Voxpot nedávno zveřejnil investigativní sérii, jak se v českém prostoru šíří dezinformace. Otázkou zůstává, co se s tím dá – a má – dělat. Pozvání do debaty Voxpotu o hranicích svobody projevu přijali Tomáš Koblížek z Akademie věd a spolku Zeptej se vědce a Adam Růžička, redaktor týdeníku Echo. Oba se problematikou dlouhodobě zabývají a jejich postoje se značně liší.
„Já to nevnímám tak, že by (…) svoboda slova pro dezinformace jasně existovala, protože šíření dezinformací je něco, co narušuje svobodu slova nebo svobodnou diskuzi,“ je přesvědčen Koblížek.
„Základem svobodné diskuze je, že lidi vstupují do debat s svými vlastními názory a pokud necháte volně šířit dezinformace nebo působit propagandu, tak lidi samozřejmě jako nevstupují do těch debat se svými názory, ale s názory toho propagandisty,“ vysvětluje.
Takovýto přístup ale popuzuje Růžičku. „Mně tady ten přístup přijde ohromně paternalistický, protože když někdo něco šíří a je o tom přesvědčen, tak já to beru, že to je jeho názor. Říct z pozice jakéhosi povýšeného piedestalu, že já dokážu usoudit, že on je vlastně obětí manipulace, tak to je pohled, se kterým já se neztotožňuji,“ oponuje.
„Ve větších médiích zazní taková kritika, že to je jenom takový konstrukt, taková nálepka, kterou jsme si vymysleli, abychom ji lepili na ty nepohodlné názory, že vždycky je to neoprávněné, ale to podle mě není pravda,“ hájí termín Koblížek.
„Dezinformace jsou samozřejmě reálná věc. Jsou tady mocnosti, které investují 1,5 miliardy dolarů ročně, aby dezinformace šířily,“ dodává.
Tomáš Koblížek v debatě s úsměvem říká, že je dobře, když se obě strany už shodnou, že dezinformace existují. Otázka je, jaký mají vliv a co s nimi.
Koblížek upozorňuje, že cílem dezinformací nemusí být jen šíření lživých informací. „Cílem dezinformací například může být jenom odvést vaši pozornost. To je způsob, jakým hodně pracuje s dezinformacemi třeba čínská propaganda na svém vlastním internetu,“ uvádí.
„Teď vyšla docela velká metaanalýza, která měla snad dvě stě tisíc respondentů a dívala se na to, zda jsou lidé schopni rozlišovat mezi falešnými a pravdivými informacemi. Ukázalo se, že tohle lidé docela dobře umí a že ten problém není v tom, že lidé by byli příliš důvěřiví, ale naopak, že jsou příliš skeptičtí,“ říká Růžička.
Určité podoby omezování svobody projevu mu pak přijdou samozřejmé a nekontroverzní.
„Doopravdy neznám jediného člověka, který by řekl, že by svoboda slova měla být neomezená. Neznám jediného člověka, který by řekl, že by se mělo legalizovat vydírání, vyhrožování, vybízení k přímému násilí a tak dále,“ uvádí Růžička.
Poslouchejte také: Jak se Českem šíří vliv ruských dezinformací
„Znám docela bláznivé lidi, kteří obhajují svobodu projevu a myslím, že ani tady tohle by netvrdili,“ dodává.
V debatě došlo i na zhodnocení oprávněnosti a efektivnosti blokace webů a sankcionování ruských médií, nebo počínání dosluhující české vlády právě ve sféře dezinformací a svobody projevu – i nadějí, vkládaných účastníky do té příští.
