Cancel culture neskončila. Jen se změnilo, za jaký názor se platí, říká Nadine Strossen
Americká obhájkyně svobody projevu Nadine Strossen | Voxpot / Matěj Schneider

Donald Trump nastupoval s příslibem boje proti cenzuře. Podle někdejší šéfky Amerického svazu pro občanské svobody Nadine Strossen ale rychle ukázal, že svobodu projevu zastává jen do okamžiku, než zazní kritika jeho samotného. Strossen ale varuje také před společenským tlakem mimo stát: umělci mohou přijít o místo na pódiích, akademici o práci a novináři o kariéru.
Bývalá šéfka Amerického svazu pro občanské svobody (American Civil Liberties Union, ACLU) a současná seniorní odborná spolupracovnice Nadace pro individuální práva a svobodu projevu (Foundation for Individual Rights and Expression, FIRE) Nadine Strossen patří k nejznámějším americkým obhájkyním svobody projevu.
Americká právnička a dlouholetá obhájkyně svobody projevu napsala mimo jiné knihy Nenávist: Proč proti ní bojovat svobodou slova, ne cenzurou a Svoboda projevu: Co by měl každý vědět.
Do Prahy se po několika letech vrátila na symposium Demokracie v 21. století Institutu H21, kde vznikl i tento rozhovor.

Co je dnes vaší největší obavou, co se týče svobody projevu ve Spojených státech?
Pro mě je to vždy nedostatek veřejné podpory. Bez ní si totiž volíme politiky, kteří svobodu projevu potlačují. Ti pak mohou jmenovat soudce, kteří svobodu slova nehájí.
Dlouhodobě mě znepokojují průzkumy ukazující rostoucí skepsi vůči svobodě slova zejména mezi mladými lidmi. S každou další věkovou kategorií podpora svobody projevu stoupá. Na univerzitách dnes většina studentů – ať se označují za liberály, nebo konzervativce – zastává názor, že urážlivé projevy by chráněny být neměly.
Když jsme spolu mluvili před třemi lety, shodli jsme se, že americká levice už tolik nechrání svobodu slova. A že toho možná jednou bude litovat. Bylo to asi tři týdny před útokem na Izrael ze 7. října. Máte pocit, že se od té doby v uvažování lidí něco změnilo?
Bohužel jde o stále stejný vzorec: lidé hájí svobodu slova pro sebe, ale ne pro ostatní. Mnoho lidí si například připouští cenzuru propalestinských nebo proizraelských projevů a nechápou přitom, že jde pořád o stejný princip. Jsem z toho zklamaná. A nevím, proč mě to pořád překvapuje, protože stejný vzorec pozoruji po celý život.
Americký komentátor Jonathan Turley, který se svobodou slova často zabývá, to popsal velmi přesně. Tým Donalda Trumpa vedl kampaň proti cenzuře a proti potlačování takzvané nenávistné řeči.
Hned první den v úřadě vydal Trump exekutivní příkaz k odstranění cenzury. Nikdy jsem ho v tom nebrala úplně vážně, ale šokovalo mě, jak rychle a úplně obrátil – zřejmě aniž by si uvědomoval rozpor, který v tom je.
Poté, co byl zavražděn Charlie Kirk, Trumpova ministryně spravedlnosti Pam Bondi otevřeně vyzvala k cenzuře nenávistných projevů. Trump okamžitě řekl, že je to dobrý nápad a že každý, kdo ho kritizuje, šíří nenávistný projev.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.


