Temu není Ježíšek. Kolik doopravdy stojí dárky za pár korun

„Sháněl jsem náhradní nožíky do ruční frézky, které jsem jinde našel jen za několikanásobnou cenu,“ vypráví šestadvacetiletý Matyáš.

„Když mi Temu nabídlo dopravu zdarma, pokud přidám další věci, skončil jsem s šesti položkami v košíku, i když jsem potřeboval jen jednu,“ přiznává.

Podobnou zkušenost má dvaatřicetiletá Markéta, která na Temu nakoupila hned několikrát.

„Nejdřív ze zvědavosti, pak proto, že jsem tam našla věci, které jinde nebyly nebo byly strašně drahé – třeba speciální násady na nohy židle nebo přebalovací deka pro dceru,“ vyjmenovává.

Například pouzdro na mobil vyjde na Temu na zhruba sedmdesát devět korun, zatímco podobné univerzální kryty se v českých i zahraničních eshopech běžně prodávají za dvě až tři stovky. Kabely typu USB-C pak na čínském tržišti seženete za třicet až padesát korun, zatímco v klasických obchodech nebo na jiných e-shopech obvykle stojí kolem dvou set.

Cena navíc není jediným lákadlem. „Totálně mě vtáhla gamifikace. Aplikace mi psala, že když přidám ještě pár věcí, dostanu další produkty zdarma. Najednou jsem v košíku měla spoustu věcí, které jsem vlastně vůbec nepotřebovala,“ přiznává.

Online tržiště Temu slibuje zákazníkům nakupování „jako miliardáři“: od módních kousků přes elektroniku až po domácí potřeby, to vše za ceny, které se zdají téměř neskutečné.

Nabízené zboží ale vzniká z otrocké práce, jeho výroba a distribuce je obrovskou zátěží pro životní prostředí a výrobky samotné jsou často zdravotně i bezpečnostně rizikové. K výsledným nízkým cenám zároveň vede díra v evropské celní legislativě, kterou společnosti jako Temu nebo Shein intenzivně zneužívají.

Čtěte také: Příliš hořká čokoláda. Co ukrývá byznys s kakaem?

Mezery v kontrole

„Všechny balíčky importované do Evropské unie s deklarovanou hodnotou pod sto padesát eur jsou osvobozené od cla. U takových zásilek navíc obvykle neprobíhá celní kontrola,“ vysvětluje Voxpotu důvěrný zdroj z Evropské komise.

Čína takto do Evropy posílá obrovské množství balíčků, které buď pod danou cenovou hranici skutečně spadají, nebo jsou záměrně podhodnocené.

„Další běžnou praxí je, že pokud si zákazník objedná zboží s vyšší hodnotou, rozloží firma objednávku do několika menších zásilek, aby se znovu vyhnula clu i případným kontrolám,“ doplňuje zdroj.

Svou roli sehrává i výrazná přetíženost evropských letišť a přístavů. „Kontroly příchozích balíků se nestíhají v takové míře, jaká je třeba. Typický příklad je přístav v Antverpách,“ nastiňuje zdroj z Komise.

„Je druhým největší přístavem v Evropě, ale pracuje tam jen zhruba sto celníků, kteří navíc jedou ve směnném provozu. V kontextu počtu balíčků, které do Unie denně přicházejí, je to naprosto nedostačující,“ upozorňuje.

Odhalení tak snadno uniká zboží obsahující nebezpečné chemikálie či nesplňující bezpečnostní standardy. A právě tam, kde kontrola chybí, vyvstává otázka, za jakých podmínek a z jakých materiálů výrobky pocházejí.

Když si někdo z čínského internetového tržiště objedná tričko za třicet nebo třeba čtyřicet korun, může jen těžko očekávat, že bylo ušito z nezávadných látek v čistém prostředí, kde pracovní síla dostává spravedlivou mzdu.

Původ těchto oděvů nejčastěji vede do nekonečně dlouhých a neoznačených závodů na okraji osmnáctimilionového čínského města Kanton.

Rozlehlým halám, které jsou namačkány jedna na druhou, anglosaská média přezdívají „Shein Village“. Uvnitř zhruba tisícovky továren zní od úsvitu do soumraku zvuk šicích strojů slévající se do jedné kakofonie.

Právě tady se ušije až milion oděvů denně od triček po spodní prádlo přes svetry a sukně, které se pak v malých balíčcích denně vydávají na cestu do celého světa.

