Washington si brousí zuby na impeachment ministra války Petea Hegsetha kvůli jeho počínání ve válce s Íránem. Donald Trump ho zatím brání. A Hegseth má únikový plán.
Hegseth má Trumpovu podporu. Zatím. | Robert V Schwemmer / Shutterstock.com
Na Kapitolu se o tom spekulovalo už před volbami, teď je to téma číslo jedna. Není divu. Ministr Pete Hegseth patří k nejméně kompetentním a nejvíce polarizujícím členům Trumpovy administrativy. Navíc je hrdým symbolem arogance Trumpovy katastrofální války s Íránem.
S impeachmentem Hegsetha si v uplynulých měsících pohrávali jak demokraté, tak někteří republikáni. Arizonská poslankyně Yassamin Ansari svůj návrh ve Sněmovně představila už v dubnu. Vzhledem k tomu, že dolní komoru Kongresu zatím ovládají republikáni, se ale daleko nedostal.
Dramatičtější byl druhý návrh v září, tentokrát z republikánských řad. Přišel s ním nejostřejší vnitrostranický kritik Trumpovy administrativy Thomas Massie. Kongresman za Kentucky svůj požadavek formuluje ještě relativně smířlivě: Hegseth má ideálně odstoupit sám. Jestli si ministr počká na lednový nástup demokratů, bude dle Massieho celý proces bolestivější.
Odchod Hegsetha by se velmi nabízel, ať už by vypadal jakkoliv. Právě nepopulární válka s Íránem a s ní související zdražování pohonných hmot byly podle průzkumů hlavními důvody dramatické volební porážky Trumpových republikánů.
I republikánští politici teď najednou mluví o tom, že válka byla chybou nebo alespoň přiznávají její negativní vliv na republikánské volební výsledky — někteří opatrně, někteří méně. „Důvodem naší porážky je válka. Sám prezident to včera večer uznal,“ psal viceprezident J. D. Vance po volbách na sociální síť X.
Čtěte také: Pentagon v rozkladu. Začnou v Bílém domě padat hlavy?
Brzo možná nastane chvíle, kdy budou američtí konzervativci ve větším počtu ochotni za toto fiasko vinit přímo Trumpa. Zatím ale platí, že je pro ně jednodušší nekazit si představu o prezidentově neomylnosti a vinit z nezdarů jeho spolupracovníky.
A u války s Íránem je na ráně právě Hegseth. Ministr si nikdy nedělal velké starosti s právem, ať už americkým, nebo mezinárodním. Kongres určitě bude zkoumat jeho problematické výroky slibující nepřátelům „žádné slitování, žádnou milost“ nebo jeho prohlášení, že ho nezajímají „žádná stupidní pravidla použití síly“.
Nepomohou mu ani jeho výzvy k bombardování íránské infrastruktury nebo snahy obcházet Kongres, jehož souhlas je k dlouhodobému vedení války nutný. A v neposlední řadě se může dočkat i mnohých otázek ohledně bombardování školy v Minábu v prvních dnech války.
Úprk do Tennessee
Před hlasováním o Massieho návrhu impeachmentu ochránil ministra války Mike Johnson, předseda Sněmovny reprezentantů. V září předčasně zahájil předvolební legislativní přestávku, takže o návrhu Sněmovna hlasovat nestihla. Teď se ale tato hrozba vrací, posílená volebním výsledkem. Massie návrh znovu předložil v pondělí 9. listopadu a hlasovat by se o něm mohlo už tento týden.
Hegseth moc dobře ví, že se pod ním houpe židle. Proto dle amerických médií v posledních týdnech spřádá plány, jak impeachmentu uniknout. Jeden je hodně divoký. Podle insiderského washingtonského média Puck News se Hegseth upíná k potenciální pomoci republikánské senátorky za Tennessee Marshy Blackburn.
Blackburn bude opouštět svůj post uprostřed mandátu, protože vyhrála ve svém státě guvernérské volby. To ji staví do zvláštní situace: dle zákonů Tennessee bude mít jako guvernérka pravomoc jmenovat svého náhradníka ve federálním Senátu. Ten bude sloužit do mimořádných voleb v roce 2028, jejichž vítěz dokončí její původní mandát.
Hegseth u ní má lobbovat za to, aby na tento post vybrala právě jeho. Nastala by tak bizarní situace: místo toho, aby se ministr senátorům zpovídal za svoje počínání ve válce, sám by se stal jejich kolegou.
Donald Trump už dokonce před novináři utrousil, že by byl Hegseth jako senátor za Tennessee „velmi populární“.
Celý plán má ale několik zádrhelů. Jednak by do své nové funkce mohl Hegseth nastoupit až v lednu – senátorka Blackburn nezvažuje odchod z horní komory dříve, než bude nutno. To dává dolní komoře dost času na odhlasování jeho impeachmentu. Do ledna tady sice mají stále většinu republikáni, někteří z nich ale právě prohráli volby, můžou z toho vinit Hegsetha a chtít si s ním vyřizovat účty. Demokratům by přitom teoreticky stačilo jen několik přeběhlíků.
Větší problém pro Hegsetha představuje fakt, že podle aktuálních zpráv ho budoucí guvernérka Blackburn alespoň zatím jako náhradníka nezvažuje.
Čtěte také: Trumpův ministr války ztrácí zábrany. Nepotopí nakonec sám sebe?
I kdyby se ministrovi podařilo zařídit si náhradní flek, nutně by ho to před impeachmentem neochránilo. V americké historii totiž existuje precedent pro impeachment ministra, který už svůj post opustil – shodou okolností taktéž ministra války.
Nepříjemným procesem si takhle v roce 1876 prošel William Belknap, byť ho následně Senát zprostil obvinění, protože se pro uznání viny nenašla potřebná dvoutřetinová většina. Není to zbytečná šaráda: proces by byl důležitý především proto, že po odvolání může Senát bývalému ministrovi zakázat působení v některých federálních úřadech.
Možná i proto zatím Trump svého ministra války nehodil pod vlak. Jakkoliv prý v Bílém domě hovory o možném odchodu Hegsetha probíhají, Trump veřejně říká, že je „plně odhodlán“ si ho v čele Pentagonu nechat. Uvidíme, co mu na to řekne Sněmovna: ať už ta republikánská, nebo v novém roce demokratická.
