Den s průzkumníky na okraji Bachmutu: Teď tu budeme hledat cíle pro HIMARSy
Okamžitě poté, co Rusové po deseti měsících bojů dobyli v květnu město Bachmut, se ukrajinská armáda pustila do pokusů město obklíčit a získat jej zpět. Na začátku června jsme měli možnost pracovat v místech, kam se dnes jiná média nedostanou. Strávili jsme den s ukrajinskými průzkumníky při plnění úkolu na dohled od města pod palbou ruského tanku a dělostřelectva.
„Nasaďte si helmy, vjíždíme do zóny bojových operací,“ ozve se z vysílačky vojáka, který sedí vedle mě na uzavřené korbě pickupu. Před pár vteřinami zahřměla zhruba dvě nebo tři stovky metrů nalevo od auta přilétající raketa.
„Plus,” odpoví můj soused pomalu do vysílačky na znamení, že zprávu od velitele sedícího vpředu v autě přijal.
Náš pickup zatáčí ostře doprava, zavrčí a vystřelí vpřed rychlostí, které moc nejde dohromady se stavem silnice.
Poničily ji totiž kola ukrajinské techniky, která po ní v obrovském množství jezdila od loňského srpna do největší bitvy od samého začátku války. Velká část už se nevrátila. A spolu s ní na konci cesty podle různých odhadů nechalo život nebo zdraví přes dvacet tisíc, ale možná i mnohem víc ukrajinských vojáků. Necelých deset kilometrů před námi je Bachmut.
„Bojíš se ještě pořád, když jedeš do akce?“ ptám se vojáka, se kterým se k sobě tiskneme na korbě. Může mu být kolem čtyřiceti let. Má velkou kulatou hlavu a na rtech neustále dobrácký úsměv. Říkají mu Kok. Jsme tu jen dva, ale ani tak nemáme moc místa. Z pravé strany mě tlačí protiletadlový Stinger, z levé několik Kalašnikovů a vojenské rýče. Za námi je speciální elektronická puška proti dronům.
„Jasně, nejde se vůbec nebát s tím, kam jedeme,” odpoví s klidným pohledem. Opodál se ozve další exploze. On se pokřižuje třemi prsty a na závěr vzhlédne vzhůru.
Vzpomenu si, jak se mě včera u večeře velitel ptal, jestli by jeho jednotce nemohli Češi poslat nějaké obrněné auto – ne nutně vojenské, stačí nějaké, které jeho vojáky ochrání aspoň před slabšími střepinami. V duchu si říkám, že bych ocenil, kdyby ho vojáci měli už teď.
Zeptám se, co je vlastně dnes v plánu. Kok poklepe na rýče a říká, že je potřeba vykopat zákop, ve kterém se na pár dní udělá pozorovací stanoviště kvůli nějakému úkolu. Jednotka, se kterou jedu, jsou průzkumníci – většinou jim někdo zavolá, že si s něčím neví rady, oni si sednou, vymyslí, jak problém vyřešit a pak ho prostě vyřeší.
Od začátku války jsme pracovali s několika takovými. Jde o jednotky složené často ze svérázných typů lidí - kutilů, radioamatérů, ostřílených bojovníků, ale i talentovaných nováčků, které si velitel vyhlédl někde v zákopu a řekl si, že by byla škoda nevyužít jejich schopností. Vyrábějí si vlastní zbraně, dokáží odposlouchávat komunikaci nepřítele, studují mapy a neustále vymýšlí, jak mít navrch. Tihle to dělají prakticky od začátku války, někteří od loňského jara, jiní už od roku 2014.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.