• Analýzy
  • 11. listopadu 2022

Zatímco nad Chersonem zavlály ukrajinské vlajky, z Ruska se ozývají první hlasy požadující smrt Putina

Ukrajinští vojáci přichází do Chersonu necelý den po odchodu posledních Rusů / Zdroj: Ukrajina 24/7 /
Ukrajinští vojáci přichází do Chersonu necelý den po odchodu posledních Rusů / Zdroj: Ukrajina 24/7 /
Autor
Vojtěch Boháč
Cherson po spěšném stažení ruské armády na levý břeh Dněpru vítá ukrajinské vojáky. Putin zatím tajemně mlčí a Rusko napjatě očekává, co bude po dalším debaklu následovat.

„Sláva ZSU!“ skanduje na počest Ozbrojených sil Ukrajiny ve čtvrtek odpoledne zhruba stovka lidí před budovou kina Ukrajina v samém centru Chersonu. Někteří mávají ukrajinskými vlaječkami, jiní je mají přivázané kolem krku a přes ramena. V davu jde cítit euforické nadšení. Právě dorazili první vojáci v malé zelené Toyotě. Auto má problém davem projet, všichni si chtějí s vojáky potřást rukou. Nakonec ale pokračuje dál. Stejně tak ve vesnicích na příjezdu k Chersonu stojí lidé na ulicích a mávají přijíždějícím vojákům. Jinde se s nimi i objímají.

Odpolední zprávy na ruském Prvním kanále ve stejnou dobu hlásí něco trochu jiného. Hned ve třech směrech útoku ukrajinských vojsk v Charkovské, Doněcké a Luhanské oblasti prý „mají ukrajinští nacionalisté obrovské ztráty“. Zlikvidováno bylo přes 300 ukrajinských vojáků a desítky kusů techniky.“ O opuštění Chersonu se zprávy zmíní jen velice úsečně. „Došlo k dokončení přeskupení vojsk v Chersonské oblasti,“ říká suše hlasatelka.

V zemi nám vládne samoděržaví. A jaký je jeho smysl, když nás v kritický moment nedokáže zachránit?

Vladimir Putin se k vývoji nevyjadřuje. Ve zprávách se jeho role omezí na jmenování nového šéfa Ruské akademie věd. Unaveně se přitom usmívá, jakoby od dob, kdy ještě před pár měsíci s odhodlaným výrazem oznamoval možnost použít jaderné zbraně, ztratil jakékoli odhodlání.

Zatímco ve středu ve večerních zprávách oznámil ministr obrany Sergej Šojgu odchod z Chersonu, Vladimir Putin navštívil s pochmurným výrazem moskevské centrum neurotechnologií a studia mozku. Ve čtvrtek, když se ruská vojska stahovala z území o rozloze zhruba šesti tisíc kilometrů čtverečních na pravém břehu Dněpru, zase zamyšlený Putin blahopřál policistům ke dni zaměstnanců ministerstva vnitra.

Možná chtěl během posledních dní ukázat, že se vlastně nic neděje, možná si nechával čas na rozmyšlenou. Nejednoznačnost vedení země ostatně ukazuje i páteční odpověď Putinova mluvčího Dmitrije Peskova na otázku stanice BBC, zda ruské stažení z Chersonu představuje pro Putina ponížení, jak naznačují někteří experti.

Čtěte také: Margarita Simonjan: Od dětství mezi krysami až na vrchol kremelské propagandy

„Existuje velké množství různých expertů. Někteří z nich říkají to, co jste řekl vy, jiní zase říkají jiné věci. Nechceme komentovat žádné z nich. Speciální vojenská operace nicméně pokračuje,“ odpověděl stoicky Peskov s dodatkem, že o ponížení nejde.

Zatímco Putin mlčí a armáda se schovává za slova o dalším strategickém přeskupení, asi jediné souvislejší vysvětlení nabídla už ve středu, kdy bylo stažení poprvé oznámeno, hlavní propagandistka Kremlu a skalní obdivovatelka Vladimira Putina, Margarita Simonjan.