Otrokářská praxe

Stanice BBC se do Shein Village ponořila a jejímu novinářstvu se podařilo mluvit jak se zaměstnanci, tak majiteli tamních firem. Investigativa ukázala, že švadleny pracují zhruba pětasedmdesát hodin týdně, což je v rozporu s čínskými pracovními zákony.

„Když má měsíc jednatřicet dní, tak pracuji jednatřicet dní,“ popsal jeden ze zaměstnanců. Většina potvrdila, že za měsíc mají jediný volný den.

Podobně se vyjádřili také další zaměstnanci dodavatelských firem Sheinu, se kterými mluvila švýcarská nevládní organizace Public Eye.

„Pracuji každý den od osmi ráno do půl jedenácté večer. Každý měsíc si beru den volna. Víc si nemůžu dovolit,“ svěřil se jeden z mužů, který si vydělává na živobytí u šicích strojů přes dvacet let.

V etickém kodexu společnosti Shein se přitom píše, že zaměstnanci nemají pracovat více než šedesát hodin týdně, včetně přesčasů.

Zaměstnanci nedostávají stálou mzdu, ale jsou placeni za ušitý kus. Čím pomaleji pracují, tím méně si vydělají.

Švadleny jsou navíc během dlouhé pracovní doby pod neustálým tlakem: v továrnách hlídají inspektoři, kteří mají na starosti kvalitu výrobků. Pokud švadleny udělají chybu, musí je opravit bez jakéhokoliv nároku na mzdu.

Kvůli netransparentním dodavatelským řetězcům nelze původ oblečení z Temu, Sheinu nebo AliExpressu dohledat až k původu vláken – a tedy ani vyloučit, že výrobky nenesou stopu nucené práce.

V levných tričkách, legínách nebo pyžamech z čínských eshopů se tak skrývá další vrstva nízké ceny: práce utlačovaných Ujgurů.

Region Sin-ťiang, kde čínská vláda provozuje síť převýchovných koncentračních táborů a programů nucené pracovní „relokace“, patří k největším producentům bavlny na světě.

Mezinárodní organizace opakovaně upozorňují, že desítky tisíc Ujgurů jsou z těchto táborů přesouvány do továren bez možnosti práci odmítnout. Čeká je dřina za minimální mzdu a v režimu připomínajícím polovojenskou disciplínu.

V továrnách poblíž Kantonu pak organizace Public Eye zaznamenala dokonce čtrnáctileté nebo patnáctileté děti, které obstarávaly jednodušší úkoly typu balení zboží, případně se pod dohledem rodičů učily pracovat u šicích strojů.

Čtěte také: „Přežila jsem čínský gulag.“ Příběh Ujgurky, které se podařilo vrátit na Západ

Zboží nacucané jedy

Dalším problémem je dlouhodobě dokumentovaná zdravotní závadnost samotných produktů. Čím více se Temu, Shein a další prosazují, tím více podobných analýz přibývá.

„Pokud jde o bezpečnost výrobků nebo jejich soulad s evropskými normami, narazili jsme na několik neshod,“ popisuje pro Voxpot Lucie Korbeliusová ze spotřebitelského magazínu dTest.

Jako nejvýraznější příklad zmiňuje dětská sluchátka, ve kterých se objevily vysoké koncentrace nežádoucích látek, zejména ftalátů – chemikálií používaných na zvýšení pružnosti plastu.

Ftaláty ale patří mezi takzvané endokrinní disruptory narušující fungování štítné žlázy nebo také reprodukci, kdy mohou vést i k předčasným porodům.

U jednoho z testovaných párů bot byl limit ftalátů překročen 229krát.

Úřady v Jižní Koreji si v srpnu loňského roku posvítily na 144 různých produktů nabízených na stránkách Sheinu, AliExpressu nebo Temu. Řada z nich obsahovala buď přímo zakázané látky, nebo mnoho nebezpečných toxických příměsí.

Například boty z Sheinu obsahovaly množství zmiňovaných ftalátů. U jednoho z testovaných párů bot byl limit překročen 229krát. Pár sandálů zakoupený na Temu zase obsahoval olovo v množství překračujícím limit hned jedenáctkrát.

Temu i Shein údajně spustily interní vyšetřování, přesto se při další analýze opět našly produkty, které vyvolaly obavy.

Do zemí Evropské unie se dostaly například dětské pláštěnky s toxickými chemikáliemi, kosmetika obsahující zakázané chemické látky, sluneční brýle bez UV filtrů a nebezpečné dětské dudlíky, u kterých hrozí udušení dítěte.

Text, který čtete, vznikl jen díky podpoře členstva našeho Voxpot Klubu. Děkujeme všem, kdo jste se rozhodli podpořit nezávislou novinářskou prací naší redakce.

K podobným závěrům dospěla také berlínská organizace Stiftung Warentest, která společně s dalšími skupinami na ochranu spotřebitelů otestovala 162 výrobků nakoupených na Temu a Sheinu – hned sto deset nenaplňovalo unijní standardy a zhruba čtvrtina byla potenciálně nebezpečná.

Některé výrobky obsahovaly například vyšší hladiny toxického a karcinogenního formaldehydu nebo těžkých kovů, jako je kadmium. Odbornictvo narazilo také na USB disk, který se jednoduše příliš přehříval.

Korbeliusová z dTestu doporučuje, aby si zákazníci před koupí zkusili výrobek vyhledat nejen podle názvu, ale také podle fotky.

„Naše eshopy, které zboží z tržišť přeprodávají, se obvykle ani nenamáhají výrobky samy přefotit a použijí produktové fotografie stažené ze stránek asijských obchodů. Což může být pro spotřebitele vodítkem, zdali kupuje nějaký asijský přeprodej,“ uzavírá.

Digitální i ekologická rizika

Nebezpečné ale nejsou jen samotné výrobky. Problém začíná už v aplikacích, ve kterých je Temu a spol. nabízejí.

Bezpečnostní komunita dlouhodobě upozorňuje, že čínské obchodní platformy shromažďují o uživatelích výrazně víc dat, než by pro běžný nákup dávalo smysl.

Aplikace si žádají přístup ke kontaktům, poloze, informacím o zařízení i seznamu dalších nainstalovaných aplikací. Některé analýzy dokonce ukázaly, že se pokoušely obcházet systém, aby získaly další metadata využitelná pro detailní profilaci uživatelů a agresivní cílení reklamy.

Varování nejsou jen teoretická. V roce 2022 unikla osobní data milionů uživatelů platformy Shein, když se hackeři dostali k informacím o nákupech, emailech i heslech.

Americká Federální obchodní komise (FTC) následně firmu potrestala, že o úniku neinformovala včas a jeho rozsah záměrně bagatelizovala.

Temu se letos ocitlo pod drobnohledem poté, co výzkum společnosti Grizzly Research varoval, že aplikace se chová podobně jako spyware: získává rozsáhlá data o uživatelských návycích a údajně dokáže obcházet nastavení ochrany soukromí na telefonech s operačním systémem Android.

Čtěte také: Když vás napráská Strava. Co prozradila o Putinovi?

V kombinaci s neprůhlednou vlastnickou strukturou a ukládáním dat na čínských serverech tak vzniká výrazné bezpečnostní riziko, které už začaly prověřovat evropské úřady.

K technologickým a bezpečnostním hrozbám se zároveň přidává ještě jedna rovina problému: environmentální.

Z Číny a dalších zemí se balíčky vydávají na dlouhou cestu do světa letecky nebo po moři. Celý řetězec tak za sebou zanechává obrovskou ekologickou stopu od výroby přes přepravu po likvidaci zboží.

Například Shein nabízí přes šest set tisíc různých výrobků. Denně jich přidává dva až deset tisíc.

Levné nekvalitní zboží končí častěji v koši, odkud putuje do spaloven nebo na skládku. Uvolněné místo v domácnosti pak rychle zabere jiný, možná ještě levnější kus.

„Kupoval jsem hlavně nářadí, věci do auta a oblečení. Mám pocit, že u oblečení je jedno, jestli si ho koupíte na Temu, nebo v H&M či Primarku. Pořád je to to samé,“ říká pro Voxpot třiatřicetiletý Tomáš, který si na platformě pořídil i látku na čalounění – nakonec tak tenkou, že ji nemohl použít.

„Velmi levné zboží, dodané v řádu dnů z druhého konce světa, vytváří iluzi, že materiály a energie nic nestojí,“ konstatuje pro Voxpot ředitelka Institutu pro cirkulární ekonomiku (INCIEN) Michaela Kloudová.

„Realita je opačná: v textilu se například každý rok globálně spálí nebo ukládá na skládku objem odpovídající jednomu nákladnímu autu oblečení každou sekundu. Více než sedmadevadesát procent vláken navíc stále pochází z primárních zdrojů (tedy nerecyklovaných, pozn. red),“ popisuje.

Skutečnou cenu daného zboží tak zaplatí společnost tlakem na klima, vodu a půdu – to vše v době, kdy je pro odvrácení nejhorších dopadů klimatické katastrofy potřeba pravý opak.

„V Česku vyhodíme odhadem sto sedmdesát až sto osmdesát tisíc tun textilu ročně, z toho se znovu použije nebo zrecykluje zhruba patnáct procent. Zbytek končí ve směsném odpadu, ve spalovnách či na skládkách,“ vyčísluje Kloudová.

Světová ekonomika je podle údajů INCIENu cirkulární jen ze zhruba sedmi procent. „Podíl sekundárních materiálů na celkové spotřebě klesl z 9,1 procenta v roce 2018 na 7,2 procenta v roce 2023 a letošní Circularity Gap Report mluví dokonce o 6,9 procenta,“ upozorňuje na neblahý trend.

„Platformy typu Temu tenhle lineární model ještě zrychlují. Analýzy upozorňují, že jejich byznys stojí na nadspotřebě, masivním využívání letecké dopravy a levných, těžko recyklovatelných materiálech – tedy přesně na tom, co zvyšuje emise a množství odpadu i mikroplastů,“ varuje Kloudová.

Problém připisuje také agresivní reklamě a falešným, gamifikovaným slevám, které mají uživatele udržet v aplikaci a nutit je nakupovat další a další nepotřebné „drobnosti“.

Padělky za pár korun

Na stránkách čínských eshopů se vedle nekvalitních výrobků často objevují také laciné kopie různého zboží, nebo rovnou padělky. Výrobci originálů pak nízkým cenám nedokážou konkurovat a dostávají se do potíží, nebo musí rovnou skončit.

To se vztahuje i na firmy z Česka. Například na začátku listopadu oznámilo konec prodeje části sortimentu rodinné vydavatelství deskových her 4 Kavky. Vedle českých deskovek nabízelo také japonské hry od společnosti Oink Games, na jejichž prodej získalo licenci. Na Temu se ale objevily jejich levné padělky.

„Mnozí čeští deskovkáři jasně hlasovali peněženkou pro fejky z Temu,“ popsala rodinná firma na svých stránkách. „Deskové hry už dál nebudeme ani vydávat, ani dovážet.“

Do podobné situace se dostává stále více společností po celém světě. Na prodej padělků upozorňují jak drobní výrobci, tak větší společnosti typu švédského oděvního řetězec H&M.

Britská BBC před časem zveřejnila případ Emmy Farley, která sama vytváří a prodává šperky inspirované britskou přírodou. Peníze pak používá pro svou nemocnici pro ježky.

Padělky ale nečekaně objevila na Sheinu. „Byla jsem v naprostém šoku. Netušila jsem, že se něco takového děje,“ svěřila se. „Prodávají padělek, je to v podstatě jen velmi velmi levná verze,“ dodala.

Shein na popud stížnosti nabídku nakonec smazal. Jenže následně se stejný padělek z levného kovu na čas objevil za 1,12 libry na AliExpressu. Farley přitom své šperky – ručně vyráběné ze stříbra a pravých drahokamů – prodává za padesát liber.

Přestože padělky nakonec z čínských online tržišť zmizely, britská designérka nedostala žádnou omluvu ani kompenzaci.

Nastavení systému

Podle Kloudové z INCIEN nejde jen o jeden eshop, ale o nastavení celého systému. „Nejde jen o cirkularitu, odpady nebo plné skládky, ale také o naši rostoucí závislost na Číně a nerovné podmínky pro místní podnikatele,“ vysvětluje.

Nestačí ale čekat na regulaci – jak Kloudová připomíná, některé kroky máme v rukou sami. Co konkrétně doporučuje?

Méně věcí, více hodnoty. Nekupovat dárky jen proto, že jsou levné. Jeden kvalitní kus vydrží roky a nahradí desítky laciných drobností.

Upřednostnit, co už existuje. Rukodělné výrobky, věci z druhé ruky nebo re-use center prodlouží život tomu, co už v systému je.

Ověřovat opravitelnost a původ. U elektroniky i textilu vybírat značky s dostupným servisem a transparentními informacemi a vyhýbat se extrémně levným nabídkám, které skončí záhy v koši.

„A hlavně si nevozit odpad domů,“ dodává Kloudová. „Nejekologičtější odpad je ten, který vůbec nevznikne.“