• Rozhovory
  • 11. ledna 2021

Když začne válka ve vesmíru, zhroutí se úplně všechno, říká šéf Satelitního centra Vojenského zpravodajství

Úvodní foto: Voxpot
Nové závody o vesmír jsou v plném proudu. Soupeření tentokrát neprobíhá jako za studené války jen mezi dvěma velmocemi, ale kromě nástupu Číny se do něj aktivně zapojují i obří korporace a menší státy. Pozadu nezůstává ani Česká republika.

Pozice České republiky jako centra evropských vesmírných aktivit stále sílí: do Prahy se letos po navigačním systému Gallileo stěhuje i Evropská agentura pro vesmírný program (EUSPA). Zároveň se dnes aktivně debatuje o vzniku kosmických sil v rámci české armády i o vyslání vlastních družic na orbit. Severoatlantická aliance loni prohlásila vesmír vedle země, vody, vzduchu a kyberprostoru za pátou operační doménu. Jak moc jsme se přiblížili době, ve které bude vesmír běžnou součástí našich životů a pozemské velmoci budou bojovat své války na orbitu? Nejen o českých aktivitách ve vesmíru jsme se bavili s šéfem Satelitního centra Vojenského zpravodajství, Ladislavem Stahlem.

Vojtěch Boháč: Přesně před rokem zahájilo v rámci Vojenského zpravodajství činnost Satelitní centrum ČR (SATCEN ČR), které má za úkol poskytování obrazového zpravodajství z vesmíru. Kam vás to to posunulo?

Ladislav Stahl: Technologicky nás to posunulo mílovými kroky dopředu. SATCEN nevznikl na zelené louce, schopnosti ohledně obrazového zpravodajství máme už několik let. Rozhodnutím, že Česká republika bude plnit závazky vůči NATO, které se týkají obrazového kosmického průzkumu, ale došlo na akvizice nových technologií a nábor nových lidí.

V jednom rozhovoru jste říkal, že máte schopnost rozeznávat z vesmíru předměty zhruba do velikosti 50 centimetrů. Na jaře 2014 byla velká debata o tom, jestli jsou na Krymu Rusové nebo zda na Donbas přejíždí z ruské strany hranice tanky. Kdyby už tenkrát existovalo Satelitní centrum, bylo by snazší vysvětlit veřejnosti, co se vlastně děje?

To je zajímavá otázka. Je třeba si uvědomit, že kosmický průzkum není všemocný, senzory mají své limity. Z vesmíru určitě nepřečtete poznávací značku auta nebo titulky novin jako to vidíte ve filmech. Stejně tak nerozeznáte konkrétního člověka. Pokud byste byl na Krymu a z pozorování na místě byste nepoznal, že konkrétní člověk je z daného státu, tak to nepoznáte ani z kosmu. Můžete přes družice pozorovat různé indikátory, třeba přesun tanků nebo další techniky, ale pokud neznáte kontext, tak tu situaci stejně nepřečtete.

Řešilo se například to, jestli hranici na Donbas přejíždí ruské tanky nebo po sestřelení malajsijského letu MH17 nad Donbasem se mluvilo o raketovém systému BUK, který měl přijet z Ruska a opět se tam po akci vrátit. Něco takového byste nyní měli být schopní vysledovat?

Samozřejmě, toho bychom měli být schopní. Jde o to včas zjistit a vyhodnotit indikátory, které nasvědčují určité činnosti. Válka se taky nestane z hodiny na hodinu, před ní probíhají určité procesy, které indikují, že byla například zvýšena bojová pohotovost nebo se přesunují jednotky. Takže jakékoli pohyby techniky lze indikovat pomocí družic, ale je zároveň třeba vědět o tom, že se má něco dít. Družice nesnímá zemský povrch kontinuálně. Je to spíš tak, že když dnes pošlete požadavek na nasnímání oblasti Prahy, tak ho zítra budete mít.