„Dokud máme celou armádu, existuje naděje ukončit válku se ctí. Když ztratíme armádu, tak neztratíme jen Moskvu, ale celé Rusko,“ psala ve středu večer na svůj Telegram slova ruského admirála Kutuzova, který nechal po bitvě u Borodina v roce 1812 zapálit Moskvu a nařídil stažení své armády před Napoleonem do ruského vnitrozemí.

„Vyměňte slovo Moskva za slovo Cherson a možná vám vše bude jasnější,“ vysvětlila svou repliku Simonjan s tím, že rozhodnutí nebylo pro nikoho snadné. I přes všechny modlitby podle ní však bylo jasné, že k této situaci dojde. Jiná varianta pak představovala nechat při obraně města zemřít čerstvě mobilizované vojáky a stejně nepříteli otevřít cestu až na Krym.

Její slova se neobjevila ve vzduchoprázdnu. Zatímco Putin k vývoji na frontě tajemně mlčí, na některých místech na severu Krymu se v posledních dnech začaly objevovat podle družicových snímků čerstvé zákopy připravované pro případ nutnosti obrany poloostrova před pokračující protiofenzívou.

Antonivský most vedoucí přes Dněpr v Chersonu byl podle ruského ministerstva obrany vyhozen do vzduchu poté, co se přes něj stáhli vojáci. Zdroj: Ukrajina 24/7

Rusko po sérii ponižujících porážek v posledních měsících zjevně není v kondici, kdy by si mohlo diktovat podmínky ukončení bojů. Z ministerstva zahraničí dnes ostatně zaznělo od náměstka Sergeje Rjabkova, že Rusko je připraveno jednat s USA o Ukrajině bez jakýchkoli předběžných podmínek.

„Naše pozice se dlouhodobě nemění. Byl to Kyjev, kdo na příkaz svých západních kurátorů přerušil dialog, který se do té doby posouval dopředu. Snažili jsme se dokonce vypracovat společný dokument, ale to už je minulostí. Kam se budeme posouvat dál už teď nezávisí od nás,“ odpověděl Rjabkov s narážkou na stažení Ukrajiny z vyjednávání po jarním odhalení masakrů napáchaných ruskými vojáky v kyjevské oblasti.

Čtěte také: Pobrat, co doma neshořelo, a když zbude čas, vyhrabat příbuzné z trosek

Zatímco oficiální hlasy se snaží vzbudit dojem, že je vše pod kontrolou a běžné propagandistické kanály hledají důvod, proč bylo stažení tváří v tvář vysoce efektivním západním zbraním nezbytné, první hlasy dávají najevo, že je současný vývoj nepřijatelný a viní z něj právě nejvyšší vedení země.

„Rusové dnes zatínají zuby bolestí, vzlykají a strádají, jako kdyby jim někdo z těla vyrval srdce, zabil jim děti, bratry, matky a ženy před očima,“ napsal v pátek odpoledne na svém kanálu v Telegramu ultrakonzervativní ideolog Alexandr Dugin, který byl v létě svědkem toho, jak kousek od něj explodovalo auto s jeho dcerou, která na místě zemřela. Ví tedy zřejmě, o jaké bolesti mluví.

Vzdání se Chersonu, který považuje za město stejně ruské, jako je například Bělgorod nebo Kursk, pro Dugina představuje krok k armageddonu. Zodpovědný za neúspěch je přitom v jeho chápání přímo Putin. „V zemi nám vládne samoděržaví. A jaký je jeho smysl, když nás v kritický moment nedokáže zachránit? Jestli se obklopí sráči nebo kašle na sociální spravedlivost, tak to není příjemné, ale hlavní je, aby nás zachránil. A jestli nás zachránit nedokáže? Pak ho čeká osud cara deště,“ odkazuje Dugin na knihu Zlatá ratolest, ve které skotský antropolog James Frazer představuje mýtickou tradici, podle které má být vládce zabit v případě, že nedokáže v době sucha přivolat déšť.

Zatímco nad Chersonem dnes vlaje víc ukrajinských vlajek než kdy dříve a lidé ve velkém vítají po devíti měsících ruské okupace přicházející vojáky jako osvoboditele, nad budoucností politického vývoje v Rusku se naproti tomu objevuje s další zásadní prohrou stále výraznější otazník.

Sledujte naši reportáž z prvních dní války na Ukrajině: