Útěk mladého Ujgura z Číny: Nejlepší roky strávil v cele, pomohla lžíce a rezavý hřebík

Zpráva z 24. dubna uváděla, že v thajském uprchlickém zařízení zemřel čtyřicetiletý Ujgur. Stejně starý muž na tom samém místě zahynul i v únoru, tedy jen o pár měsíců dříve. A zadržují tam dalších 50 příslušníků převážně muslimského etnika, kteří pocházejí z čínského regionu Sin-ťiang. Čekají na možnou deportaci do země, kde jim hrozí smrt.

Thajsko už zpátky poslalo asi polovinu z 200 Ujgurů, které v roce 2014 zadrželo. Před jeho konzuláty v Německu a několika amerických městech nedávno protestovali aktivisté a lidskoprávní skupiny. Požadovali propuštění těch, kteří museli nadále zůstávat v detenčních centrech.

Stovky Ujgurů utekly z Číny v roce 2014, když čelily čím dál tím většímu útlaku ze strany vlády. Ta tvrdila, že se snaží potlačit extremismus a bujení separatistických hnutí. Během „úderné kampaně proti násilnému terorismu“ spustila program, se kterým začala menšinu pečlivě kontrolovat.

Šestadvacetiletý Hashim Mohammed odešel z Číny v 16 letech. Tři roky strávil v thajské vazbě.

Úřady bouraly mešity, zabavovaly Korán a jakýkoli projev víry považovaly za extremistický. Do roku 2018 poslaly do takzvaných „převýchovných“ táborů až milion Ujgurů. V celém regionu zavedly rozsáhlý high-tech systém, aby mohly monitorovat každý jejich pohyb. A dělají to dodnes – čínská policie údajně chce, aby si obyvatelé sin-ťiangského hlavního města Urumči stáhli mobilní aplikaci, s jejíž pomocí je bude moci sledovat.

Aby uprchli před narůstajícími opatřeními, mnozí Ujgurové se v roce 2014 vydali po nechvalně proslulé trase známé jako „cesta pašeráků“. Vede přes Vietnam, Kambodžu a Thajsko do Malajsie, odkud uprchlíci mohou odjet do Turecka.

Přestože dřív Malajsie některé ujgurské muslimy deportovala do Číny, v roce 2018 tamní soud propustil na základě ochrany lidských práv jedenáct lidí. Umožnil jim tak bezpečně přejít do Turecka. V září 2020 Malajsie navzdory čínskému hněvu prohlásila, že Ujgury hledající útočiště ve třetích zemích nehodlá vydávat.

Čtěte také: „Přežila jsem čínský gulag.“ Příběh Ujgurky, které se podařilo vrátit na Západ

Velký počet příslušníků této menšiny se nedostane ani tam. Zadrží je totiž thajské imigrační úřady a vrátily je do Číny. Tento postup odsoudili ochránci lidských práv, podle kterých pak tito lidé „zmizí v černé díře“, čelí pronásledování a mučení.

Šestadvacetiletý Hashim Mohammed odešel z Číny v 16 letech. Tři roky strávil v thajské vazbě, než se mu povedlo za dramatických okolností uniknout. Každý den ho však tíží myšlenky na bývalé spoluvězně, kteří zůstali v detenčním zařízení. Nyní žije v Turecku a popsal, co všechno má za sebou.

Hashimův příběh

Byl pozdní večer, Nový rok 2019. Kolem 22. hodiny mě propustili z imigrační vazby v Istanbulu. Poprvé po pěti letech jsem vyšel ven na svobodu. A takhle skončil dlouhý příběh o tom, jak jsem v roce 2014 utekl z čínské ujgurské oblasti.

Začalo to před deseti lety ve městě Urumči v Sin-ťiangu. Bylo mi 16 let a zrovna jsem začínal boxovat v místní tělocvičně. A měl jsem i další novou zábavu – po večerech jsem četl Korán, někdy i nahlas před ostatními lidmi. Ve jménu boje s terorismem zahájily místní úřady masivní zátah proti Ujgurům. Jakýkoliv náznak náboženské oddanosti byl pro ně podezřelý.

V noci jsme závratnou rychlostí projížděli hornatou džunglí, žaludek mi svírala úzkost.

Místo, kde jsme cvičili, považovali místní policisté za zlověstné a nebezpečné. Pořád se nás ptali, proč tam chodíme. Mysleli si, že něco plánujeme. Dokonce zatkli některé studenty i trenéry. Přišli ke mně domů a prohledali všechny věci. Nic ale nenašli.

Po nějaké době tělocvičnu zavřeli, podobně jako jiná sportovní centra v regionu. Lidi kolem mě zatýkali, aniž by k tomu měli nějaký dobrý důvod. Uvědomil jsem si, že už ve svém rodném městě nemůžu žít tak, jak bych chtěl. Rozhodl jsem se odejít, stejně jako to tehdy dělaly tisíce dalších Ujgurů.