Barcelona, nebo smrt. Proč afričtí migranti riskují cestu do Evropy?

„Odkud jsi?“ ptá se mě při nalévání kávy Mamadu. Má malý stánek na kolečkách s nápisem „Nescafe“, podobných jsou v Senegalu tisíce. Koupíte u něj kávu, čaj nebo cigarety.

„Z České republiky,“ odpovídám mu, ale vidím, že takový stát si úplně zařadit nedokáže. „Československo,“ dodávám s vědomím, že většina místních tady v Dakaru zná spíše název naší země před rozdělením. „Á, Československo,“ kývá hlavou.

Přichází krátký potlach, že dříve byl český národní tým dobrý ve fotbale. Potom se Mamadu ptá, zda je u nás práce a že by rád přijel na návštěvu.

„Chceš odjet? Emigrovat?“ ptám se.

„Jasně. Jel bych hned. U vás jsou určitě dobrý peníze,“ říká. V Senegalu je podle něj těžký život a on by si v budoucnu rád postavil dům.

Odpovídám že ani většina Čechů a Češek nedosáhne na vlastní dům nebo byt. Mamadu ale vypadá, že mi to nevěří.

„Já bych ho ale nechtěl tam u vás. Vrátil bych se,“ říká s úsměvem po krátké pauze.

Podobných rozhovorů jsem vedl mnoho. Lidé hledají lepší život a Evropa se zdá na dosah ruky.

„Pořád jenom pracujete, abyste něčeho dosáhli, ale vlastně toho dosáhnout nikdy nemůžete,“ vysvětluje mi Alberto (na úvodní fotografii) sedící za šicím strojem. V Evropě je to podle něj jiné. Sny mnoha mladých lidí v Dakaru se tam mohou proměnit ve skutečnost.

Mnoho z nich proto zkouší nelegální migraci. Pobřeží Senegalu je jedním z hlavních výchozích bodů pro tisíce migrantů mířících na španělské Kanárské ostrovy: vloni tam v malých rybářských loďkách doplulo 46 843 lidí.

Čtěte také: Ať dorazí v pořádku. Kanárské ostrovy učí lidskosti vůči migrantům

Podle Frontexu sice celkový počet nelegálních přechodů unijních hranic minulý rok poklesl o čtyřicet procent, ale na atlantické trase pohyb o patnáct procent vzrostl. Na Kanárské ostrovy míří lidé nejen ze Senegalu, ale také z Mauritánie či Maroka.

V posledních letech se však Atlantik od břehů západní Afriky až ke Kanárským ostrovům proměnil v pohřebiště. Podle nevládní organizace Caminando Fronteras vloni zemřelo nebo zmizelo 10 557 běženců, kteří se o cestu pokusili.

Senegalci přesto riskují. Jak se tady říká: „Barça wala Barsakh“. Barcelona, nebo smrt.

Všichni chtějí do Evropy?

Při pohledu na rybářské lodě, kterým místní říkají pirogy, uvažuji nad mírou jejich zoufalosti i odvahy. Dřevěné loďky rozhodně nejsou stavěné pro otevřený oceán.

Odsud na Kanárské ostrovy je to v průměru šestnáct set kilometrů a pirogy často čelí nepříznivým podmínkám. Lodě se převrhnou a pasažéři utopí, nebo je zuřivý oceán zanese daleko od původního cíle.

Často se pak piroga s těly migrantů objeví až po několika týdnech nebo měsících. V různých stupních rozkladu je nachází rybáři mečounů, kteří se pro úlovky vydávají až šedesát kilometrů od pobřeží.

Rybář Magel mi popisuje, že narážejí na plovoucí těla nebo lodě s mrtvolami unášené proudem.