Evropa má hlad po africkém plynu. Co za něj doopravdy nabízí?

Plameny tu šlehají proti nebi ve dne v noci. Plynovou plošinu u pobřeží Senegalu nelze při pohledu z pláže minout. Kovové monstrum se tyčí k obloze jen osm kilometrů od přístavu Saint-Louis.

Západoafrická země se na vkročení do plynárenského průmyslu dlouho připravovala. Na konci roku 2021 se ale evropské státy, které měly Senegalu dodat kapitál, zavázaly ukončit mezinárodní financování fosilních paliv – a odrazovaly od jejich těžby i další africké země.

Vše ale změnila ruská invazí do Ukrajiny. Ta vyvolala energetickou krizi a Evropa zase otočila. Například tehdejší německý kancléř Olaf Scholz se Senegalem svižně uzavíral partnerství ohledně vývozu plynu.

Energetická politika celé Evropské unie se tak nyní v Africe neobejde bez přídavného jména „pokrytecká“. A globální Jih si naplno uvědomil, že o dekarbonizaci a zmírnění klimatické krize jde Evropě pouze tehdy, nezasahuje-li to do jejího komfortu.

„Po ruské invazi došlo k rychlému nárůstu diplomatických snah s africkými státy, včetně státních návštěv,“ potvrzuje Voxpotu otočku výzkumník Freddie Daley z Univerzity v Sussexu. „Cíl byl jasný: zajistit dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu a ropy.“

Evropské banky a společnosti rychle schvalovaly a budovaly nové projekty i ve státech, které žádný fosilní průmysl neměly.

Zmíněný kancléř Olaf Scholz do Afriky kvůli plynu opakovaně cestoval, Itálie mezitím vyjednala plynové dohody s Alžírskem, Egyptem, Angolou a Konžskou republikou.

Africkým zemím se nepříliš úspěšně dvořil i francouzský prezident Emmanuel Macron. Jakkoli však vliv Francie na kontinentu politicky upadá, africkému trhu s LNG nadále vládne francouzská společnost TotalEnergies. Spolu s italskou Eni drží v tamních obchodech většinový podíl.

Podle nezávislého think tanku Influence Map pak velké fosilní společnosti za projekty v Africe lobbují u evropských politiků. Těžbu fosilních paliv prosazovalo podle jejich výzkumu třináct firem.

Hnací silou jsou tak hlavně obří fosilní společnosti. TotalEnergies, Eni nebo BP mají nyní významné investice v projektech na LNG v Mosambiku, Nigérii a Senegalu.

Evropská fosilní past

Zatímco tedy klimatická věda jasně říká, že pokud chceme omezit oteplování na 1,5 stupně, nemělo by docházet k žádnému rozšiřování těžby fosilních paliv, v Africe je rozšíření v plánu hned několik.

Například v Mosambiku chce Total po letech obnovit těžbu plynu, která byla přerušena kvůli útokům džihádistů. Jejich aktivitu se v regionu Cabo Delgado podařilo zmírnit, ale jakmile bylo obnovení těžby oznámeno, islamisté opět zaútočili.

Čtěte také: Nová líheň terorismu. Chudoba žene Sahel do náruče radikálů

Není tudíž náhodou, že Evropa má v Mosambiku vojenskou misi. Soustředěna je hlavně na Cabo Delgado. O výcvikové misi rozhodla Unie v roce 2021 a loni ji Rada EU prodloužila do léta 2026.

Vojáci už se navíc nebudou zaměřovat na „školení“, nýbrž na „podporu“. Peníze mají získat z Evropského mírového nástroje, který umožňuje obejít Africkou unii a vojenské iniciativy financovat napřímo.

Mise je tak mnohými vykreslována jako vojenská obrana „extraktivních evropských projektů“, které mají zajistit přístup k plynu.

Kontroverzních projektů evropských společností s podporou Bruselu je však v Africe mnohem více.

Zatímco z klimatického pohledu jdou nové projekty těžby fosilních paliv snadno odsoudit, africký rozvoj je bez nich představitelný jen těžko.

Chcete nás poučovat o klimatické změně?

Tamní převládající pohled na věc ilustruje rozhovor BBC s prezidentem jihoamerické Guyany Mohamadem Irfaanem Alim, který se v Africe virálně šířil.

„Tady vás hned zastavím,“ skočil prezident do řeči novináři BBC – žurnalista ho zrovna upozorňoval, že pokud jeho země vytěží své rezervy fosilních paliv v hodnotě až 150 miliard dolarů, vypustí do atmosféry značné množství emisí uhlíku.