Zásadní změny do fungování římskokatolické církve může přinést blížící se biskupský sněm. Půjde třeba o snahu zapojovat více ženy a sexuální menšiny či omezit privilegia kléru. Proti tomu však bojují konzervativní představitelé. A nebojí se vyhrožovat i rozdělením církve.
V čele katolické církve stojí dva, nebo dokonce tři papežové. Respektive jeden papež a dva takzvaní vzdoropapežové. Zdá se vám to jako nesmysl? Přesně taková situace se ale odehrála mezi lety 1378 a 1417.
Tomuhle bezmála čtyřicetiletému období se říká papežské schizma – z řeckého slova σχίσμα, jež znamená rozdělovat nebo půlit. V křesťanských dějinách to přitom nebyl první rozkol. Ranou křesťanskou církev postihlo takzvané Velké schizma, které v roce 1054 vyústilo v rozdělení na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) církev.
Někteří biskupové vnímají synodální proces jako podrývání jejich autority a moci.
Schizmatem je však v širším slova smyslu také jakékoli dělení církve, proto můžeme za jedno z těch největších považovat reformaci v 16. století, která vedla ke vzniku protestantských církví. Od té doby sice k žádným větším rozkolům v církvi (alespoň té římskokatolické) nedošlo, to se však už brzy může změnit.
Blíží se totiž Biskupský sněm (nazývaný také synodem či synodou), který proběhne letos v říjnu a bude pokračovat opět v říjnu následujícího roku. Změny, které by mohl do fungování římskokatolické církve přinést, jsou však mnohým konzervativnějším církevním představitelům silně proti srsti. A podle některých dokonce může přinést další schizma.
Volání po strukturálních změnách
Nedávno Svatý stolec zveřejnil dokument Instrumentum laboris, který je pro zasedání sněmu, nazývaného Synoda o synodalitě, podkladem. Zhruba šedesátistránková zpráva je výsledkem dosud nevídaného, dva roky trvajícího konzultačního procesu. Ten začal na úrovni lokálních farností a vyvrcholil sedmi celokontinentálními shromážděními.
Dokument upozorňuje především na krizi vyvolanou kauzami sexuálního zneužívání kněžími a její ničivý dopad na věřící a jejich důvěru v církevní hierarchii. Důsledkem je sílící volání po strukturálních změnách, které by omezily moc a privilegia, kterých klér požívá.
Dále také zpráva uvádí „jednomyslný“ a „zásadní“ požadavek na to, aby ženy v církvi měly přístup k řídicím a odpovědným pozicím. Neotevírá sice téma kněžského svěcení žen, ale můžeme očekávat například umožnění svěcení jáhenského. Vedle toho se dokument ptá i po konkrétních krocích, které může církev podniknout, aby byla inkluzivnější pro LGBTQ+ osoby a další marginalizované skupiny.
Čtěte také: Virtuální Ježíš i buddhističtí roboti. Jak proniká umělá inteligence do náboženství?
Už jen použití pojmu „LGBTQ+ osoby“, namísto Vatikánem tradičně používaného „osoby s homosexuálními tendencemi“, představuje v římskokatolické církvi výrazný posun. Stejně jako dřívější rozhodnutí papeže Františka dát členkám církevních řádů (a také laikům a laičkám) na biskupském sněmu hlasovací právo.
Synodální proces v této podobě však není po chuti všem – někteří biskupové ho vnímají jako podrývání jejich autority a moci.
Women play a major role in transmitting the faith ... How can we better recognise, support, and accompany their already considerable contribution? IL, worksheet B. 2.3 Question 1 To read the whole Instrumentum Laboris: https://t.co/0YlBQWHloW pic.twitter.com/ZUUs0fa3nb
— Synod.va (@Synod_va) August 20, 2023
Tweet z oficiálního vatikánského účtu synodu. „Ženy hrají důležitou úlohu v předávání víry... Jak můžeme lépe uznávat, podporovat a doprovázet jejich již tak významný přínos?“
Kacířský papež
Dnes 86letý papež František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, nastoupil do úřadu v roce 2013. Jako první ne-Evropan a také první jezuita. Už od počátku svého mandátu však čelí útokům konzervativních církevních představitelů.
Trnem v oku konzervativců jsou Františkovy (na poměry církve) liberální a reformní názory – například kritika kapitalismu či podpora uprchlíků, ale především pak jeho postoje k homosexualitě či rozvodům. Někteří se dokonce neštítí jej označovat za heretika a schizmatem „straší“ přinejmenším od roku 2014.
