Radši džihádisty než Rusy. Africa Corps v Sahelu hlavně brání loutky Kremlu

Po ekonomické stránce toho Rusko v Africe nemá moc co nabídnout. Oproti Evropské unii, Číně nebo Spojeným státům je obchod Moskvy s kontinentem malý a afričtí lídři si už začínají uvědomovat, že Putinovy sliby jsou jen plané řeči.

Přestože jde o ekonomického trpaslíka, v politické rovině můžeme mluvit o gigantovi. Ruská politika se navíc vůči Africe řídí jasnou zásadou: slibem nezarmoutíš. 

A tak je naslibováno mnoho, od jaderných elektráren po nejmodernější zbraně.

Vše navíc doprovází propagandistická mašinérie, která nemá na kontinentu obdoby. Vypráví jednoduchý příběh: Rusko je hodný kamarád, Západ je zloduch. A i kvůli historii Evropy to funguje.

K tomu Kreml začal rozšiřovat svou síť kulturních a vzdělávacích center. Nově se má otevřít dalších osm Ruských domů.

Hlavním nástrojem Moskvy ale stále zůstávají po zuby ozbrojení kontraktoři. Nyní pod názvem Africa Corps plní rozkazy ruského ministerstva obrany a daří se jim zejména tam, kde klesá životní úroveň a rozvíjí se terorismus.

Samotní ruští ozbrojenci jsou zapojeni do masakrů obyvatel a páchají zločiny proti lidskosti. Jejich aktivita vyústila v to, že je pro mnoho civilistů lepší být pod kontrolou džihádistů než Rusů nebo vládní armády.

Rusové totiž v Africe mnohem lépe chrání své přátele než bojují s nepřáteli. To ukázal srpnový pokus o převrat v Nigeru.

Africa Corps předvedly, že jsou zejména ochránci vojenských junt a na oplátku drancují místní zdroje. Pro africké autoritářské vůdce je to dobrá zpráva. Pro všechny ostatní nikoli.

Buď chvála Africa Corps

K prvním ozbrojeným střetům v hlavním městě Nigeru došlo v pátek 28. srpna pozdě večer. Do Niamey se sjelo několik nižších důstojníků z celé země a zapojeni do pokusu o puč měli být podle informací Jeune Afrique také příslušníci speciálních jednotek.

Bojovalo se celou noc a následující dny, zejména kolem strategických míst hlavního města. Střelba byla slyšet od budovy celostátních médií a prezidentské rezidence, kde žije vůdce vojenské junty Abdourahamane Tiani.

Obsadit a ovládnout rádio a televizi je součástí každého úspěšného převratu nejen v Africe. Pučisté vysílají prohlášení o svém vítězství a plánech často ještě dřív, než vůbec převrat proběhne. A také lidem sdělují, kdo vlastně jsou.

Jenže hromadné představení se tentokrát nepovedlo. Nejen že vzbouřenci nedokázali budovu televize dobýt, její personál dokonce v průběhu pokusu o převrat ukončil vysílání. Neúspěšní byli také při snaze o zajetí nebo zabití šéfa vojenské junty Tianiho.

Nakonec se zabarikádovali na základně 101, kde byly umístěné drony, početná jednotka ruských Africa Corps a malá skupina italských vojáků.

Pučisté dokázali obsadit části základny a posléze se na šifrovaných komunikačních kanálech rozšířila nahrávka, kde se skupina konečně dokázala představit. Zvolila si nepříliš originální název: Ozbrojené síly pro obnovu vlasti.

Právě na základně 101 do akce vstoupili Africa Corps. Podle zdrojů Jeune Afrique mnoho z nich vzbouřenci zajali, ruský velvyslanec v Nigeru Viktor Voropajev to ale vidí jinak. Ruským médiím popsal, že Niger požádal Rusy o pomoc a „zejména díky ruské intervenci byli vzbouřenci neutralizováni“. Africa Corps měly poskytnout pozemní i leteckou podporu.

Rusko ale nebylo jediným zahraničním aktérem při potlačení pokusu o převrat. Vojenskou pomoc poskytlo také Alžírsko. To vyslalo čtyři stíhačky, transportní letadlo a letoun s palivem.

Přestřelka na základně 101 v Niamey pak byla velmi nebezpečná také proto, že je tam skladováno asi tisíc tun uranového koncentrátu. O něj se nyní pře vojenská junta s francouzskou nadnárodní společností Orano.

Na základnu 101 se přitom letos útočilo už dvakrát. Nejprve to zkusili v lednu bojovníci Islámského státu a následně v červnu JNIM, tedy militantní salafisticko-džihádistická organizace a odnož teroristické sítě Al-Káida.

Oba předešlé pokusy byly odraženy a i tentokrát se podařilo nigerským vojákům s podporou Rusů a alžírské techniky základnu získat zpět pod kontrolu.

Rusko jako ochránce afrických junt

V čele Nigeru se tedy nic nemění, Rusko ale ukázalo, že když jde o udržení prokremelských elit u vlády, nebojí se zasáhnout.

Letos jde už o druhý důkaz této politiky. Poprvé se to stalo v dubnu v Mali, kdy tam džihádisté a rebelové zahájili rozsáhlé útoky.

Udržení režimů, které spolupracují s Moskvou u moci, je pro Africa Corps úkolem číslo jedna. Přesně to také Rusko svým partnerům v Sahelu slibuje.

V mezinárodních vztazích mohou svůj vliv mocnosti projevovat různě. Někdy jde o politický nebo diplomatický leadership, jindy poskytnou ekonomickou pomoc. U Ruska jde ale zejména o vztah postavený na bezpečnosti.

Jenže jakmile její poskytovatel viditelně selže, jeho vliv začne uvadat. Což je přesně to, čemu nyní Kreml v Sahelu čelí.

Schopnost udržet vojenské junty u moci je testována ve všech zemích, které jsou pro Rusko prioritní, tedy Mali, Niger a Burkina Faso. Mimo ochrany vládních elit se tam snaží Africa Corps udržet pořádek také kolem těžebních lokalit a dalšího majetku. O bezpečí občanů a občanek či o boj s džihádisty ve skutečnosti vůbec nejde.

Ukazuje to realitu, kdy ruské angažmá v Africe nemá za úkol nijak prospívat místním, ale geopolitickým cílům Moskvy. Mrazivou ukázkou tohoto přístupu jsou podvodné nábory tisíců Afričanů k bojům v Ukrajině nebo Afričanek k sestrojování dronů. Afričtí branci jsou často tlačeni na pozice v první linii se špatným vybavením, kde fungují jako potrava pro děla.

Ve trojici sahelských států se ale mezitím bezpečnost zhoršuje. Navzdory tomu si Rusko a jeho spojenci z řad vojenských vlád dokázali udržet pevnou půdu pod nohama. A to zejména díky jejich nejsilnější zbrani: informačním operacím.

Zlovolný plán Západu

Ruská propagandistická mašinérie vykresluje ruské žoldáky jako hrdiny, lídry vojenských junt jako zdatné vládce a ze všeho viní bývalé koloniální pány z Francie nebo Británie. Špatný stav zdravotnictví, školství nebo třeba infrastruktury je jednoduše vykreslován jako zlovolný plán Západu.

K tomu jsou přidány narativy o tom, že demokracie selhala, hlasování je zbytečné a pouze silný vůdce dokáže nastolit pořádek.

Takové příběhy nejsou přitom mířeny pouze na Mali, Niger a Burkina Faso, ale také na sousední více demokraticky orientované země jako Nigérie, Ghana, Senegal, Benin nebo Pobřeží slonoviny.

Přestože se ruský domeček z karet hroutí, je podle mnohých Moskva díky dezinformacím stále v ofenzivě a zkouší svůj recept v dalších zemích. Není náhodou, že při loňském pokusu o puč v Beninu byla zrovna poblíž města Cotonou ruská válečná loď.

Čtěte také:Rusko si omotává Afriku kolem prstu. Bude Evropa jen přihlížet?

Bezpečnostní bilance ruské přítomnosti v Sahelu je bez debat katastrofální, propaganda ale dokáže i nynější zkušenost z Nigeru vykreslit jako úspěch. Obraz Ruska jako garanta bezpečnosti to tedy může nakonec posílit.

Vypadá to ale, že na vojáky v terénu to už přestává fungovat. Ti se nejenom častěji bouří, ale také přebíhají k nepřátelům junt a Rusů. Celý region tak směřuje do ještě většího chaosu, což by opět nahrálo hlavně Moskvě.

Větší chaos neznamená jen více násilí pro místní obyvatelstvo, ale i větší počet lidí, kteří budou ze svých zemí utíkat. Region už dnes patří mezi hlavní tranzitní oblasti nelegální migrace směrem k severoafrickému pobřeží a dál do Evropy.

Pro jižní křídlo NATO i evropské státy představuje nestabilita v Sahelu bezprostřední bezpečnostní hrozbu. Zesílení vlivu Ruska a dalších autoritářských mocností v regionu jde ruku v ruce s nárůstem ozbrojených skupin, oslabováním demokratických institucí a prohlubováním krizí, které dopadají i na evropské břehy.

Nepovedený převrat v Nigeru je tedy také připomínkou toho, že pokud bude Evropa Sahel ignorovat, zaklepou nám jeho problémy brzy na dveře.