Olympiáda

04. 02. 2022, 04:10

Zimní olympijské alias genocidní hry v Pekingu začaly. V bublinách a uzavřených smyčkách

Filip Brychta

Dnes po poledni našeho času budou oficiálně zahájeny XXIV. zimní olympijské hry v Pekingu. Čínská metropole se tak stane prvním městem, kde se konaly jak zimní, tak letní hry. A také městem, které i dvojnásobně přitahovalo kritiku a kontroverze. Sportovcům můžeme krom medailí přát hlavně bezpečný návrat domů.

Téměř ihned poté, co se Zhang Hua probudí, obleče si gumové rukavice a na hlavu nasadí obličejový štít. Až potom se může vydat hotelovými chodbami na snídani, přičemž se dlouze vyhýbá ostatním. Po jídle nastoupí do speciálního autobusu, který ho díky vymezeným pruhům na silnicích rychle dopraví na místo, kde pomáhá při jedné z největších událostí planety.

Nepopisujeme příběh science fiction ani žádný tajný vládní projekt. Takto totiž může vypadat den člověka, který pracuje na letošních Zimních olympijských hrách v Pekingu. Ty neobchází pouze strašák v podobě nakažlivé koronavirové varianty omikron, ale mnoho dalších věcí, které se dystopickým románům vyrovnají.

Zhang po příjezdu na pracoviště stejně jako každý den absolvuje test na covid, a protože se nasnídal dosyta, odmítne svačinu nabízenou robotem. Po práci může v hotelu do posilovny nebo restaurace. A to je tak vše, co může dělat. Potom spát a celý koloběh absolvovat znovu. Je to jen jedna z bublin, která byla v Číně kvůli sportovní megaudálosti vytvořena.

Pokud jsme si mysleli, že loňská olympiáda byla velice hlídaná a panovaly na ní přísná opatření, tak ji letošní čínská verze lehce strčí do kapsy.

Zatímco propagační deník Čínské komunistické strany píše, že „svět potřebuje olympijského ducha“, většina západních médií se soustředí na obrazy, které se olympiáda snaží zakrýt. Některé země přistoupily k diplomatickému bojkotu a aktivisté svátek zimních sportů označují jako „genocidní hry“. Jak vypadá olympijský duch v podání Čínské lidové republiky?

Jak Peking k olympiádě přišel

Za pár hodin odstartuje zahajovací ceremoniál XXIV. zimních olympijských her (ZOH) v Pekingu. Letní se zde přitom konaly v roce 2008 a už ty byly považovány za kontroverzní. Na takovou kontaminaci olympijského ducha se snažily mimo jiné upozornit i tibetské separatistické síly, které útočily na štafetu s tradiční pochodní. Čína tyto útoky zavrhla a poslala mezitím v Tibetu 30 lidí do vězení – s tresty od tří let do konce života.

Letošní hry se pořádají v období intenzivní západní kritiky a ČLR v nich vidí možnost jak zvýšit svou mezinárodní prestiž a status. Tuto sportovní událost vítá také většina čínské společnosti, jejíž přízeň je pro tamní komunistickou stranu životně důležitá.

Nadšení pro zimní sporty se v Číně zvedlo v roce 2015, kdy země získala k pořádání olympiády hostitelská práva. A již nyní jsou vnímána jako triumf Pekingu a jeho síly postavit se viru i kritice Západu. Jak je ale vůbec možné, že země páchající genocidu na ujgurském etniku, porušující práva Hongkongu a ohrožující Tchaj-wan toto privilegium spojené s humanistickým posláním získala?

Národní stadion v Pekingu zažije již podruhé zahajovací ceremoniál olympijských her, tentokrát zimních / Foto: Slices of Light / Flickr / CC BY-NC-ND 2.0

Většina zemí, které se výběrového řízení účastnilo, odstoupilo z důvodu obrovských finančních nákladů. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) tak mohl vybírat pouze mezi Pekingem a největším městem Kazachstánu Almaty. Těžko si tak mohl vybrat politicky zcela ideální zemi, která podle Olympijské charty „dbá o zachování lidské důstojnosti“. Nakonec vyhrála Čína, mimo jiné díky své infrastruktuře a rozvinutým službám.

Každopádně to podnítilo MOV, aby udělal nabídkový proces flexibilnější a snížil náklady. A zafungovalo to. Další hry se budou konat ve Francii, v Itálii, USA a Austrálii. Avšak tyto lokality velké debaty nevzbudily, a nelze ani očekávat tak masivní kritiku jako v případě letošní her v Číně.

