Zahraniční politika ANO

Podobně jako ČSSD, ani ANO na výzvu Voxpotu nezareagovalo. I u něj je ale k dispozici poslední volební program, a pak praktická zkušenost. Ministerstvo zahraničí vedlo sice jen od prosince 2017 do června 2018, od roku 2014 je ovšem součástí vládní koalice a od roku 2017 ji řídí. Podkladového materiálu je tedy dost.

V zahraničně-politické kapitole svého posledního programu klade ANO důraz na bezpečnost, prosperitu a „udržení demokracie a vlády práva v ČR“. Podobně jako ODS akcentuje praktické hledisko české zahraniční politiky, podobně jako ČSSD pak obhajobu národních zájmů skrze členství a práci v EU.

Jedinečnost a výhodnost členství v EU vidí ANO zejména tam, kde „EU má nebo může mít přidanou hodnotu, což je třeba ochrana vnějších hranic, společná bezpečnost, další rozvoj a liberalizace vnitřního trhu, jeho ochrana před nekalými praktikami, a to jak zevnitř, tak zvnějšku, zajištění konkurenceschopnosti evropského hospodářství, jednotný digitální trh, energetická unie, oběhová ekonomika, ochrana spotřebitele apod.“

Jinak chce ANO „prosazovat reformy vedoucí k zefektivnění aktivit Unie a odstranění zbytečné administrativní zátěže“ a „jasně rozlišovat, kde nám EU může pomoci, a kde si naopak lépe poradíme sami“. Euro chce ANO přijímat pouze v případě, že se eurozóna významně reformuje.

Ohledně dalších migračních krizí ANO odmítá kvóty a uvádí: „Plně sdílíme obavy našich lidí. Nechceme se podílet na vytváření atmosféry strachu, ale považujeme za jednoznačnou povinnost státu zajistit občanům bezpečí“. Cestu ke zvládání toho problému pak vidí i v „aktivní pomoci v krizových oblastech (Mali, Irák, Sinaj)“.

Rozvojové programy chce ANO soustředit „na konflikty rozvrácené země (Libye, Sýrie, Irák, Afghánistán) nebo na země s velmi špatnou životní úrovní (Eritrea, země subsaharské Afriky).“ V bezpečnostní části programů je potom závazek navýšit financování obrany na dvě procenta HDP do roku 2024 a „prosazovat iniciativu, aby NATO aktivně bránilo evropské hranice, jejichž obrana je zcela nedostatečná“.

Podobně jako ČSSD, ODS i většina dalších stran slibuje ANO ekonomickou diplomacii, která pomůže exportu a uplatnění českých firem v zahraničí. Navíc však v programu uvádí: „Mezi naše priority patří rozvoj a dodržování pravidel mezinárodního obchodu, která stojí na liberalizaci obchodních vztahů.“

I v programu ANO nalezme bod slibující spolupráci se sousedy a hledání spojenců. Obdobně jako ČSSD se chce ANO zaměřovat také na západní Balkán a postsovětské republiky. Nechybí ani zdůraznění důležitosti NATO a transatlantické vazby.

Specificky ANO zmiňuje „zaručení plného respektování mezinárodního práva, včetně principu teritoriální integrity“, přípravu „nové strategie pro vztahy s Ruskem v rámci EU“ a v rozvoj „obchodních a hospodářských vztahů s Čínou“, ovšem s důrazem „na respektování pravidel mezinárodního obchodu“.

Lidská práva zmiňuje poslední program ANO pouze v jedné větě: „Jednoznačně se budeme orientovat na svobodný a demokratický svět, přičemž podpora ochrany lidských práv zůstane významným pilířem aktivit české diplomacie.“ Změny klimatu, proměnu globální ekonomiky či vzestup nových aktérů mezinárodní politiky nezmiňuje program k posledním volbám takřka vůbec.