V celé Evropě probíhají zásadní posuny v otázce připravenosti na válku. Zároveň s tím roste pravděpodobnost, že k nějaké formě konfliktu mezi Ruskem a NATO v následujících letech dojde. Můžeme si v takové době dovolit, aby obranu vedla strana, která v Rusku nevidí hrozbu a pomáhá mu obcházet sankce?
Německý ministr obrany Boris Pistorius už v červnu konstatoval, že jeho země musí být připravena na válku s Ruskem do roku 2029.
Minulý týden pak šéf Spolkové zpravodajské služby (BND) Martin Jäger prohlásil před německým parlamentem, že Moskva je v současné době odhodlaná rozšiřovat svou sféru vlivu na západ.
„Rusko se nevzdává ani možnosti přímé vojenské konfrontace s NATO, když to bude nutné,“ prohlásil Jäger s dodatkem, že ruský útok může přijít i výrazně dříve než koncem dekády.
Září totiž proběhlo ve znamení ruského testování vzdušného prostoru NATO. Viděli jsme vůbec první sestřelování ruských dronů aliančními silami nad Polskem, přelet ruských stíhaček přes Estonsko nebo dlouhý průlet ruského dronu Rumunskem.
Sedm neoznačených ruských vojáků připomenulo anexi ukrajinského Krymu.
Souběžně probíhalo vojenské cvičení Zapad 2025. Během něj Rusko s Běloruskem nedaleko polských hranic nacvičovaly aktualizovanou verzi primárně útočné doktríny úvodní fáze války.
Ta je zaměřená na dezorganizaci nepřítele pomocí rychlých týlových útoků proti operačnímu velení, leteckým základnám, systému protivzdušné a protiraketové obrany nebo železničním a logistickým uzlům nepřítele.
Čtěte také: Rusko na NATO klidně zaútočí
Výše uvedená ruská vojenská doktrína počítá, že k dosažení vítězství a politických cílů musí mít země od počátku na bojišti iniciativu vůči nepřipravenému protivníkovi.
Po vyostřených evropských reakcích na narušování vzdušného prostoru vystrašila na začátku října Estonsko skupina sedmi ruských vojáků bez insignií pohybujících se poblíž hranice. Situace sousedům Ruska nepříjemně připomenula překvapivou anexi ukrajinského Krymu neoznačenými ruskými vojáky v únoru a březnu 2014.
Jak na provokace
Zatímco se Evropa snaží najít vhodnou odpověď na nepokryté ruské provokace, ruský prezident Vladimir Putin ve svém dlouhém a propracovaném projevu na Valdajské konferenci na začátku října vypráví, jak ho udivuje evropská vládnoucí elita svými hysterickými řečmi o tom, že válka s Ruskem už je na prahu.
„Tuhle hloupost, tuhle svou mantru opakují znovu a znovu. Já se na ně dívám a říkám si, že tomu přece nemůžou věřit – že se Rusko chystá napadnout NATO. Věřit takové hlouposti přece není ani možné,“ prohlašuje Putin před plným sálem s úsměvem a přednesem profesionálního herce.
Má už trénink. Podobně přesvědčivý dokázal být na začátku roku 2014, když se nehlásil k „malým zeleným mužíčkům“ na Krymu, a stejně tak, když o pár měsíců později Rusové sestřelili malajský Boeing nad Donbasem.
Nebo když šest dní před napadením Ukrajiny na tiskové konferenci s Alexandrem Lukašenkem prohlašoval, že vojenské cvičení u ukrajinských hranic je „čistě obranné a nepředstavuje ohrožení pro žádnou zemi.“
Všechny zmíněné situace je třeba mít stále na paměti při hodnocení věrohodnosti současných Putinových prohlášení.
Evropští lídři a lídryně si tyhle chvíle poměrně bolestivě pamatují. Když ale ruský prezident zahrál údiv během nedávného telefonního rozhovoru s Donaldem Trumpem, opět se mu podařilo přesvědčit svůj americký protějšek, že ve skutečnosti chce jen mír – a k němu samozřejmě celý Donbas.
A také, že dodávat Ukrajině rakety Tomahawk by byla chyba zbytečně eskalující válku a ona vlastně žádná válka ani neprobíhá, jen speciální vojenská operace.
Následná návštěva Volodymyra Zelenského v Bílém domě tak proběhla podobně, jako ta neslavná první v únoru. Oba státníci se měli podle zdrojů deníku Financial Times opět hádat, Trump odmítl dodat Ukrajině diskutované rakety a na Zelenského tlačil, že jestli nepřistoupí na Putinovy podmínky, bude jeho země zničena.
Po tři čtvrtě roce jsme se ve snaze ukončit válku obloukem vrátili opět tam, kde jsme začali. Jen Rusko za tu dobu v Ukrajině postoupilo o desítky kilometrů dále a nezdá se, že by mělo v plánu brzdit.
Dvakrát na jedno NATO nezaútočíš
Když vidíme divoké proměny nálad Donalda Trumpa, naposledy vyjádřené ohlášeným a vzápětí zrušeným setkáním s Vladimirem Putinem v Budapešti, vrací se na mysl jeho letní zpochybňování závazků vůči evropským zemím plynoucích z článku pět Severoatlantické smlouvy.
Zvlášť citlivá je otázka amerických závazků v Evropě ve světle očekávaného čínského pokusu o získání Tchaj-wanu.
Vladimir Putin nikdy neskrýval, že NATO je pro něj primárně nástroj Spojených států naplňování jejich globální dominance skrze evropské „vazaly“. Bez účasti USA pro něj NATO prakticky neexistuje.
Útokem například na Estonsko bez Ameriky v jeho zádech by v Putinově vidění světa zřejmě o útok na NATO ani nešlo. A prostor pro rozšiřování sfér vlivu třeba i vojenskými nástroji, jak o něm mluvil například šéf německé BND Martin Jäger, se otevírá.
Když přistoupíme na takové čtení situace Putinem, znepokojí nás pohled na evropské obranné kapacity. Zvlášť ostře se vykresluje při hovoru s lidmi, kteří vidí do útrob logistiky Severoatlantické aliance.
„NATO má sepsané naprosto konkrétní postupy, odkud kam a v jakém časovém horizontu se přesunou které jednotky členských zemí v reakci na napadení – a také co tam budou dělat,“ vysvětloval mi během říjnového ruského cvičení vysoce postavený armádní důstojník obeznámený s obrannými plány Aliance.
Zvládnout je naplnit ve chvíli, kdy odmítne pomoc potenciální napadené zemi Slovensko nebo Maďarsko, podle něj nepředstavuje zásadní překážku. Jednotky USA naproti tomu představují páteř logistiky nebo získávání zpravodajských informací.
Na stejnou otázku se později ptám dalšího vyššího důstojníka české armády.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
