Jak to vypadá na pravém americkém rodeu v Indianě? Právě na něj vyrazili Matěj Schneider a fotograf Petr Chodura v rámci reportážní cesty po USA – a nadchli je nejen samotní jezdci a jezdkyně.
Louisville, Kentucky (23. června, 10:00)
Právě jsme se rozloučili v hostelu, ve kterém jsme si po pár dnech vyprali v automatu za osm čtvrťáků a vyrazili na pozdní snídani. Petr vybral řetězec Cracker Barrel. „To vypadá dobře!“ říká a netuší, že za hodinu budeme litovat.
Kam se hrabe anglická snídaně: vajíčka, roštěnec, biscuits & gravy, která na Petrově talíři překrývá jakýsi karbanátek. Ještě, že jsem si jako přílohu objednal prostě rajče – zeleninu jsem neviděl ani nepamatuju. Alespoň jsem konečně ochutnal grits, v podstatě kukuřičnou kaši.
Zatímco se doslova prokousáváme svým naddimenzovaným pokrmem, zjišťujeme, že zdejší atrakce, na kterou jsme se těšili – parníky Belle a Mary M. Miller – dnes nejezdí. Nenecháváme si zkazit náladu.
„Hele kousek zpátky v Indianě mají County Fair,“ říká nadšeně Petr. „A bude tam i rodeo!“ Máme jasno.
Bartholomew County Fairgrounds, Indiana (13:10)
Hledáme pouťový areál, orientaci nám usnadňuje velké ruské kolo. Jak máme ve zvyku, jsme tu brzo, ale to je dobře – nesmí nám nic uniknout!
Vidíme velký zastřešený prostor plný kójí s různými domácími zvířaty: hlavně prasaty. Dáváme se do hovoru s farmářem Chuckem. Žije na nedalekém rodinném statku a přijel na soutěžní výstavu prasat. Těm svým ale letos příliš nevěří.
Přestože je zjevně typ, který toho moc nenamluví, s námi si ochotně povídá. Většinu svých vět zakončuje jakousi souhlasnou mantrou: „Yep!“ A občas ji vysloví jen tak do ticha, když už není co dodat. Jako kdyby neustále odevzdaně říkal: „Tak to prostě je…“
Čtěte také: Deníky z USA: Jak se kalí s oceláři
Říkám mu, že pod tlakem velkého zemědělského průmyslu a zpracovatelů masa musí být hrozně těžké udržet rodinnou farmu – jak později vyprávím Petrovi, američtí farmáři mají v posledních letech podobnou míru sebevražd jako zdejší váleční veteráni.
Chuck vypráví, jak každoročně tráví několik měsíců pěstováním a sklízením dýní. „Dvanáct hodin denně, ať třeba padají trakaře,“ popisuje, ale nestěžuje si.
Loučíme se a podáváme si ruce. Říkám si, že tak obří pracky v kombinaci se zdrženlivou až plachou náturou může mít opravdu jenom farmář. Yep.
Livestock Pavilion (14:30)
Prošli jsme si celý areál, hlavní program začne až po páté odpoledne. Teď je největší atrakcí zmíněná soutěž výstavních prasat.
V dobře klimatizovaném vyhraněném prostoru sleduje několik desítek lidí ohrádku, ve které chodí sem a tam osm prasat vedených mladými pasáčky pomocí malých bičíků. Z každé várky pak postupně místní porotce vyřazuje jedno prase za druhým než, zbudou ta nejlepší.
Porotce bere svou práci zjevně velmi vážně a košatě vysvětluje svá rozhodnutí. Vtipkuji, že je to taková lepší verze amerického senátu: selata jsou jako senátoři, pasáčci jejich asistenti a porotce je senátní zapisovatel, který vyvolává a zaznamenává hlasování jednotlivých zákonodárců.
Jak vše funguje tady nám vysvětluje přihlížející oceněná v jiné kategorii. Prasata jsou tu teď hodnocena primárně podle toho, jaké z nich bude maso. Důležité jsou masivní zakulacené zadky a široká záda, ale záleží i na pasáčcích.
„Ti šikovní umí donutit prase, aby zvedalo hlavu – prohnutá záda vypadají líp. Vůbec nejlepší je, když umí prase zastavit na povel zrovna když si ho porotce prohlíží,“ vysvětluje žena. V tu chvíli se naopak jedno z prasat rozbíhá přes celou ohrádku. „Má radost z toho, jaký je tu chládek,“ směje se.
Bartholomew County Fairgrounds (16:10)
Kousek za četnými stánky s občerstvením všeho druhu nacházíme dva politické. K mému překvapení patří ten větší demokratické straně. A přímo se tím chlubí: „My jsme ten velký stan!“ hlásá transparent.
Je to slovní hříčka: „velký stan“ se v americké politice používá jako metafora pro širokou, různorodou koalici. „Ke komu chodí víc lidí?“ ptáme se místní demokratky, která tu rovná knihy volně k rozebrání.
Vzhledem k tomu, že jsme v rurální Indianě, nás odpověď překvapí. „K nám a můžu to dokázat! Vždycky po slavnostech tu máme úplně sešlapaný trávník, zatímco u republikánů je tráva v pořádku!“ chlubí se demokratka.
Čtěte také: Deníky z USA: Takhle se diplomacie nevede
Republikánský stan je obsypaný zdí zapíchaných politických cedulí, které mi připomínají Trumpovu pohraniční zeď. Uvítání se nám ale dostává neméně vřelého.
Chlapík v černých brýlích se nás ptá, jestli nechceme vějíře – i ve stínu má být až čtyřicet stupňů, takže s Petrem republikánskými reklamnímy mávátky nijak nepohrdáme. A vlastně tu lépe zapadneme.
„Jasně, že vám řeknou, že mají větší návštěvnost,“ směje se obrýlený mladík, který se nám představuje jako Cole.
„Řeknu to takhle: v tomhle okrsku vyhráváme volby šedesát ku čtyřiceti. To je jediná věc, co potřebujete vědět,“ dodává Cole a nabízí vizitku s odkazem na svůj Substack.
Bartholomew County Fairgrounds (17:20)
Schováváme se před výhní v jedné ze stodol, ukrývajících stánky různých firem. Asi dvacetiletý mladík mi velmi hbitě nabízí jakési sofistikované okapy, které prý nikdy nebudu muset čistit.
Prý nemám váhat, protože je doručí kamkoliv. „Tady tě zarazím. Jsem z Evropy, to asi nebude fungovat,“ provokuji ho.
„A sakra, to je jediné místo, kam doručovat neumíme,“ směje se. Je mi to líto, protože vypadal jako fakt schopný prodejce – skoro bych okap koupil a odvezl ho do Prahy.
Chlapec nicméně vypnne prodavačský režim a jenom se směje. „Jako upřímně, vlastně nejsou nic moc,“ přiznává při loučení.
Grandstand (19:00)
Teď je ale čas na hlavní atrakci: rodeo. Dle programu nás čekají desítky zkušených jezdců a jezdkyň.
Sedáme si s Petrem na tribunu, ale hned musíme zase na nohy.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
