpí hladem jako první, ale nemůžu prozradit jména takových oblastí,“ řekl anonymně jihokorejským novinářům zdroj z ministerstva pro sjednocení v Soulu. „V některých regionech roste počet zemřelých,“ dodal s tím, že situace ale není tak vážná jako v případě severokorejského hladomoru v 90. letech.

Lidé, co přijeli z měst, vypadali jako bezdomovci. Nepřivezli si ani pokrývky, a jediné, co měli s sebou, bylo pár pytlů.

Hlad a nedostatek jídla trápí podle informací Asiapress i města v provincii Severní Hamgjong na severu země. Chudým měšťanům proto místní úřady začaly nabízet jídlo a ubytování, a to pod podmínkou, že opustí domovy a zapojí se do zemědělských družstev. Ta trápí nedostatek pracovníků a posily z měst by mohly zlepšit jejich situaci. Stěhování na venkov ale pro Severokorejce znamená strmý sestup po sociálním žebříčku. Zemědělci patří mezi nejchudší třídu a kastovní systém v Severní Koreji v podstatě neumožňuje, aby se přestěhovali do měst.

Situace ve městech je však podle zpravodajského serveru Asiapress natolik špatná, že vidina jídla a ubytování některé jejich obyvatele přesvědčila, aby odešli na venkov. Do zemědělských komunit se začali začleňovat v únoru, ale ani jejich příchod na farmy se neobešel bez problémů.

„Lidé, co přijeli z měst, vypadali jako bezdomovci. Nepřivezli si ani pokrývky, a jediné, co měli s sebou, bylo pár pytlů,“ řekl Asiapress nejmenovaný zdroj, který v provincii navštívil jedno z družstev. Tam potíže nastaly také s jídlem i ubytováním, které měli příchozí slíbené. Družstvo nebylo schopné uspokojivě naplnit ani jeden ze slibů, které úřady lidem z měst daly. Potraviny i prostor k bydlení pro nově příchozí se zatím farma snaží řešit na úkor stávajících pracovníků.

Ekonomická situace se v Severní Koreji začala zhoršovat po zavedení opatření proti šíření covidu-19 na začátku roku 2020. Obchodování s Čínou zamrzlo a severokorejská vláda pod záminkou zastavení šíření viru omezila pohyb lidí i jejich ekonomické aktivity. Jenže kvůli restrikcím mnoho lidí z měst přišlo o příjem a s nedostatkem peněz se snížila i kvalita jejich života. Podle koreanisty Jaromíra Chlady, kterého Voxpot oslovil, jsou na tom špatně především příhraniční oblasti.

Čtěte také: „S ruským lidem jsme v jednom zákopu.“ Severní Korea zřejmě vyšle na Ukrajinu svůj vojenský personál

„Značná část obyvatelstva tam byla závislá na obchodu, pašování věcí z Číny a přeprodeji. Uzavřením hranice spousta lidí přišlo o obživu,“ říká Chlada. „Nedostatek jídla není úplně ten důvod současného hladovění. Pokud lidé nemají šanci vydělat peníze, aby si potraviny koupili na trzích, dostávají se do této situace,“ dodává expert.

Covid a sociální nůžky

Zavření hranic nezasáhlo všechny vrstvy severokorejské společnosti stejnou měrou. V posledních letech se ve světě objevily zprávy o zvětšující se bohatší střední třídě, která z velké části získává peníze z podnikání – jak obchodováním s Čínou zboží, tak z byznysu přímo uvnitř Severní Koreje. Lidé z této vrstvy si podle jihokorejské studie stále častěji užívali restaurací, kupovali elektroniku nebo více investovali do zdraví, vzdělání a zábavy.

„Lázně v Jangdoku, lyžařské středisko Masikrjong, restaurace s mořskými plody v Tedongang a aquapark v Munsu patří mezi hlavní volnočasová střediska, která komunistický vůdce Kim Čong-un otevřel. Všichni uprchlíci ze střední třídy, se kterými jsem mluvila v rámci výzkumu mi řekli, že tato místa navštěvovali jednou až dvakrát do roka,” řekla Korea Times vedoucí studie Džong Un-mi.

Na jedné straně se objevují zprávy, že v příhraniční oblasti našli rodinu, která zemřela hlady, na straně druhé existují v Pchjongjangu dolaroví milionáři.

Jenže přísná koronavirová opatření a zastavení obchodu s cizinou se dotkly i této bohatší střední třídy. Se snížením kvality života se ale podle Chlady potýkají hlavně ti, kteří byli závislí na obchodování s Čínou. Severokorejci, kteří něco sami produkují nebo přeprodávají výrobky druhých v rámci KLDR, jsou na tom lépe. Jak moc ale tuto vrstvu současná situace a nedostatek jídla zasáhly, nelze jednoznačně určit.

„Problém je, že střední třída je široký pojem, protože sociální nůžky jsou v KLDR ohromně otevřené,” vysvětluje Chlada. „Na jedné straně se objevují zprávy, že v příhraniční oblasti našli rodinu, která zemřela hlady, na straně druhé existují v Pchjongjangu dolaroví milionáři. A mezitím je celá škála lidí, kteří se mají více či méně dobře,“ dodává koreanista. Situace lidí ve větších městech je ale lepší.

Čtěte také: Jižní Korea se dívá do vesmíru. A z něj zpátky na Zemi, na Kim Čong-una

KLDR v současné době do jisté míry znovu otevřela své hranice pro zboží z ciziny a v posledních měsících se objevují nepotvrzené informace o dalším rozšíření obchodu s Čínou. Vše je ale zahaleno mlhou nejasností a zpochybňování. Například severokorejský straník Daily NK řekl, že přestože se hodně mluví o březnovém obnovení této hospodářské spolupráce, místní obchodní organizace nedostaly žádné přesné seznamy se zbožím určeným k exportu či importu.

„Nějaký obchod by mohl být povolen v provincii Janggang nebo v Severním Hamgjongu, kde se v nyní vůbec neobchoduje,“ uvedl komunistický funkcionář. „Ale obchodování pravděpodobně bude řídit stát,” dodal zdroj.

Klára Burešová

Více článků od autora