• Analýzy
  • Dlouhé čtení
  • 25. května 2020

Budoucnost na dálku a pod dohledem. Jak virus pomohl gigantům plánujícím technologickou dystopii.

Naomi Klein / Úvodní foto: Andrew Cuomo | MTA New York City Transit / Marc A. Hermann
Zatímco účinný lék na koronavirus zůstává v nedohlednu a počet obětí pandemie stále stoupá, technologičtí giganti z amerického Sillicon Valley se snaží využít krizi k rozšíření svého vlivu a upevnění moci. Přinášíme překlad článku kanadské spisovatelky a novinářky Naomi Klein, který vyšel v květnu na webu The Intercept.

Guvernér státu New York, Andrew Cuomo, se od začátku krize způsobené pandemií koronaviru objevoval na veřejnosti většinu času zachmuřený. Během pravidelného briefingu, který měl první květnovou středu, se ale na pár pomíjivých okamžiků na jeho tváři objevil úsměv. 

“Jsme připraveni a jdeme do toho naplno!” zvolal nadšeně. “Jsme Newyorčané, jsme draví, jsme ambiciózní. Vidíme, že změna je za dveřmi. A když ji provedeme správně, tak se z ní může stát náš spojenec.”

Zdrojem ojedinělého závanu pozitivní energie byla návštěva bývalého ředitele Googlu, Erica Schmidta. Schmidt se přes videokonferenci připojil i na guvernérův briefing, aby oznámil, že bude předsedat panelu pro přetvoření veřejného života ve státě New York po koronavirové krizi. Klíčovým aspektem plánu je důraz na trvalé zapojení technologií do každého aspektu života.

“Naší prioritou je zaměřit se na distanční zdravotnictví, vzdálenou výuku a kvalitu připojení,” nastínil Schmidt. “Musíme se upnout na výsledky, které je možné prezentovat hned teď. Musíme využít technologie, které udělají svět lepším místem.” Aby nebylo pochyb, že cíle bývalého šéfa Googlu jsou čistě dobrosrdečné, byla v záběru jeho webkamery vidět i zlatavá andělská křídla.

Jen o den dříve oznámil Cuomo podobné partnerství zaměřené na vývoj “chytřejšího školství” s Nadací Billa a Melindy Gatesových. “Je to vizionář”, prohlásil Cuomo o Gatesovi. Následně řekl, že pandemie připravila “historický moment, během kterého můžeme využít a rozvinout [Gatesovy] nápady. … K čemu nám jsou všechny ty budovy a učebny, když máme takové technologie?”, ptal se rétoricky.

Eric Schmidt se přes videokonferenci připojuje na brífink guvernéra státu New York, Andrewa Cuoma. | Zdroj: Lev Radin/Pacific Press/Rex/Shutterstock.

Lidé jako biologické riziko

Bude chvíli trvat, než všechno získá jasné obrysy. Začíná se nám tu ale objevovat něco, co připomíná propracovanou pandemickou šokovou doktrínu. Říkejme tomu Nový šmírovací úděl (Screen New Deal). Během žádného z předchozích neštěstí jsme neviděli reakci založenou do takové míry na využití špičkových technologií. Přes stále rostoucí počet obětí koronaviru uháníme k budoucnosti, která nevnímá naši fyzickou izolaci předchozích týdnů jako bolest nezbytnou pro záchranu lidských životů, ale jako živoucí laboratoř pro stálou a velice výnosnou bezdotykovou budoucnost.

Anuja Sonalker, ředitelka firmy Steer Tech, která prodává technologie umožňující automatické parkování, nedávno shrnula nový postoj zákazníků v dobách koronaviru. “Probíhá oteplování vztahů lidí k automatické a bezdotykové technologii,” řekla. “Lidé představují biologické riziko, stroje ne.”

Když se naplní tato budoucnost, tak už naše domovy nikdy nebudou exkluzivním osobním prostorem. Díky vysokorychlostnímu internetu se stanou zároveň našimi školami, ordinacemi našich lékařů, posilovnami, a jestli si to bude stát přát, tak i našim vězením. Je jisté, že pro mnohé z nás byl domov už před pandemií primárním zdrojem zábavy a kultury, jindy zase vždy otevřenou kanceláří, ve které nebyla nikdy práce u konce. Budoucnost, která se právě překotnou rychlostí formuje v hlavách technologické avantgardy, tyto trendy posouvá kupředu nadsvětelnou rychlostí.

