„Mluví o nás jako o nacistech“. Reportáž z frustrovaného německého východu

Německo prochází proměnou. Nejdřív se o ní jen mluvilo, visela nad zemí jako neuchopitelná myšlenka. Teď se ale propisuje už i do volebních výsledků, nad kterými nejde mávnout rukou.

Němci a Němky se v každém dalším průzkumu a v každých dalších volbách obracejí zády ke stranám, které zemi vedly posledních několik dekád. Přednost dávají zejména krajní pravici a jejím košatým slibům.

Je sobotní poledne a já stojím uprostřed Pasewalku na severovýchodě Německa. Místo zeje prázdnotou – beztak tu není co dělat. Malé město obklopují pole, průmyslová zóna a sklady.

Kromě pár bister s kebabem a jedné lepší restaurace, kam se chodí slavit narozeniny a výročí, jsou místní podniky zavřené. Ulicemi prostupuje šeď, lemují je kartonové portréty kandidátstva různých stran do zemského sněmu připnuté na lampách. Lidé v obleku na nich slibují lepší zítřky a snaží se upoutat pozornost kolemjdoucích.

„Rodina na prvním místě.“

„Takhle dál ne!“

„Lépe. Jedině s námi.“

V dálce po chvíli zahlédnu dvě blížící se postavy, muže a dítě nesoucí kopačák. Hřmotného dospělého, který se představí jako Paul, se ptám, co ho v Německu trápí. Zpočátku se zdráhá odpovědět.

„Víte, začíná to cenami pohonných hmot, palivo je drahé, opravdu velmi drahé. A já jsem pracující člověk, kdybych měl více jezdit autem, měl bych velký problém. Už tak nemám moc peněz, platím vysoké daně. A lépe nebude,“ svěří se mi nakonec.