Žlutá už není barva naše. Brazílii rozdělil i milovaný fotbal

V nultých letech nebylo moc školních nebo městských hřišť, kde by alespoň jeden z účastníků tamních fotbalových klání neměl na sobě zářivě žlutý dres se zeleným číslem na zádech.

Ať už nad ním stálo jméno Ronaldo, Ronaldinho, Pelé nebo Kaká, nosili ho fanoušci brazilské fotbalové tvořivosti a drzosti.

Dnes však není jen symbolem nejúspěšnější fotbalové reprezentace v dějinách, ale také rozdělené Brazílie, kde si kanárkové dresy přivlastnila pravice okolo exprezidenta Jaira Bolsonara.

Ikonický dres „canarinho“ oblékli brazilští fotbalisté poprvé až čtyři roky po domácím světovém šampionátu v roce 1950, ve kterém nezvládli finále s výběrem Uruguaye. Do turnaje přitom vstupovali jako jasní favorité.

„Po ukončení zápasu je na stadionu hrobové ticho. Nedojde dokonce ani k předávacímu ceremoniálu, a tak prezident FIFA Jules Rimet někde stranou odchytne kapitána uruguayské reprezentace a beze slova mu vrazí do ruky Zlatou Niké – trofej pro vítěze,“ píše v publikaci Brazilské fotbalové legendy spisovatel Petr Šmíd.

Žlutá rovná se úspěch.

Od té doby se stal canarinho bez přehánění jedním z nejikoničtějších dresů planety.

Paradoxně přitom za návrhem žlutého dresu (do té doby hrál brazilský národní tým v bílém) stál tehdy devatenáctiletý umělec a novinář Aldyr García Schlee, rodák z oblasti Yaguarón u hranic s Uruguayí, který ve finále 1950 držel palce brazilskému jižnímu sousedovi.

Žlutá se následně proměnila ve zlatou. Brazílie už v roce 1958 – v čele s tehdy sedmnáctiletým Pelém – slavila ve Švédsku v zápase proti domácímu týmu titul mistrů světa. Tehdy mimochodem Brazilci hráli kvůli shodným barvám dresů v modré kombinaci.

Titul obhájila o čtyři roky později v Chile výhrou nad Československem. Trofej pro světové šampiony zvedli muži v kanárkových dresech poté ještě třikrát (v letech 1970, 1994 a 2002) a s pěti tituly mistrů světa jsou nejúspěšnějším reprezentačním týmem historie. Brazilští fanoušci měli jasno: žlutá rovná se úspěch.

Kam zmizela „joga bonito“?

Dřívější rovnice už ale nějaký čas neplatí. Na posledních dvou šampionátech neprošel brazilský národní tým přes čtvrtfinále a semifinálový debakl 1:7 s Německem z domácího mundialu v roce 2014 je pro zemi dodnes národní tragédií.

Poslední tři světové šampionáty (i poslední jihoamerický) jen dokumentují, jak se proměnil nejen brazilský fotbal, ale i nejpopulárnější sport planety jako takový.

Zlatá éra brazilského fotbalu totiž stála na hráčích z domácích soutěží, vynikajících ve „fotbalové sambě“, kterou do brazilského fotbalu přinesli potomci do země zavlečených otroků. Právě afrobrazilci udělali ze sportu pro brazilskou bílou elitu světový fenomén známý pod pojmem joga bonito, volně přeloženo jako „hraj krásně“.

Do té doby často statická hra stojící na přihrávkách a pevném držení zvolené formace se najednou stala přehlídkou útočení, hráčské volnosti, kliček nebo akrobatických zakončení včetně nůžek (odehrání míče kopem přes hlavu).

Mladíci tmavé barvy pleti kopající si s míčem na brazilských ulicích a plážích spojili fotbal s rytmickou sambou a bojovým uměním capoeira. Brazilce díky tomu začal obdivovat celý svět.

Jenže s rozvojem televizního vysílání v osmdesátých letech se z fotbalu postupně stal obrovský byznys a brazilští fotbalisté výnosným exportem.

Dnes je Brazílie především továrnou na fotbalové talenty, rychle mizící v evropských soutěžích. Letošní reprezentační nominace sice zahrnuje hned sedmičku hráčů z domácí soutěže, naprostá většina z nich se ale do rodné země Brazílie vrátila na závěr kariéry.

Největší hvězdy výběru hrají v evropských klubech, kam přestoupili už jako náctiletí.

„Brazilci se se svými hráči identifikují, ale nemají k nim takové pouto, které se tvoří, když je týden co týden vidíte na hřišti a fandíte jim,“ vysvětlil na youtubovém kanálu Search Party sportovní novinář Eduardo DeConto.