Budoucnost, ve které má privilegovaná část společnosti prakticky vše doručeno až domů buď virtuálně skrze streaming a cloudové technologie, nebo fyzicky díky samořiditelným autům nebo dronům. Pocit sdílení následně zprostředkovává obrazovka a digitální platformy řízené skrze algoritmy. Jde o budoucnost, která si žádá mnohem méně učitelů, doktorů nebo řidičů. Pod maskou kontroly koronaviru nepřijímá hotovost, omezuje masovou přepravu a nabízí méně živého umění. Tato budoucnost o sobě prohlašuje, že běží na umělé inteligenci, ale ve skutečnosti ji drží pohromadě desítky milionů anonymních pracovníků schovaných ve skladištích, datacentrech, fabrikách na odhalování nevhodného obsahu na sítích, elektronických sweatshopech, lithiových dolech, industriálních farmách, jatkách a vězeních. Ti budou ponecháni bez ponecháni bez podobné ochrany a navíc vystaveni novým formám vykořisťování. Je to budoucnost, ve které je každý náš pohyb, každé naše slovo, každý náš vztah sledovatelný, vystopovatelný a dají se z něj vytěžit data skrze dosud nevídané spojenectví mezi vládou a technologickými giganty.

 

Zní vám to povědomě? Jestli ano, tak je to tím, že už před pandemií nám byla tato do detailu seřízená, aplikacemi poháněná ekonomika založená na jednorázových kontraktech bez ochrany zaměstnance nabízena a nucena ve jménu bezstarostného pohodlí a personifikace.

Mnozí z nás měli z nastupujícího světa obavy. Obavy ohledně bezpečí a kvality služeb, obavy z nových nerovností v distančním zdravotnictví nebo v online učebnách. Obavy ze samořiditelných aut přejíždějících chodce a z dronů třískajících se zásilkami do zdí nebo do lidí. Ze sledování pohybu nebo z bezkontaktních plateb ohrožujících naše soukromí a upevňujících rasovou i pohlavní diskriminaci. Z bezohledných sociálních médií otravujících naše informační prostředí i mentální zdraví našich dětí. Z “chytrých měst” přeplněných sensory, které se svými skrytými algoritmy vytlačují lokální samosprávy. Obavy o dobrá pracovní místa, která tyto technologie vymažou,a ze špatných pracovních míst, která vyprodukují.

Nejvíce jsme měli starost o demokracii, kterou ohrožovalo rychle narůstající bohatství a moc shromážděná v rukou hrstky technologických společností. Společností vyhýbajících se jakékoliv odpovědnosti za spoušť, kterou zanechávají v oblastech, které ovládly a proměnily k nepoznání. Ať už jde o média, maloobchod nebo dopravu.

To byla dávná minulost – jinak známá jako… Únor. Dnes jsou mnohé z dobře podložených obav smeteny ze stolu vlnou paniky a tato dříve předehřátá dystopie prochází rychlou revitalizací. Proti hrůznému panoramatu hromadného umírání je nám nyní prodávána s pochybným slibem jediné cesty k ochraně našich životů proti pandemii. Jako klíč nezbytný k ochraně nás a našich blízkých.

Díky guvernéru Cuomovi a jeho četným známostem a partnerstvím s miliardáři (včetně jednoho s Michaelem Bloombergem na testování a trasování) se stát New York stane naleštěnou reklamou na novou pochmurnou budoucnost. Její ambice ale nejsou omezeny hranicemi jednoho státu ani jedné země. A ve středu toho všeho je Eric Schmidt.

Když se spojí stát a technologické korporace

Schmidt byl na své pouti divokým lobbováním a agresivní kampaní dávno předtím, než Američané porozuměli hrozbě Covidu-19. Tlačil během ní přesně tu vizi světa jako vystřiženého ze seriálu Black Mirror, kterou mu Cuomo zrovna dal právo vybudovat. V jádru vize je souvislé provázání veřejné správy s hrstkou vybraných technologických gigantů. Školy, nemocnice, obvodní lékaři, policie nebo armáda najímají za velké peníze privátní technologické firmy, na které převádějí mnohé ze svých základních funkcí.