Čtěte také: Obloha po Muskovi: Jak začal nový souboj států a korporací o ovládnutí nebe

Na podzim probíhala válka v Náhorním Karabachu. Sleduje z vesmíru situaci na bojišti a získáváte tak informace o tom, co se na něm děje?

Je to další vrstva mozaiky zpravodajské práce. Ve výsledné zprávě nebude informace jenom z družic, ale například i od někoho, kdo je na místě a fotí, případně informace z jiných zdrojů, které pomohou situaci komplexně a věrně zachytit.

Je šance, že se informace z vašich družicových snímků dostanou do médií nebo k politikům v situaci, kdy podobně jako na Krymu velká část společnosti nevěří, že se někde něco děje?

Vojenské zpravodajství má své zákonné adresáty, kterým poskytuje informace. Tento typ informací z kosmického obrazového průzkumu je součástí brífinků, které dostávají naši vrcholní vojenští a političtí představitelé. Takže ano, oni tyto informace obdrží.

Když se jedná o vojenské operace, jaké státy provozují družice, na které jdou naše požadavky?

Nemohu konkrétně prozradit, které to jsou státy nebo společnosti, jde o neveřejnou informaci. Je to ale ujednáno tak, aby naše republika měla k dispozici data na úrovni klíčového zákazníka, který může požadovat jiné věci než běžní zákazníci. Naše schopnosti jsou unikátní proti tomu, co jsme uměli před třemi nebo před pěti lety. Dalším velkým krokem bude vlastní konstelace družic.

Šéf SATCEN ČR, Ladislav Stahl. Zdroj: Vojenské zpravodajství

Boj velmocí o vesmír

V loňském seriálu Space Force je scéna, kdy k americké družici přiletí čínská a ustřihne jí napájecí solární panel. Máme očekávat, že se podobné věci budou brzy dít i reálně na orbitu?

Je to něco, s čím je potřeba do budoucna počítat. Může se objevit agresor, který bude mít za cíl naše prostředky na orbitu omezit. Neříkám, že přímo zničit, ale může se pokusit omezit výkon té činnosti, kvůli které ten prostředek na orbitu je.

Takže v té situaci ještě nejsme?

Těžko říct, jestli tam už jsme nebo nejsme. Myslím si ale, že u tak jemných blízkoorbitálních manévrů ještě nejsme.

Když se posuneme na mezinárodní scénu, tak na konci minulého roku slavila úspěch ve vesmíru Čína, jejíž sonda se vrátila z Měsíce s měsíčním materiálem. Co nám to říká o schopnostech Číny v kosmu a o rozvržení sil mezi velmocemi?

Že je potřeba s Čínou počítat. Je na tom technologicky a finančně tak dobře, že pro ni není problém tuhle misi na Měsíc provést.

Začíná tedy Čína dominovat v kosmu?

Těžko říct, vždy záleží na kosmické strategii daného státu. Třeba USA teď mají strategii postavenou na průzkumu planet a blízký orbitální prostor přenechávají komerční scéně, jako je společnost SpaceX. S Čínou je ale podle mě třeba počítat i z hlediska toho, jak jsou teď rozvinutí v kosmických technologiích. A tohle byla demonstrace jejich schopností.

Berete to vyloženě jako demonstraci schopností?
Ano, má to za cíl ukázat, na co si mají dát ostatní pozor. Potom jde i o byznys. Potvrdilo se, že čínská technologie má nějakou spolehlivost, je dostatečně odolná a pro čínský průmysl to může znamenat větší možnosti spolupráce v rámci celého světa.

Vojenské zpravodajství vydalo nedávno výroční zprávu, ve které varovalo před bezpečnostní nestabilitou způsobenou tím, že se na mezinárodní scéně začíná stále výrazněji projevovat větší množství aktérů prosazujících vlastní zájmy. Kdyby došlo na nějaký velký konflikt mezi velmocemi, co se bude dít ve vesmíru?

Spousta věcí, na kterých jsme dnes závislí, je spjatá s vesmírem. Ať už jde o navigaci, počasí nebo hlavně komunikace. Vezměte si, že když bude narušen systém GPS, tak se destabilizuje bankovní sektor. Když selžou meteosystémy, tak nám při provádění bojových operací bude chybět klíčová informace o počasí. Když nebude komunikace, kdyby měly teď vypadnout všechny komunikační družice, tak by bylo velmi zajímavé sledovat, co by se dělo. A co teprve kdyby došlo k vypuknutí válečného konfliktu! Tohle všechno by se totiž dělo ještě předtím, než by začaly první válečné operace.

Mluví se o tom, že se na orbit vejde přes sto tisíc satelitů. Jak je těžké toto prostředí destabilizovat?

Záleží na tom, na jaké výšce orbitu by to bylo. Jsou ještě místa, kde to zatím není tak přeplněné. Kdyby se chtěli všichni zasáhnout navzájem, tak nerychlejší cesta je kritická operace na zničení prostředků na orbitu. To znamená, že družice zničíte třeba výbuchem a kosmické smetí, které po nich zůstane, bude likvidovat všechno v okolí. Nejspíš se to ale nestane, protože by to znamenalo i ztráty pro agresora.

Takže hrozba kinetické energie na orbitu nebo rozbíjení družic by mohlo vyvolat řetězovou reakci, která celý orbit poškodí v nepředvídatelných rozměrech?

Přesně tak. Reakce by byla taková, že by se to postupně začalo ničit mezi sebou. Bylo by tam tolik smetí, že by nebylo reálné zvládat antikolizní manévry. Myslím ale, že ničit přímo družice na oběžné dráze je až úplně poslední řešení. Je to něco jako atomová válka.

Podle modelu, o kterém mluvil Petr Boháček z Asociace pro mezinárodní otázky, bude při sto tisících družic na oběžné dráze docházet zhruba ke čtyřiceti kolizím ročně. Jak se dá zjistit, co je náhodná kolize a co je snaha vyřadit z provozu nějaký přístroj nepřítele?

V normální situaci existují konsorcia zemí, které přispívají do databáze objektů na oběžné dráze a všechno se vyhodnocuje, takže dopředu víte, že za určitou dobu hrozí kolize s někým jiným. Když to nastane, můžete dát druhé straně vědět, že za čtyři dny hrozí kolize a domluvíte se, kdo provede antikolizní manévr, abyste se navzájem vyhnuli. Potom se samozřejmě může stát, že někdo bude za tu nahodilou kolizi schovávat úmyslnou činnost. Pokud by to bylo za krizového stavu nebo přímo za válečné situace, tak se bude pravděpodobně každý kolizní manévr považovat za úmyslnou akci a podle toho se bude reagovat.

Máme na orbitu čekat nějaký ekvivalent toho, když ruské bombardéry narušují vzdušný prostor aliančních států NATO?

Možná v budoucnosti, až bude možné, že se jedna družice bezpečně přiblíží ke druhé, provede provokaci a zase se vzdálí.

Co chybí tomu, aby to bylo možné?

Podle mě tomu chybí technologie. Družice má na palubě určité množství paliva, které tam je hlavně je pro výkon antikolizních manévrů nebo orbitálních manévrů, kdyby třeba potřebovala změnit výšku letu. Kdybyste pak chtěli dělat další manévry, zůstanete bez paliva. Je to tedy záležitost nových druhů pohonu, které nebudou využívat palivo, které nesou. Například jde o typ iontového motoru, kdy bude družice schopná dělat manévry, aniž by plýtvala palivem.

Iontový motor se vyvíjí i v Česku. Počítá se s ním tedy u české družice, kterou byste chtěli dostat na orbit?

Asi v tuto chvíli ještě ne, protože vývoj iontového motoru je stále v počátcích. Každopádně je to ale budoucnost, a kdyby se českému průmyslu podařilo vyvinout spolehlivý iontový motor, změní to paradigma fungování družic ve vesmíru.