Nadcházející synod ale může představovat poslední kapku, po které pohár trpělivosti konzervativců přeteče – alespoň podle amerického kardinála Raymonda Burkea, který je považován za vůdce katolických konzervativců.
V předmluvě knihy s výmluvným názvem Synodální proces je Pandořina skříňka: 100 otázek a odpovědí Burke označuje synod za „nejzávažnější situaci v církvi dneška“. Varuje také, že s ním může do církve přijít „zmatek, omyl a rozdělení“. Ostatně to podle něj již začalo během přípravné fáze synodu na místní úrovni.
Naráží při tom na situaci v Německu, kde místní synodální shromáždění letos v březnu přijalo dokument, který od roku 2026 povoluje obřady žehnání párům stejného pohlaví. Ačkoliv něco takového v minulosti přímo odmítnul i papež František. Němečtí církevní představitelé tím nicméně pouze legalizují praxi, kterou řada tamních duchovních provozovala již několik let.
Okamžik oznámení výsledku hlasování o dokumentu schvalujícím žehnání stejnopohlavním párům na německém synodálním shromáždění / Zdroj: United Front International
Nejen katolíci
Podobné otázky, jaké má řešit synod, již ostatně v nedávné době schizma přivodily – jen zatím ne u katolíků.
Postavení žen v církvi a postoj k LGBTQ+ vyvolávají silné rozepře například ve dvou největších protestantských církvích ve Spojených státech – Jižní baptistické konvenci (Southern Baptist Convention; SBC) a Evangelické církvi metodistické (Unithed Methodist Church; UMC).
Narůstá počet sborů, které se staví na odpor a například ordinují otevřeně LGBTQ+ pastory
SBC letos vyloučila pět amerických sborů (včetně jednoho z největších – kalifornského megasboru Saddleback) kvůli tomu, že umožňovaly ženám sloužit jako pastorky.
V UMC pak dlouhodobě hoří konflikt ohledně stejnopohlavních svazků a ordinace duchovních z řad LGBTQ+. Řešení měla přinést konference v roce 2019. Tu sice „vyhráli“ konzervativní tradicionalisté, jimž se podařilo těsně prosadit dokonce zpřísnění odmítavých pravidel, ale od té doby naopak narůstá počet sborů, které se staví na odpor. A například otevřeně ordinují LGBTQ+ pastory.
Proto od roku 2019 z UMC odešlo již více než 6 000 amerických kongregací, tedy pětina jejich celkového počtu, a to především těch konzervativních. Jen letos takových bylo přes 4 000.
Předmětem rozkolů je téma LGBTQ+ také u Anglikánské církve, jejíž synod začátkem letošního roku po osmihodinové diskusi schválil možnost žehnání stejnopohlavním svazkům. Arcibiskupové 10 ze 42 provincií nato podepsali prohlášení, že již nepovažují arcibiskupa z Canterbury Justina Welbyho za vůdce Anglikánského svazu církví.
Co bude po synodu? A po Františkovi?
Jak synod římskokatolické církve dopadne, nelze dost dobře předvídat. Je ale jasné, že konzervativní hlasy budou před jeho vypuknutím dál sílit a udělají vše pro to, aby progresivnějšímu směřování zabránily.
Honored to appear on the @RealStewPeters Show today to discuss @Synod_va's new working document for the #Synod and Abp. @CarloMVigano's courageous stand against the LGBT agenda in the Church and the world.https://t.co/bJbGzchAYr pic.twitter.com/yeupgKpcBD
— Matt Gaspers (@MattGaspers) June 24, 2023
Tweet Matta Gasperse, šéfredaktora konzervativního měsíčníku Catholic Family News, se screenshotem jeho vystoupení v pořadu krajně pravicového konspirátora Stewa Peterse. Titulek hlásá „LGBT infiltruje katolickou církev. Synodální dokumenty odhalují snahu normalizovat LGBT a polygamní ‚sňatky‘.“
Je nicméně těžké si představit, že by tradicionalisté v případě neúspěchu založili novou – konzervativní a pravověrnou – církev či zvolili vzdoropapeže vůči Františkovi. Spíše budou, stejně jako dosud, vyčkávat na svou šanci si církev „vzít zpět“, až současný papež zemře.
Čtěte také: Odmítal zlo, ale nebyl ochotný proti němu zakročit. Rozporuplný Benedikt XVI.
Právě otázka, co nastane po smrti Františka (nebo jeho rezignaci ze zdravotních důvodů, kterou už papež v minulosti připustil), dělá vrásky na čele jeho liberálním následovatelům. I proto se zřejmě upínají k nadcházejícímu synodu jako k možnosti prosadit zásadní změny ve fungování církve, dokud je čas.