Pevnosti bez možnosti úniku

Podobně jako každodenní život lidí, kteří se o komplikovaný průběh olympiády starají, budou vypadat i dny sportovců a jejich týmů. Pokud jsme si mysleli, že loňská olympiáda byla velice hlídaná a panovaly na ní přísná opatření, tak ji letošní čínská verze lehce strčí do kapsy. V prospěch hraje to, že se sledováním a přísnými opatřeními mají pořadatelé bohaté zkušenosti.

Jestliže loni na olympijských stupních vítězů zkřížila koulařka Raven Saunders ruce nad hlavou, což je symbol útlaku, v Číně takové gesto jen tak neprojde.

Za účelem co největšího potlačení lidského kontaktu byly vytvořeny tři velké bubliny. První z nich se týká centra Pekingu, kde budou sportovci soupeřit na ledě, představí se na zahajovacím ceremoniálu, a pokud vydrží negativní, tak se zde nakonec i rozloučí. Druhá bublina je v okresu Jen-čching, kde proběhnou například závody v alpském lyžování a jízdě na saních. Třetí je v městské prefektuře Čang-ťia-kchou, která leží asi 200 kilometrů od Pekingu. Tam se koná biatlon nebo snowboarding.

V každé bublině jsou stadiony, kongresová centra i hotely. Vše propojuje vysokorychlostní železnice s vyhrazenými vozy, které jezdí ve smyčce, a dálnice, kde jsou pruhy určené jen pro olympiádu. Pokud snad někdo z místních tento pruh využije, hrozí mu pokuta.

V případě nehody se olympionik pomoci běžných lidí asi nedočká. Ne že by byli lhostejní, ale byli varováni, aby to nedělali. Tak moc se Čína snaží sportovce, trenéry a pracovníky oddělit od okolního světa. Navíc je budou hlídat tisíce policistů, kteří prošli třítýdenní karanténou, a obsluhovat je budou zaměstnanci jako Zhang, kteří karanténu podstoupí i po konci olympiády. Až potom budou moct domů.

Držet pusu a krok

Peking doufá, že stejně jako v roce 2008 se se začátkem olympiády přesune pozornost od kritiky porušování lidských práv ke sportu. „Právě teď mají hlavní stránky novin političtí a investigativní novináři, ale jakmile hry začnou, budou je mít sportovní novináři,“ řekla expertka na čínský sport Susan Brownell.

Tento čas tak některé země využily k diplomatickému bojkotu. To znamená, že sportovci sice do Číny pojedou, ale politici či jiní mecenáši nikoli. Mezi takové státy patří USA, Kanada, Velká Británie, Litva, Austrálie i Česká republika. Každopádně toto gesto nemá přílišnou váhu. Navíc nedávný výzkum ukazuje, že asi devět z deseti Američanů o takovém bojkotu ani neví.

Větší hrozbu by pro komunistický režim mohly představovat tisíce diváků, které by na zmíněné problémy poukazovaly z tribun. Jenže takové starosti Číně odstranil covid. V zemi, kde jsou protesty fakticky zakázány, to mohlo znamenat vzácný prostor pro aktivismus. Žádný divák však přítomen nebude. Navíc i novináři, kteří přijeli kvůli olympiádě, byli do uzavřené smyčky zapojeni.

Zdá se, že poslední možností jsou projevy sportovců. Mohlo by to vypadat podobně jako před rokem, kdy americká koulařka Raven Saunders zkřížila na stupních vítězů ruce nad hlavou, což je symbol útlaku. Jenomže v Číně to jen tak neprojde.

„Jsem si jistý, že jakýkoli výraz, který je v souladu s olympijským duchem, bude chráněn,“ řekl novinářům zástupce ředitele pekingského organizačního výboru Jang Šu. „Jakékoli chování nebo projevy, které odporují olympijskému duchu, a zejména čínským zákonům a nařízením, jsou vystaveny určitému trestu,“ varoval.

Sportovcům se tedy rozhodně jakákoli gesta a výroky nedoporučují. Coby odstrašující příklad slouží příběh tenisové hvězdy Pcheng Šuaj. Ta loni zmizela z očí veřejnosti poté, co obvinila funkcionáře komunistické strany ze sexuálního obtěžování a znásilnění. Všechna tato prohlášení byla smazána z internetu a tenistka pak přišla s několika vystoupeními, evidentně řízenými shora.

Čína se chce projevem Jang Šua vyhnout i podobným protestům jako na Australian Open, kde diváci nosili trička s nápisem „Kde je Pcheng Šuaj?“. Mimochodem, australští organizátoři to zprvu zakázali, ale později zákaz stáhli.

Překvapil také postoj MOV, který připomněl 50. pravidlo Olympijské charty. Podle něho není povolen žádný typ demonstrací nebo propagandy. „Sportovci musí být zodpovědní za to, co říkají,“ uvedla předsedkyně Komise sportovců MOV Jang Jang na tiskové konferenci.