Vesmírná armáda

NATO loni vyhlásilo novou vesmírnou doménu pro činnost ozbrojených sil. Zároveň před rokem vznikly v rámci americké armády takzvané Vesmírné síly, které mají v kosmu chránit americké prostředky. O vzniku kosmických sil se začíná mluvit také v Česku. Pokud k tomu dojde, budou síly spadat pod Generální štáb, Vojenské zpravodajství, nebo vznikne něco úplně nového?

Mluvit o našich kosmických silách je myslím dost předčasné. Nyní probíhají rozhovory na úrovni armády, ministerstva obrany a Vojenského zpravodajství o tom, jak vůbec přistoupit k vesmírné problematice. Musí dojít k vojensko-politickému rozhodnutí, jestli bude hrát Česká republika aktivní nebo pasivní roli. Nicméně ohledně domény space, jak ji schválilo NATO, je rozhodnuto, že logicky spadá pod Armádu České Republiky (AČR), stejně jako doména land, doména air nebo doména cyber (pozemní vojska, vzdušné síly a kyberprostor, pozn. red.).

Čtěte také: Svět se dělí. Čeká nás otázka, na kterou stranu se připojíme, říká zástupce ředitele Vojenského zpravodajství Žid

V jaké fázi tedy jsou hovory o kosmických silách v Česku?

Gestorem domény space z vojenského pohledu je armáda a ta musí rozhodnout, co chce řešit a jak chce být aktivní. My jako Vojenské zpravodajství a SATCEN víme, co chceme dělat. Vojenské zpravodajství má za úkol shromažďovat a analyzovat informace a predikovat události, které mohou nastat. Nyní řešíme několik úkolů v souvislosti s kosmickými aktivitami, které chceme paralelně budovat v doméně space, zatímco NATO tuto doménu implementuje. 

A co bude dál?

NATO zmiňuje, že rozhodně nebude mít své vlastní kosmické prostředky. Prostředky, které bude mít NATO, budou patřit jednotlivým státům, které budou nebo nebudou přispívat do společné obrany. A Česká republika tak musí říct, jestli bude černým pasažérem nebo černým pasažérem nebude a co pro to tedy udělá.

Dokážete popsat, jak si vůbec na úrovni České republiky máme představit kosmické síly?

Když se rozhodneme, že naše role ve vesmíru bude pasivní, kosmické síly vůbec nemusí vznikat. Může to být prostě oblast kosmických aktivit, které bude řešit Vojenské zpravodajství, protože na to budeme mít své vlastní prostředky. Pokud si ale republika řekne, že chce být aktivní, tak určitě musí vzniknout velitelství kosmických sil. Minimálně by se musely vytvořit prostředky pro takzvané povědomí o vesmíru neboli space situation awareness. Musela by se zajistit obrana našich prostředků na orbitu a tak dále.

Takže se vznikem SATCENu začínáme být aktivním hráčem?

Pořád jsme pasivní. Nikdo ve státní správě zatím aktivně neřeší kosmické aktivity. I my jsme stále pasivní příjemce služeb, v tomto případě družicových snímků, které nám někdo poskytuje. Do budoucna chceme, abychom měli vlastní snímky, abychom měli vlastní družici. To je jedna část aktivní přítomnosti ve vesmíru. Pak jsou další části jako mít vlastní komunikaci, vlastní systém včasného varování, vlastní meteo (předpověď počasí, pozn. red.)…

Z Česka na orbit

To, co popisujete, se setkává v projektu Golem, tedy české konstelace družic zaměřené na získávání snímků Země, kterou byste chtěli vyslat na orbit. V jaké fázi projektu se nacházíme?

Chybí jedna věc, a to jsou finanční prostředky. Nejvyšší političtí představitelé se musí rozhodnout, jestli Golem bude nebo nebude. Pro nás to ale není až tak zásadní, máme v záloze další projekty. Golem je pro potřeby celé České republiky napříč ministerstvy. Není to jen pro obranu nebo vojenské zpravodajství, je to pro všechny a je třeba, aby všichni, kteří ho chtějí, přispěli do společného měšce. A pokud nechtějí, tak Golem nebude a my si vytvoříme Golema pro vlastní potřeby.

