Už za pár dní se ve Vilniusu sejdou světoví lídři na očekávaném summitu Severoatlantické aliance. Témat je na stole dost: od další podpory Ukrajiny přes potenciální rozšiřování NATO až po větší spolupráci s indopacifickými partnery. „Pro Američany představují největší strategickou otázku Čína a rizika kolem Tchaj-wanu. To je pro ně klíčová oblast, ne Ukrajina,“ říká v podcastu Puls bezpečnostní analytik Michal Smetana.
Podcast
PULSPULS | Ukrajina není pro USA prioritou, Státy vidí největší rizika v Číně, říká Smetana
Ačkoliv jsou nejtřaskavějšími tématy vyhlíženého summitu NATO právě ta spojená s válkou na Ukrajině, analytik z Institutu mezinárodních studií na Univerzitě Karlově vnímá těžiště setkání lídrů i jinde: „Po vojenské stránce jsou pro mě největší otázkou obranné plány aliance, které se teď řeší a stávají se těmi nejkomplexnějšími od konce studené války.“
Čtěte také: PULS | „Zákopy jsem pomáhal kopat, zbraň bych do ruky nevzal,“ říká Boháč
„Pracuje se s celou řadou scénářů – řeč je o tom, jak má NATO fungovat v severských zemích, ve střední a východní Evropě nebo ve Středomoří. Dohromady jde o velmi ambiciózní výhled na to, co by se mělo v rámci aliance i jednotlivých států dít,“ podotýká Michal Smetana s tím, že takový plán nastíní i výdaje členských zemí na obranu.
Rebelové a jednota
NATO je podle analytika z Univerzity Karlovy „nejrelevantnější od dob, co alianci sleduje“, a to i přesto, že se o její roli a relevanci debatuje už od začátku devadesátých let. „Po roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, našlo NATO znovu smysl své existence,“ říká Smetana v podcastu.
V alianci teď rebelují zejména dva státy: Maďarsko a Turecko. Ty mimo jiné komplikují přístupové rozhovory nových členů – jako jsme sledovali naposledy u Finska, které je zatím posledním přírůstkem NATO, a Švédska, o jehož přijetí se stále jedná.
„Budapešť a Ankara ztěžovaly už proces přistoupení těchto nordických zemí, které se jinak těšily obrovské podpoře v rámci aliance – oba státy totiž svým způsobem už členy vzhledem k míře spolupráce dávno byly. A pokud Turecko dělá problémy v případě Švédska, dá se očekávat, že to bude stejné i u Ukrajiny,“ vysvětluje odborník a připomíná tureckou zahraniční politiku, která udržuje „pragmaticky“ dobré vztahy i s Ruskem.
Na klíčových otázkách se podle Smetany členské státy – vyjma zmíněných „problémových článků“ – stále shodnou.
„Třeba na postupu vůči Rusku je mnohem jednotnější, než mnozí před začátkem ruské invaze na Ukrajině věřili. Nicméně na celou řadu dílčích otázek panují odlišné názory – je potřeba mít na paměti, že v NATO nyní působí jednatřicet států s odlišnými prioritami i historickou zkušeností,“ připomíná Michal Smetana.
V Pulsu se také dozvíte, jak odborník vnímá debaty o nové studené válce. Jakou roli podle něj hrají ve světovém power struggle státy, které mají „méně jasný vztah“ k Západu? Jak je to s Brics? A co Michal Smetana považuje za otázku, která má potenciál formovat nynější dvacátá léta? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.