Je to vize, kterou Schmidt obhajoval a prosazoval v roli předsedy amerického vládního Panelu pro armádní inovace, který radí ministerstvu obrany v otázkách vzrůstajícího armádního využívání umělé inteligence. Kromě toho byl členem Národní bezpečnostní komise pro umělou inteligenci (NSCAI), která radí Kongresu při “zavádění umělé inteligence, strojového učení a přidružených technologií” s cílem zaměřit se na “národní a ekonomickou bezpečnost Spojených Státu, včetně případných ekonomických hrozeb”. Obě rady jsou zaplněné důležitými řediteli z firem ze Silicon Valley, jako je Oracle, Amazon, Microsoft, Facebook a samozřejmě také Schmidtovi bývalí kolegové z Googlu.

Eric Schmidt během zasedání Panelu pro armádní inovace. | Zdroj: Lisa Ferdinando, Department of Defense.

Schmidt, který stále drží více než 5.3 miliard dolarů v akciích Alphabetu (mateřské společnosti Google) a další velké investice v technologických firmách, ve Washingtonu vlastně provádí důsledný úklid ve prospěch Sillicon Valley. Hlavním cílem obou rad, ve kterých Schmidt zasedá, je zvýšit exponenciálně vládní výdaje na vývoj umělé inteligence a technologií, na kterých bude stát doprovodná infrastruktura, jako jsou sítě 5G. Jde o investice, ze kterých by přímo těžily také společnosti, ve kterých má Schmidt a další členové těchto komisí rozsáhlé podíly.

Poprvé se to objevilo jen v prezentacích pro zákonodárce za zavřenými dveřmi, ale brzy s tím šel i před novináře a veřejnost. V pečlivě připravených komentářích a rozhovorech byl ostřím Schmidtovy argumentace fakt, že čínská vláda je ochotna investovat neomezené množství veřejných peněz k vybudování infrastruktury pro sledování občanů. Zatímco čínské technologické společnosti jako Alibaba, Baidu nebo Huawei mohou těžit z komerčního využití technologií zaplacených vládními investicemi, dominantní pozice Spojených států v globální ekonomice je ve stínu tohoto vývoje na pokraji kolapsu.

Informační centrum pro elektronické soukromí (EPIC)  nedávno díky zákonu o svobodném přístupu k informacím získalo přístup k prezentaci, kterou Schmidtova NSCAI vytvořila v květnu 2019. Ze slidů prezentace zní alarmistická tvrzení o tom, jak čínská laxnost  v regulacích a bezedný apetit po sledování způsobují, že se Říše středu dostává před USA v mnoha oborech, včetně využívání umělé inteligence pro zdravotní diagnózu, autonomních vozidel, digitální infrastruktury, chytrých měst, sdílených jízd a bezhotovostních plat plateb.

Příčin čínské konkurenční výhody je jmenováno mnoho a sahají do nejrůznějších oblastí. Začínají u jednoduchého počtu konzumentů odbavovaných v eshopech. Dále zmiňují “absenci zastaralého bankovního softwaru,” která měla umožnit přeskočení hotovostních a kreditních plateb a otevřít cestu k “velkému trhu elektronického obchodování a digitálních služeb” využívajícího digitální platby. Výčet jde až k drastickému nedostatku doktorů, který vládu přinutil spolupracovat s technologickými společnostmi jako Tencent na využití umělé inteligence pro “prediktivní” medicínu.

Jiný slide poznamenává, že v Číně mají technologické firmy “postavení, ve kterém mohou rychle odstraňovat regulační opatření, zatímco americké firmy brzdí omezení vycházející z platných zákonů a institucionálního nastavení v zemi.”

Více než na jakýkoliv jiný důvod ale NSCAI poukazuje na čínskou ochotu vytvořit alianci mezi vládou a soukromníky, která povede k plošnému dohledu a na něm založeném sběru dat pro získání náskoku před USA. Prezentace vychvaluje čínskou “explicitní vládní podporu a zapojení se například v případě aplikace softwaru pro rozpoznávání obličejů”. Dále tvrdí, že “sledování je tím nejlepším zákazníkem pro vytvoření umělé inteligence,” a že “masové sledování je naprostá bomba pro strojové učení.”

Slide nazvaný “Státní datasety: Sledování = chytrá města”, podotýká, že Čína (společně s hlavním soupeřem Googlu – Alibabou) v tomto závodě už předběhla Ameriku.