Jak si vytvoříte vlastního Golema, když na něj nebudou finanční prostředky?

Velký Golem je konstelace několika družic, která má zabezpečit potřeby životního prostředí, dopravy, integrovaného záchranného systému (IZS), zemědělství nebo dalších institucí. Proto je to tak robustní systém. Pokud ale velký Golem nebude, tak půjdeme cestou vojenské družice pro potřeby armády a vojenského zpravodajství.

Na něco takového by ministerstvo obrany prostředky našlo?

My bychom to neřešili cestou klasické akvizice, ale vývojem vojenské družice v rámci vědy, výzkumu a inovací.

Když se bavíme o velkém Golemovi, kolik je na to potřeba peněz?

Jde řádově o miliardy korun.

Jakou dáváte šanci tomu, že se vám povede přesvědčit odpovědná místa, aby šla do velkého Golema?

Mně se povedlo přesvědčit pana premiéra, to mi stačí.

Neočekáváte problémy kvůli koroně?

Na naše vize a plány to nemá vůbec žádný vliv a v současné době to nemá vliv ani na realizaci plánu vojenské družice v rámci vědy, výzkumu a inovací.

V debatě o tom, kdy by se dostal Golem na orbit, se mluví o roce 2024. To je poměrně brzy. Řeší už se také, kdo by ho na orbit vynesl?

Uvažuje se o několika firmách a státech, které mají kapacitu vynést družici na oběžnou dráhu. Je to potřeba naplánovat už nyní, protože na rezervaci místa v nosné raketě potřebujete několik let. Řeší se i frekvence, na kterých ta družice vysílá, to se musí taky zarezervovat a zaplatit.

Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě

Můžete prozradit, o kom se nejvíc přemýšlí?

To nemůžu říct. Navíc záleží i na tom, jak ta družice bude velká a těžká a jaká bude v té době panovat bezpečnostní situace.

Už se na družici pracuje?

Pracuje se na formátu a na projektu. Běží tam různé paralelní procesy, aby se to dalo dohromady.

Jaká je vlastně výhoda toho mít na orbitu vlastní družici?

Hlavní výhoda je v nezávislosti. To znamená, že pokud nastane krize, tak naše informace budou nezávislé na ostatních zemích a technologiích. Nemůže se stát, že nám někdo na požadavek o data odpoví, že jsou nedostupná. Dalším důvodem je pak rozvoj českého obranného průmyslu, který se tímto způsobem dostane mezi opravdu malou množinu dalších subjektů v rámci světa schopných družice vyrábět. Málokdo to ví, ale už dnes jsou u nás firmy, které jsou schopny vyrobit kompletně celou družici.

Jak se útočí na nebe

Před týdnem jste na semináři podvýboru pro letectví a vesmírný program v poslanecké sněmovně mluvil o tom, že podporujete aktivní vesmírné síly, které budou disponovat i ofenzivními zbraněmi. Dokážete vysvětlit, o co se konkrétně jedná?

To záleží, jak to pojmete. Je to spíš otázka na Armádu České republiky, protože ta má odpovědnost za doménu space. Otázka na ně je, jak budou schopni zajistit ochranu a bezpečnost prostředků České republiky ve vesmíru. Ty naše prostředky budou mít samozřejmě vlastní ochranu, což můžou být různé kinetické záležitosti pro ochranu prostředku jako takového.

Když o něčem řekneme, že to má obranné schopnosti, většinou to znamená, že se to dá použít i ofenzivně.

Samozřejmě se to dá využít ofenzivně. Všechno se dá využít ofenzivně i defenzivně. Záleží, jak to pojmete. To je taková hra.

A dokážete říct, co to je za technologie?