Brazilská společnost navíc není rozčarovaná jen výsledky národního týmu, který v jihoamerické kvalifikaci na letošní MS skončil až pátý. S blížícími se prezidentskými volbami, jejichž první kolo proběhne letos v říjnu, se znovu otevírají staré rány a otázky. Komu vlastně patří kanárkový dres?

Kanárkový Jair

Když v roce 2018 ovládl prezidentské volby krajně pravicový kandidát Jair Bolsonaro, stal se právě canarinho symbolem jeho kampaně i podporovatelů.

„Oblékněte žlutou a běžte volit,“ vyzval před volbami Bolsonaro a sám se v dresu opakovaně ukázal na veřejnosti. V pokusu obhájit svou funkci ho pak podpořila velká jména tehdejšího reprezentačního výběru jako Neymar, Dani Alves nebo Thiago Silva.

Žlutý dres se později stal také symbolem Bolsonarova pokusu o státní převrat v lednu 2023, kdy podporovatelé „Trumpa tropů“ vzali po vzoru Spojených států útokem vládní budovy.

Na rozdíl od amerického protějšku ale Bolsonara právě za pokus o převrat a plánování atentátů na své politické soupeře soud loni na podzim poslal na sedmadvacet let za mříže.

Čtěte také: Tropický Trump jde za mříže. A ten skutečný slibuje pomstu

Nešlo přitom o první případ, kdy vládnoucí třída v Brazílii vsadila na reprezentační dres. Podobně tomu bylo v 60. a 70. letech během vlády vojenské diktatury, kterou ostatně Jair Bolsonaro opakovaně obhajoval.

Proti přivlastnění národních barev Bolsonarem se ozvali někteří bývalí reprezentanti. „Brazilský žlutý dres byl unesen a přivlastněn pravicí, nemůžeme ho jen tak používat,“ burcoval během Bolsonarovy vlády bývalý útočník národního týmu Walter Casagrande.

„Mé dceři je devět let a je to její druhé mistrovství světa. Ale když vidí vlajku nebo brazilský fotbalový dres, okamžitě si je spojí s Bolsonarem,“ řekl během minulého šampionátu jeden z brazilských fanoušků.

S návratem levicového kandidáta Luly da Silvy do křesla prezidenta začalo v zemi zaznívat, že si její levicová část může vzít žlutý dres zpět. Vláda dokonce loni na podzim spustila kampaň za znovupřijetí kanárkového dresu i mezi Bolsonarovými odpůrci.

V kampaňovém videu je řečeno, že ačkoli je dres „zmačkaný a trochu zatuchlý“, měli by ho Brazilci vytáhnout ze skříní nejen během fotbalových turnajů, ale třeba na zářijový Den nezávislost.

Sama hlava státu zároveň deklarovala, že především chce, aby národní sport spojil rozdělenou společnost.

„Fotbal může lidi znovu spojit. Fanoušek Palmeiras a fanoušek Corinthians, fanoušek Cruzeira a fanoušek Atlética... vždycky jsme žili takto vedle sebe. Ztratili jsme něco posvátného, a tím je demokratické soužití navzdory rozdílnosti,“ prohlásil Lula da Silva.

„Brazilská reprezentace je důvodem, proč Brazílii sjednotit. I když prohraje, pláčeme společně. Když vyhraje, slavíme společně,“ dodal prezident.

Tentokrát však vyvolala kontroverze už samotná reprezentační nominace, kterou v květnu oznámil italský kouč brazilského výběru Carlo Ancelotti. V ní totiž nechybí Neymar, svérázná hvězda sužovaná zraněními (jeho start v úvodních zápasech šampionátu je stále nejasný), která svůj první gól mistrovství v Kataru v roce 2022 věnovala právě Bolsonarovi.

Hráč prezidenta podpořil už před volbami, na což tehdejší Bolsonarův soupeř Lula da Silva reagoval konstatováním, že podpora příchází výměnou za přivření očí nad daňovými úniky hvězdného fotbalisty.

Sázka na pralesničku

Loni na jaře měl podle úniku brazilský fotbalový svaz uvažovat nad karmínově červeným národním dresem, který by sloužil jako alternativa dresu kanárkovému. Pro „bolsonaristy“ šlo o důkaz, že nyní chce fotbal politizovat také brazilská levice, pro kterou je typická právě červená barva.

Bolsonarův syn a Lulův vyzyvatel v prezidentských volbách Flávio Bolsonaro prohlásil, že podobné plány je třeba důrazně odmítnout. „Naše vlajka není rudá – a nikdy nebude,“ vzkázal nynější senátor.

Možná i proto letos Brazilská fotbalová konfederace s velkou slávou představila modrou variantu dresů, která má odkazovat na barvu amazonských pralesniček. V napjaté předvolební atmosféře se smrtelně jedovatá žába ukázala jako nejbezpečnější možnost.