Tento fakt stojí za povšimnutí, protože mateřská společnost Googlu – Alphabet – se přesně takovou vizi snažila protlačit skrze svou divizi Sidewalk Labs. Google si vybral značnou část nábřeží torontského nábřeží jako prototyp svého chytrého města. Tento projekt byl zrušen po dvou letech neustávajících kontroverzí způsobených enormním objemem osobních dat, které by společnost Alphabet tímto způsobem získala. Kritika mířila také na nedostatek ochrany soukromí a celkově diskutabilní přínos pro město.

Ani ne půl roku po této prezentaci zaslal v listopadu NSCAI kongresu interní analýzu, ve které opět upozorňuje na nutnost adaptace Spojených států na závod s Čínou při aplikaci těchto kontroverzních technologií. “Jsme uprostřed strategicky důležitého závodu,” uvádí zpráva, kterou získal EPIC. “Umělá inteligence bude v centru všeho. V sázce je budoucnost naší národní bezpečnosti i ekonomiky.”

Koncem února se Schmidt chystal nasměrovat svou kampaň plnou silou na veřejnost. Pravděpodobně si uvědomoval, že navýšení rozpočtu, které navrhoval, by neprošlo bez větší podpory občanů. Ve svém článku pro New York Times nazvaném “Řídil jsem Google: Silicon Valley může s Čínou prohrát”, Schmidt volá po “bezprecedentních partnerstvích mezi vládou a průmyslem” a znovu opakuje své varování před “žlutým nebezpečím”:

“Umělá inteligence otevře nové hranice ve všem, od biotechnologií k bankovnictví. Mimo to představuje prioritu také pro Ministerstvo obrany. … Pakliže budou současné trendy pokračovat, přesáhnou celkové čínské investice do výzkumu a vývoje výdaje Spojených států během následujících deseti let, tedy ve stejném období, kdy čínská ekonomika předstihne tu americkou.

Jestli se tyto trendy nezmění, tak budeme ve třicátých letech 21. století soutěžit se zemí, která má větší ekonomiku, větší investice do výzkumu a vývoje, rozvinutější výzkum, širší uplatnění nových technologií a silnější výpočetní infrastrukturu. … Ve finále se Číňané chystají stát hlavními inovátory na světě a Spojené státy se ani nesnaží s nimi soutěžit.“

Podívejte se na naši reportáž o represích vůči etnickým menšinám v Číně:

Jediné řešení je podle Schmidta injekce veřejných peněz. Vychvalujíc Trumpovu vládu za požadavek zdvojnásobení investic do umělé inteligence a kvantové informační vědy napsal: “Měli bychom uvažovat o dalším zdvojnásobení těchto investic a zároveň s tím vybudovat institucionální zázemí v laboratořích a výzkumných centrech. … Paralelně s tím by měl Kongres vyjít vstříc prezidentské žádosti o nejvyšší navýšení rozpočtu pro obranný výzkum a vývoj za posledních 70 let. Ministerstvo obrany by mělo tyto zdroje využít ke skokovému zvýšení kapacit umělé inteligence, kvantových a nadzvukových technologií a dalších prioritních technologických oblastí.

Bylo to přesně dva týdny předtím, než byla koronavirová krize prohlášena za pandemii. Nikde nepadlo ani slovo o tom, že cílem této technologické expanze je ochrana zdraví Američanů. Hlavním argumentem bylo, že je nutná k tomu, abychom nebyli předstiženi Čínou. Ale to se samozřejmě mělo už brzy změnit.

Podporovatelé neviditelných hrdinů

V následujících dvou měsících se Schmidt rozhodl přerámovat své staré požadavky po obrovských investicích veřejných peněz do technologického vývoje a po radikálním uvolnění pavučiny regulací chránících soukromí občanů. Nyní jsou všechny tyto požadavky podsouvány veřejnosti jako jediná šance, jak se účinně chránit před novým virem, který tu s námi zůstane ještě roky.

Technologičtí giganti, se kterými má Schmidt hluboké vztahy a kteří zabydlují vlivné poradní orgány, se nyní ochotně ukazují jako dobrosrdeční ochránci veřejného zdraví a štědří podporovatelé “hrdinů každodenního života,” (z nichž by mnozí přišli o práci, pakliže by tyto společnosti dosáhly svého). Neuplynuly ještě ani dva týdny newyorské karantény a Schmidt už psal nový článek pro Wall Street Journal, ve kterém určoval tón pro novou situaci. Jasně v něm ukazoval, že Silicon Valley má apetit proměnit nastalou krizi v trvalou změnu.

“Jako ostatní Američané, i technologické firmy se snaží vykonat svůj díl práce na frontě obrany proti pandemii.


Každý Američan by se měl ptát, kde chceme mít Ameriku, až pandemie Covidu-19 skončí. Jak nám mohou technologie použité při této krizi pomoci na cestě k lepší budoucnosti? … Společnosti jako Amazon ví, jak efektivně zásobovat a distribuovat. Proto musí dodávat služby a expertízu vládě, která postrádá výpočetní systémy a expertízu.

Měli bychom také akcelerovat trend vzdáleného vyučování, které je nyní testováno jako nikdy dříve. V onlinu mizí fyzické hranice a proto studenti mohou dostat instrukce od nejlepších učitelů a nezáleží ani na tom, do jaké spádové školy patří.”

“Potřeba rychlého a rozsáhlého experimentování také zrychlí biotechnologickou revoluci. … Nakonec, naše země už dlouho potřebuje opravdovou digitální infrastrukturu. … Pakliže máme vybudovat ekonomiku budoucnosti a vzdělávací systém založený na online základech, potřebujeme plně připojenou populaci a ultra-rychlou infrastrukturu. Vláda musí podpořit rozsáhlé investice – možná jako součást stimulačního balíčku – aby přeměnila národní digitální infrastrukturu na platformy používající cloudové technologie a propojila je novými 5G sítěmi.

Schmidt byl v naplňování své vize opravdu neúnavný. Dva týdny poté, co se jeho názorový článek objevil v médiích, popsal narychlo vytvořený program domácí výuky, který byli učitelé a rodiny napříč celou zemí nuceni podstoupit kvůli pandemii, jako “obrovský experiment ve vzdálené výuce.”

Cílem tohoto experimentu podle něj bylo “zjistit, jak se děti učí na dálku. S těmito daty bychom měli být schopni vybudovat lepší systém výuky z domovů, který v kombinaci s učiteli pomůže dětem lépe se učit.” V průběhu stejné videokonference, kterou zaštiťoval Newyorský ekonomický klub, Schmidt požadoval více distančního zdravotnictví, více 5G, více digitálního obchodu a splnění všech dalších přání z jeho starého seznamu. Všech ve jménu boje proti viru.

Trochu vděku za náš byznys

Jeho nejvíce vypovídající tvrzení nicméně znělo: “Přínos těchto korporací, které tak rádi pomlouváme, přichází ve formě jejich schopnosti komunikovat. Schopnosti vypořádat se s výzvami stojícími před zdravotnictvím a získat informace. To je absolutní základ. Představte si svůj život v dnešní Americe bez Amazonu.” Následně dodal, že lidé by měli “být trochu více vděční, že tyto společnosti získaly kapitál, proinvestovaly jej a vybudovaly díky tomu nástroje, které nyní používáme. Zkrátka opravdu pomohly.”  

Připomíná nám tím, že tlak veřejnosti proti těmto společnostem až do nedávna narůstal. Kandidáti na prezidenta otevřeně diskutovali rozbití velkých technologických monopolů. Amazon byl kvůli úporné lokální opozici donucen přehodnotit své plány na přesun centrály do New Yorku. Projekt Sidewalk Labs od Googlu byl v trvalé krizi a zaměstnanci Googlu odmítli pracovat na sledovacích technologiích pro vojenské použití.

Zkrátka, demokracie fungující jako nepohodlné zapojení veřejnosti do debaty o podobě kritických institucí a veřejného prostoru se ukázaly být největší překážkou vizím, které Schmidt prosazoval. Nejprve z pozice na samém vrcholu hierarchie Googlu a Alphabetu, a poté jako předseda dvou vlivných poradních orgánů pro Kongres a Ministerstvo obrany. Jak ukazují dokumenty NSCAI, nepohodlné použití síly ze strany veřejnosti a technických pracovníků uvnitř těchto gigantických podniků nesnesitelně zpomalilo (viděno perspektivou mužů jako Schmidt nebo šéfa Amazonu Jeffa Bezose) závody ve vyzbrojování umělou inteligencí. Zanechalo tak flotily potenciálně smrtících samořídících aut a náklaďáků mimo silnice, uchránilo soukromé zdravotnické záznamy před tím, aby se staly zbraní v rukou zaměstnavatelů proti svým zaměstnancům, nebo zabránilo tomu, aby byly městské prostory pokryty softwarem na rozeznávání obličejů.