Ty ofenzivní schopnosti můžou být různé. Protisatelitní zbraně můžou působit ze země třeba laserem, kterým můžete oslepovat družice pohybující se na oběžné dráze. Teoreticky byste mohl na družice útočit také laserovým pulsem. Kineticky v rámci orbitálních aktivit můžete použít rušení nebo elektronický boj, kdy budete zamezovat činnosti té druhé družice, můžeme se samozřejmě bavit i o aktivitách souvisejícími se servery, toho je spousta. Samozřejmě sabotáž a tak dále.

Co hackování družic?

To může být udělané tak, že když si družici necháte postavit cizí firmou, tak tam může být nějaká technologická záležitost, která se spustí po nějaké době a bude působit tak, aby zamezila činnosti vaší družice, nebo naopak se stane provokatérem a vy s tím nemůžete nic udělat a stanete se agresorem. Je tu spousta možností, celá řada, jak se to dá udělat a využít ty ofenzivní a defenzivní schopnosti. V našem případě se samozřejmě bavíme o defenzivních schopnostech, protože nám jde o to, aby ty zdroje  a prostředky, které tam jsou, nikdo nepoškodil.

Když se zhroutí úplně všechno

Když se začínáme bavit o ničení a blokování družic na orbitu, napadá mě, zdali by nebylo dobré mít rozdělené civilní a vojenské prostředky. Když začne padat komunikace a další zásadní prostředky pro civilní bezpečnost, může to způsobit obrovské škody.

Většina prostředků na orbitu je takzvaně dual use (označení pro systémy dvojího použití, pozn. red.). Systém GPS je vojenský systém, který je v době míru poskytován veřejnosti. V případě krize se civilní módy vypnou a bude fungovat jen pro armádu. Všechny věci mají vojenské využití.

O to mi jde. Jestli má SATCEN podporovat mimo jiné IZS, ale zároveň bude dodávat obrazový materiál armádě, tak se stává v případném konfliktu legitimním cílem. Tím pádem jeho armádní využití omezí i funkčnost civilních institucí, jako je právě IZS.

Jasně. Musíte jim otevřeně říct, že budou cílem.

Proto mě zajímá, nakolik se v rámci operační domény vesmír přemýšlí o tom, že by se mohly rozdělit vojenské a civilní družice. Aby se v případě konfliktu vědělo, kdo bojuje a kdo nebojuje.

Já si myslím, že to je úplně jedno. Jestli si představujete, že na družici bude nálepka „civilní družice“, tak tomu stejně nikdo nebude věřit. Naopak to může považovat za zástěrku. Ani já bych tomu nevěřil.

Ale červený kříž na záchrankách je něco, co když se poruší…

To je něco jiného, to se bavíme o konvenčním konfliktu. Samozřejmě jsou různé asymetrické konflikty, kde na to některé strany vůbec nebudou reagovat. Záchranka každopádně nahoře nebude. Takže já bych to neodděloval. Musí se počítat s tím, že kdo tam má civilní prostředky, tak to v době války může být problém.

O té doméně se tedy přemýšlí tak, že když přijde konflikt, může se nám sesypat úplně všechno?

Ano, sesype se nám úplně všechno a jediné, co tam nahoře bude fungovat, jsou vojenské systémy. A navíc jen tomu státu, který je bude schopný udržet funkční.

To jsou zajímavé výhledy.

Samozřejmě se to může rozdělit, může se udělat nějaká pěkná iniciativa, všichni se domluvíme a pak zjistíme, že to některé strany stejně nebudou respektovat. Proto je většina systémů dual use. Všechno, co je teď ve vesmíru, vzniklo původně pro vojenské účely. Včetně navigace a dalších prostředků. Před dvaceti nebo třiceti lety neexistovalo, že by průzkumné družice byly civilní. Stálo to hodně peněz a nikdo by to nedovolil. Dnes je to jiné, ale i tak existují dohody mezi civilními poskytovateli a vládami. Když bude krize, tak je jasně dané, jaké prostředky z civilní sféry automaticky přechází pod silové složky.