Rob Koehler, ředitel mezinárodního sportovního hnutí Global Athlete olympionikům doporučuje se k věcem spojeným s lidskými právy nevyjadřovat. „Myslíme si, že sportovcům nebude poskytnuta žádná velká ochrana,“ sdělil.

Prachy a sportovní duch

Mnohem účinnější než diplomatický bojkot by se mohl na první pohled jevit ten ze strany sponzorů. Ale přestože by kvůli neúčasti diváků – potažmo možných zájemců o jejich produkty – neměli mít v Číně co ztratit, zásadnější rebelii vůči pořadateli olympiády si dovolit nemohou.

Čtěte také: Sexuální obtěžování, propaganda krajní pravice a vyčerpání. Jak Indie trápí svého olympijského hrdinu

Důvodem je, že popudit si čínský trh není z byznysového hlediska moc dobrý nápad. Ukazuje to několik příkladů z posledního roku. Adidas, Nike a další mainstreamové značky vyjádřily znepokojení nad zprávami o nucené práci v regionu Sin-ťang, kde komunistický režim drží miliony Ujgurů v „převýchovných táborech“. A následně čelily čínskému bojkotu jejich zboží. H&M tak ztratil až 74 milionů dolarů tržeb během jednoho čtvrtletí.

Náznak možného vzdoru ukázal Intel, který je jeden z hlavních sponzorů. Minulý měsíc zveřejnil dopis, v němž vyzýval mezinárodní dodavatele, aby se vyhnuli produktům ze Sin-ťangu, ale kvůli odporu Číny jej téměř hned přepsal.

Sjezdovky jsou umístěné v oblasti, kde od března napadly jen dva centimetry sněhu. Na jejich zasněžování se spotřebuje 220 milionů litrů vody.

Volba korporací tedy byla jasná. Zvolily jen několikatýdenní mezinárodní pošramocení pověsti a raději se vyhnuly nepřízni stále nepřístupnějšího čínského trhu. Nadále jsou tak plechovky Coca-Coly ozdobeny olympijskými kruhy, Procter & Gamble má v olympijské vesnici kosmetický salón a Visa je oficiální kreditní kartou akce.

Obhajoba společností potom samozřejmě zní, že chtějí podporovat sport, který je apolitický. Co už ale nedořeknou, je fakt, že sport je především velice byznysový. A tak ve dnech před olympiádou spustily masivní kampaně cílené na asijský trh.

Nepij a bude dost sněhu

Před ZOH stojí také výzva, která ty letošní přesahuje. Je jí klimatická krize. Studie totiž odhadují, že MOV bude mít problém najít vhodná hostitelská města s dostatkem ledu a sněhu. Města jako Vancouver, Turín nebo Pchjongčchang se mohou do konce století stát nevhodnými.

Čtěte také: Sinoložka Lomová: Manažeři, kteří obdivují Čínu, nevidí běžný život ani vlastní privilegia

On není příliš vhodný ani Peking, ale s tím si čínští komunisté dokážou poradit. Jednoduše nařídí lidem, že nesmí na vodu sáhnout. Ta je totiž potřeba na umělý sníh. „Jednou přijely autobusy, vystoupili nějací lidé a řekli, že už nesmíme chovat kozy ani pěstovat kukuřici,“ říká obyvatel vesnice Ťiou-čan-pao, která leží blízko druhé olympijské bubliny.

Sjezdovky jsou totiž umístěné v oblasti, kde od loňského března napadly pouhé dva centimetry sněhu. Podle odhadů se na zasněžování spotřebuje 220 milionů litrů vody. V historii ZOH se bojovalo s počasím i jinde. Například v roce 2010 se ve Vancouveru přepravoval sníh vrtulníkem a v Soči se pro případ nouze uskladňovaly tuny sněhu z předchozí zimy.

ZOH v Pekingu mají určitě také svá pozitiva. Posunou možný začátek války na Ukrajině, protože čínský prezident Si Ťin-pching by svému ruskému příteli a protějšku těžko odpouštěl „ukradení“ světové pozornosti, na kterou se těší od roku 2015. Zajisté také rozšíří v zemi sport a sportovní nadšení.

Nicméně pro Čínu budou olympijské hry znamenat zvýšení prestiže na mezinárodní scéně. Zároveň jsou si její představitelé dobře vědomi i toho, že sport posiluje národní identitu a důvěru občanů ve stát.

Až tedy budeme v televizi sledovat zahajovací ceremoniál nebo biatlonovou střelbu, je dobré mít na paměti, v jaké zemi naši sportovci zrovna jsou a co se v ní děje. Doufejme, že se všichni vrátí v bezpečí domů.