Podívejte se na naši reportáž o nástupu autonomních zbraní:

Uprostřed smrtící pandemie provázené strachem a nejistotou z budoucnosti vidí tyto společnosti ideální prostor pro smetení veškerého odporu vycházejícího z fungujících demokratických mechanismů a ze zapojení veřejnosti do rozhodování. V jejich očích jde o možnost získat stejnou pozici, jakou mají čínští soupeři, kteří se nemusí zabývat ochranou pracovních a občanských práv.

To vše se děje velice rychle. Australská vláda uzavřela s Amazonem smlouvu o uskladnění dat z její kontroverzní aplikace sledující výskyt koronaviru. Kanadská vláda uzavřela s Amazonem smlouvu o doručování zdravotnického vybavení, což vyvolalo otázku, proč vláda obešla veřejnou poštovní službu. Během pár krátkých dnů na začátku května rozjel Alphabet novou iniciativu Sidewalk Labs. S pomocí 400 milionů dolarů v ranných investicích měla firma zásadně přetvořit městskou infrastrukturu. Josh Marcuse byl ředitelem Panelu pro armádní inovace, kterému předsedá Schmidt. Když opouštěl své místo, prohlásil že potřebuje prostor, aby mohl pracovat na plný úvazek pro Google. Stal se šéfem strategií a inovací pro globální veřejný sektor, což znamená, že bude pomáhat Googlu inkasovat peníze na mnoha příležitostech, které on a Schmidt neúnavně vytvářeli svým lobbováním.

Soukromý profit z veřejných peněz

Abychom se vyjádřili jasně, technologie jsou s největší pravděpodobností klíčovým nástrojem k ochraně veřejného zdraví v následujících měsících a letech. Otázka ale zní, zda budou tyto technologie podřízeny demokratickým mechanismům a veřejnému dohledu, nebo budou vypuštěny na trh v šílenství výjimečného stavu, aniž bychom si položili kritické otázky, které budou formovat naše životy v nadcházejících dekádách.

Otázky jako například tyto: Když skutečně vidíme, jak kritické je digitální propojení v době krizí, mají být tyto sítě a naše data opravdu v rukou soukromých hráčů jako Google, Amazon a Apple? Když za ně platíme z veřejných zdrojů tolik peněz, neměla by je veřejnost také vlastnit a kontrolovat? Když je internet v našich životech dnes tak zásadní, neměli bychom jej považovat za jednu z veřejných služeb, která tu není primárně od toho, aby vytvářela zisk?

A když není pochyb, že možnost účastnit se telekonferencí byla v době karantén životně důležitou záležitostí, měly by se objevit také kritické debaty ohledně toho, zda další ochranná opatření přináší výrazně humánnější výsledky. Podívejme se na vzdělávání. Schmidt má pravdu, že přeplněné třídy představují zdravotní riziko přinejmenším do doby, než se objeví vakcína. A co takhle najmout dvojnásobek učitelů a rozpůlit třídy na poloviny? Co takhle zajistit, že každá škola má zdravotní sestru?

To by vytvořilo velmi potřebná pracovní místa v době nezaměstnanosti narůstající na úroveň časů ekonomické deprese a zároveň dalo každému ve vzdělávacím procesu více prostoru. Jestli jsou budovy příliš přeplněné, nestálo by za to rozdělit den na směny, zařadit víc venkovního vzdělávání, které by bylo založeno na množství studií, které ukazují, že čas v přírodě zvyšuje schopnost dětí se učit?

Zavedení tohoto typu změn může být rozhodně náročné. Zároveň ale nejsou zdaleka tak riskantní, jako vzdání se osvědčených postupů, kdy trénovaní lidé učí mladší lidské bytosti tváří v tvář, ve skupinách, kde se naučí socializovat jeden s druhým, aby dokázali zdravě fungovat ve společnosti. Když se prezident newyorských učitelských odborů Andy Pallotta dozvěděl o novém partnerství města s Nadací Billa a Melindy Gatesových, nečekal se svou reakcí dlouho. “Jestli chceme přebudovat školství na nových základech, měli bychom začít vyřešením nedostatku sociálních pracovníků, psychologických poradců, školních zdravotních asistentek, obohacením výuky humanitních věd nebo zmenšením tříd ve školách napříč celým státem,” prohlásil. Koalice rodičovských sdružení pak poukázala na to, že jestli rodiče opravdu procházeli “experimentem v dálkovém vzdělávání” (jak to nazývá Schmidt), pak byly výsledky hluboce znepokojivé. “Od uzavření škol v polovině března jen vzrostlo naše pochopení toho, jak je instruování žáků skrze obrazovky nedostatečné,” stálo v jejich dopise.

