Washington přiznal zbraně na orbitě. Přetékají pozemské války do vesmíru?

Má Amerika zbraně ve vesmíru? Má. A nově to i otevřeně říká. Ministr amerického letectva Troy Meink 14. září oznámil, že Spojené státy mají na oběžné dráze zbraně pro „kontrolu vesmíru“ schopné bránit americké síly před nepřátelskou akcí. Neřekl jaké zbraně to jsou, kolik jich tam je a jak jsou tam dlouho.

Zdůraznil ale, že přiznání bylo záměrné a formulace „velmi dobře promyšlená“. Mluvčí Space Force pak dodal, že tyto zbraně lze použít pro útočné i obranné operace.

Čtěte také:Když začne válka ve vesmíru, zhroutí se úplně všechno, říká šéf Satelitního centra Vojenského zpravodajství

Samotná existence takových systémů nikoho nemůže překvapit. O válčení ve vesmíru Space Force otevřeně mluví od roku 2025. Šéf Space Command generál Stephen Whiting už v dubnu 2025 veřejně volal po „uznaných“ kinetických i nekinetických zbraních.

Novinkou je, že Washington poprvé přiznal, že zbraně už na orbitě skutečně jsou. USA sice dříve zveřejnily systémy s protisatelitními kapacitami, ale žádný vládní představitel dosud nepotvrdil zbraň umístěnou přímo ve vesmíru.

Dvacet let bez dohody

Spor o zbraně ve vesmíru je stálicí posledních dvou dekád. Rusko a Čína v roce 2008 předložily na Konferenci o odzbrojení návrh smlouvy PPWT a v roce 2014 jej aktualizovaly. USA ho odmítaly, protože PPWT nenavrhuje žádný účinný režim ověřování, nepokrývá pozemní protidružicové systémy a zvýhodňuje právě technologie vyvíjené Čínou.

Západ jako celek i kvůli tomu odmítá ruskou rezoluci, podle níž nemá žádný stát rozmístit zbraně ve vesmíru jako první. Ta sice v prosinci 2025 prošla poměrem 123 hlasů pro a 52 proti, ale byla podobnou snahou udělat ze systému odzbrojení strategickou výhodu pro konkrétní země, tedy Rusko a Čínu. Navíc nijak nedefinovala, co je zbraň a celý systém by padl v okamžiku, kdy by jedna ze zemí oznámila, že už zbraň ve vesmíru je.

Meinkovo přiznání tuto debatu neuzavírá, ale posouvá ji do nové reality. Právně se nic neporušilo. Kosmická smlouva z roku 1967 zakazuje na oběžné dráze pouze zbraně hromadného ničení.

Tato událost ale ukazuje, kam se svět posunul. Ve chvíli, kdy se válčí v Evropě i v Perském zálivu a velmoci otevřeně zbrojí, by bylo naivní čekat, že vesmír zůstane stranou. Ostatně Peking a Moskva už zkoumají, jak čelit konstelacím typu Starlink, které jsou pro obranu Ukrajiny klíčové. Zbrojení na orbitě tak není vybočením z globálního vývoje, ale jeho zrcadlem.

Druhá rovina sdělení míří na Moskvu a Peking, které v tomto závodě rozhodně nezaostávají. Ruské satelity Kosmos 2542, 2558 a 2576 byly umístěny do stejných orbitálních rovin jako americké průzkumné družice KH-11. Kosmos 2543 v roce 2020 vystřelil projektil, což USA a Británie označily za test protidružicové zbraně.

Čtěte také:Čína odstartovala na Měsíc: Jak totalitní moc získává náskok ve vesmíru

Čína podle amerických zpravodajských služeb nasadila pozemní lasery, které mají nejspíš oslepovat optické senzory satelitů na nízké oběžné dráze. Ruské „inspekční“ satelity tak de facto testují skryté protidružicové schopnosti a Peking využívá laserové stanice, aby skryl před očima amerických satelitů to, co nechce, aby viděly.

Vše se děje v šedé zóně. Oslepená kamera ani satelit parkující vedle cizí družice nezanechají trosky, svědky ani oběti. Stejně jako kyberútok zůstávají pod prahem, který by si vynutil ozbrojenou odpověď. Právě sem Meinkova věta míří. Neoznamuje jen schopnost, ale posouvá práh: nekinetické útoky na americké satelity už nebudou bez odpovědi, protože Washington má na orbitě čím odpovědět. 

Odstrašení ve vesmíru ale naráží na fyziku. Oběžnou dráhu lze kvůli orbitální mechanice zabezpečit jen společně, protože každý incident a každý úlomek ohrožuje všechny bez rozdílu. Otevřené přiznání tak může Moskvu a Peking stejně dobře odradit jako popohnat.

Schopnosti útočit na cizí satelity dnes vyvíjí 13 států. Závod už dávno neběží jen mezi třemi velmocemi.