Ostrovní stát sužuje stále obtížnější ekonomická a humanitární situace. Jak se tamní obyvatelstvo vyrovnává s nedostatkem potravin, léků i paliva? A v čem režim přitvrdil? O tom jsme mluvili s kubánským aktivistou a disidentem Manuelem Cuestou Morúem.
Naši říkali, že je to horší, než když padnul Sovětský svaz | Ilustrační foto: Matthew Smith / Unsplash
Život na Kubě se zastavil. Ulice Havany, dříve plné lidí, zahraničních turistů a barevných automobilových veteránů, osaměly. Není benzín ani letecké palivo, v noci se noří do tmy města po celém ostrově.
Zoufalí obyvatelé tak tráví čím dál víc čas snahou sehnat něco k jídlu nebo získat dřevo na rozdělání ohně.
„Na ulicích přibývá žebráků, kteří prosí o cokoliv, aby mohli přežít a dočkat se dalšího dne,“ popisuje z Havany disident a aktivista Manuel Cuesta Morúa.
Podle něj je situace na Kubě ještě horší než během takzvaného zvláštního období v devadesátých letech, kdy ostrov přišel o podporu Sovětského svazu.
I tentokrát Kuba přišla o svého dlouholetého spojence – Venezuela ostrovu léta dodávala klíčové zásoby ropy. Po americkém únosu Nicoláse Madura ale prezident Donald Trump, jehož země uplatňuje vůči Kubě obchodní embargo už od roku 1960, ještě přitvrdil a vyhlásil ropnou blokádu.
Poslední tankery dorazily ke kubánským břehům před několika týdny, ale navzdory sílící krizi režim nijak nepolevuje v represích.
„Za poslední rok jsem byl zadržen více než desetkrát. A to ani nepočítám případy, kdy můj dům obklíčila policie, abych nemohl ven, což je vlastně další forma detence,“ říká Morúa v rozhovoru pro Voxpot.
Jak na Kubu dopadá konec vlády klíčového spojence Nicoláse Madura?
Událostem to přineslo novou dynamiku. Jeho pád má především materiální dopad jak na kubánskou vládu tak na obyvatelstvo. Venezuela dodávala prakticky třetinu ropy, která se na ostrově spotřebuje.
Kvůli nedostatku se uzavírají vysoké školy, řada továren, přibývá výpadků elektřiny. Zdražuje doprava a potraviny a kubánské peso rychle ztrácí svou hodnotu, což vede ke ztrátě kupní síly.
Sílí protivládní nálady.
Na jednu stranu se lidé mobilizují a hledají cesty, jak víc šetřit. Někteří se třeba zbavují majetku a osobních věcí, aby se připravili na ještě horší časy. Prodávají také domy a stěhují se do menších, aby nashromáždili devizy, které jim pomůžou situaci překonat.
Zranitelné části společnosti ale mají mnohem méně možností. Na ulicích přibývá žebráků, kteří prosí o cokoliv, aby mohli přežít a dočkat se dalšího dne. Sílí také protivládní nálady. Na ulicích je slyšet, jak se lidé projevují mnohem otevřeněji – že nás do situace přivedla vláda.
Když jdu po ulici, cítím hněv. Kubánci nevidí žádné východisko a ani vláda ho nenabízí. Jediné o čem režim mluví je, že je třeba přijímat další oběti.
Prodat cokoli
Jak nyní vypadá každodenní život? Jak si lidé připravují jídlo, když nejde elektřina?
Například rozebírají okna nebo dveře a používají je jako palivo, díky kterému si mohou uvařit. Jiní sbírají dřevo na skládkách. Vysuší ho, a pak použijí.
Takto vypadají dny hlavně v regionech na východě země. Když procházíte tamní domy, zjistíte, že uvnitř nemají dveře, ani okna. Místo nich jsou jen natažené látky, aby nebylo vidět dovnitř a nešlo tam slunce.
V Havaně na každém rohu vyrostly bleší trhy, kde lidé prodávají cokoliv, co se dá: kabel od telefonu, starou žehličku, staré tenisky nebo léky, které už nepoužívají.
Jinými slovy prodávají cokoliv mohou, aby měli na jídlo. Je to způsob, jak přežít ze dne na den.
Co se dá vůbec koupit za potraviny?
Většinou se dají sehnat zemědělské produkty jako třeba rajčata, batáty, mrkev nebo salát. Sehnat jakékoliv maso je velmi těžké. Jakmile zdraží pohonné hmoty, ceny všeho jdou nahoru. Co dřív stálo sto padesát pesos teď vyjde na tři sta (zhruba 260 korun, pozn. red.).
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