Kromě zřejmých třídních a rasových předsudků vůči dětem, které postrádají připojení k internetu a počítače v domácnosti (technologické společnosti už nadšeně plánují řešení těchto problémů skrze masivní nákupy techniky) existují také zásadní otázky ohledně toho, zda může distanční vzdělávání zvládnout naplnit zákonné požadavky na vzdělání velkého množství postižených dětí. Obzvlášť zřejmé je, že neexistuje technologické řešení pro domácnosti, které jsou přeplněné nebo ve kterých je běžné surové zacházení.

Otázkou není, zda se školy musí proměnit tváří v tvář vysoce nakažlivému viru, pro který nemáme ani lék, ani vakcínu. Stejně jako všechny instituce, kde se lidé scházejí ve skupinách, se budou muset proměnit i školy. Problémem je stejně jako v časech libovolného kolektivního šoku absence veřejné debaty ohledně toho, jak by měly tyto změny vypadat a kdo by z nich měl vytěžit nejvíc. Zda soukromé technologické společnosti, nebo studenti.

Stejnou otázku si musíme položit ve vztahu ke zdraví. Vyhýbat se klinikám a nemocnicím během pandemie dává smysl. Nicméně distanční zdravotnictví má velké nedostatky, které ze samé jeho podstaty nelze překonat. Proto je třeba vést debatu o výhodách a nevýhodách utrácení našich omezených veřejných prostředků na distanční zdravotnictví oproti zaplacení proškolených sester vybavených ochrannými pomůckami a schopnými přijít přímo k pacientům.  A nejvíc ze všeho stanovit rovnováhu mezi aplikacemi trasujícími pohyb nakažených, které se správným zajištěním soukromí hrají svou důležitou roli, a požadavky na místní zdravotnické síly, které nakaženým lidem pomůžou bezpečně projít karanténou.

Technologie pro lidi a lidé pro technologie

V každém případě stojíme před reálnou a náročnou volbou mezi investováním v lidské zdroje a investováním v technologie. Neúprosná pravda napovídá, že v současné situaci není pravděpodobné, že bychom mohli udělat jedno i druhé. Odmítání alokovat potřebné zdroje na jednotlivé státy a města v několika po sobě následujících federálních balíčcích finanční pomoci znamená, že aktuální zdravotní krize se plnou silou srazí s krizí způsobenou uměle vytvořenými úspornými opatřeními. Veřejné školy, univerzity, nemocnice a přeprava stojí před existenciální otázkou ohledně jejich budoucnosti. Jestli technologické společnosti zvítězí se svou dravou lobbistickou kampaní za dálkové vzdělávání, distanční zdravotnictví, 5G a samořídící dopravní prostředky, tedy s jejich Šmírovacím novým údělem (Screen New Deal), pak tu jednoduše nezůstanou žádné další peníze na urgentní veřejné projekty, nehledě už na Zelený nový úděl (Green New Deal), který tato planeta nutně potřebuje. Bude to právě naopak. Cenou za všechny lesklé přístroje zaplatí masivní nezaměstnanost učitelů a zavírání nemocnic. 

Technologie nám dávají mocné nástroje, ale ne vše má technologické řešení. A problémem s přenecháním klíčových rozhodnutí o našich městech a státech na Billa Gatese nebo Erica Schmidta je ten, že oni a jim podobní strávili své životy demonstrováním víry, že neexistuje problém, na který by technologie nedokázaly najít řešení.

Pro ně a mnohé jejich kolegy v Sillicon Valley představuje pandemie drahocennou příležitost získat nejen vděk lidí za záchranu, ale také vážnost a moc, která jim v jejich očích byla nespravedlivě odepřena. A tím, že dal Andrew Cuomo do čela orgánu zodpovědného za obnovení veřejného života bývalého šéfa Google se zdá, že mu dal prakticky dekret na neomezenou vládu.

Přeložili Tomislav Čečka a Vojtěch Boháč.