„Kvůli průletu ruských dronů směrem do Polska země požádala o invokaci článku 4. To není neslýchané, ale v historii NATO se to stalo sedmkrát,“ říká na úvod podcastu politický geograf Jan Kofroň.

Odborník upozorňuje na rozlišování článku 4 od známějšího článku 5 – obrany spojence, tedy členské země. „Čtyřka říká, že členské země mají právo požádat o konzultace v okamžiku, kdy mají pocit, že jsou jejich bezpečnost, suverenita a další ohroženy. Je to tedy takový předstupeň, ale řekl bych, že od článku 4 je k pětce poměrně daleko,“ přibližuje.

Poslechněte si také: PULS | Co můžeme dělat s úzkostí ze světa? Řešením je i soucit

Ačkoliv princip kolektivní obrany, tedy „útok na jednoho je útokem na všechny”“, zůstává stále stejný, v reálném provedení by to s ním bylo složitější. „Když se vytvářela Washingtonská smlouva, Američané přetvořili článek 5 takovým způsobem, aby je nebo kohokoliv jiného nenutil nezbytně nutně vstoupit do války kvůli tomu, že by byla napadená jiná země,“ říká politický geograf.

Podle Kofroně patří článek 5 v rámci mezinárodních úmluv mezi ty nejsilnější. „Na druhou stranu je tam možnost diskrece jednotlivých států. A přiznejme si: Česká republika sice vždy patřila mezi nejhlasitější podporovatele článku 5, rádi jsme o tom mluvili a říkali, jak je NATO nezničitelné, kdyby ale došlo na lámání chleba? Řekli bychom, že sami nemáme moc čím přispět,“ podotýká odborník v podcastu.

„Dnes už je to trochu jiné. Ale je potřeba říct, že jedna věc je ta formálně právní rovina, která se nemění. Co se ale proměňuje, je vůle a schopnost států skutečně pomoci,“ dodává.

Jakou roli má Česko v NATO? Jak se aliance v průběhu dekád proměňovala? Jak moc záleží v alianci na tom, jak se zrovna vyspal Donald Trump? A jsme vůbec soudržní? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.