Lithium

06. 02. 2023, 04:00

Lithiové dilema: Jak může zelená tranzice vést k ekologické katastrofě

Nina Djukanović

Bílé zlato, nové zlato či nová ropa. To jsou jen některé z přezdívek, které si v poslední době získalo lithium – nejlehčí kov periodické tabulky, surovina budoucnosti. Stále častěji se však mluví také o negativních dopadech jeho těžby na jednotlivce i komunity po celém světě. Vizi zelené budoucnosti proto provázejí oprávněné obavy: nová ropa může přispět k řešení klimatické krize, ale za jakou cenu?


V roce 2019 byla cena lithia na dvouletém minimu. Klíčoví výrobci tehdy tvrdili, že cena bude dále klesat a elektrická auta se tak stanou stále levnějšími a levnějšími. Dva roky po Pařížské dohodě, kde se státy zavázaly k tomu, že udělají vše proto, aby globální oteplování zůstalo pod 1,5 stupně Celsia, to ještě vypadalo, že nás čeká zelená budoucnost.

O rok později Andy Home, redaktor zaměřující se na trh s kovy a minerály, varoval, že takto levná surovina nemůže zůstat navždy. „Nemusíte být génii na trh, abyste viděli, že další cenový boom přijde dříve či později,“ komentoval pro agenturu Reuters tehdejší situaci. Stále však patřil k menšině. Jen o pár měsíců později se ukázalo, kdo měl pravdu.

„Ceny lithia se oficiálně probouzejí,“ zněl předloni v lednu jeden z novinových titulků. To byl ale jen začátek. Během roku 2021 pak padal cenový rekord prakticky každý den. Od té doby, i přes ekonomický útlum, který s sebou přinesla covidová pandemie, ceny lithia strmě rostou, a to rychlostí zhruba 550 % za rok. Loni v březnu dokonce překonala cena uhličitanu lithného 75 000 dolarů za tunu, zatímco pětiletý průměr se pohyboval kolem 14 500 dolarů.

Právě obrovská poptávka po elektromobilech se skrývá za prudkým nárůstem cen lithia, které je klíčovou součástí jejich baterií.

V červenci 2022 se už média nebála nazvat ceny lithia „šílenými“. Zatímco po dvou letech raketového růstu se začal trh ke konci loňského roku mírně uklidňovat, předpokládá se, že ceny této žádané suroviny zůstanou i nadále velmi vysoké.

S Pařížskou dohodou prudce roste povědomí o klimatické a environmentální krizi, ale také politické pobídky jak k zákazníkům, tak k automobilkám, aby se elektrické vozy staly prioritním řešením. Právě obrovská poptávka po elektromobilech se skrývá za prudkým nárůstem cen lithia, které je klíčovou součástí jejich baterií. Na silnicích je jich stále víc a víc. Ačkoliv v roce 2021 tvořily jen 10 % ze všech prodaných aut, dnes si mnohé vyspělé státy přejí, aby to byla do deseti let většina.

Čtěte také: „Lithium bude důležitější než zemní plyn.“ Evropa se probouzí do nové energetické geopolitiky

Jenže zatímco na burzách vynesl hlad po lithiu jeho cenu do nevídaných výšin, v místech, kde se mělo těžit, byli lidé o poznání méně optimističtí. Samotná těžba totiž s sebou přináší obrovskou zátěž pro životní prostředí. A tak například v Srbsku, kde měla před rokem začít výstavba největšího lithiového dolu Evropy, je pro místní větším bohatstvím jejich příroda než bílé zlato. Desetitisícům protestujících aktivistů a ekologů se tak podařilo zabránit v lithiovém projektu.

Pomalu se tak otevírá propast mezi poptávkou po elektromobilech a nabídkou lithia. Toho nejenže zatím pro plánovanou zelenou tranzici není dostatek, ale navíc je jeho extrakce velmi kontroverzní.

Od baterií do mobilů až po elektrická auta

Ačkoliv je lithium jako chemický prvek znám více než 200 let, jeho hodnota nikdy nebyla vyšší. Nová ropa nepohání jen elektrická auta, ale hraje také zásadní roli v samotné otázce obnovitelné energie.

Obnovitelné zdroje nejsou již ze své povahy tak spolehlivé jako fosilní paliva. Ta totiž můžete spalovat dnem i nocí, ne vždy však svítí slunce a fouká vítr. Proto je naprosto klíčová technologie, která umožňuje nahromaděnou energii zadržet. V tom právě hraje důležitou roli lithium coby „dokonalé úložiště“.

Z lithia se stal prvek, který je globálně vnímán jako klíčový pro boj s klimatickými a environmentálními změnami.

Díky jeho chemickým a fyzickým vlastnostem se z něj stala surovina budoucnosti. Lithium je nejlehčí a nejřidší pevný prvek periodické tabulky. Ačkoliv je extrémně hořlavé, jako nejelektropozitivnější kov se stává ideálním elementem pro výrobu baterií.

Dnes jsou baterie pro fungování světa natolik nepostradatelné, že se může zdát zvláštní, že uběhlo jen 30 let od chvíle, kdy se na trhu poprvé objevily lithium-iontové baterie. Díky své jednoduchosti a spolehlivosti zažehla baterie technologickou revoluci. Spotřební elektronika jako mobily, fotoaparáty a počítače mohly být jednoduše přenosné a znovu nabité.

Další průlom přichází, když se tyto baterie jeví zásadní i pro vývoj elektromobilů. Přechod na dopravní prostředky poháněné energií z obnovitelných zdrojů je chápán jako nezbytný pro zelenou tranzici. Z lithia se tak stal prvek, který je globálně vnímán jako klíčový pro boj s klimatickými a environmentálními změnami.

S rostoucím povědomím o klimatické a environmentální krizi na jedné straně, a vyvíjejícími se technologiemi na straně druhé, zájem o elektrická auta stále stoupá. Významné klimaticko-politické milníky, jako jsou právě zmiňovaná Pařížská dohoda z roku 2017 nebo předloňský COP26 v Glasgow, dále podporují vývoj tímto směrem. Jedním z vyjednaných závazků z této klimatické konference bylo také to, aby veškeré prodané vozy v rozvinutých zemích měly nejpozději od roku 2035 nulové emise.

Čtěte také: Ani „zelená“ nemusí být bezpečná. Co odhalila válka na Ukrajině o surovině budoucnosti?

A tak se každý týden v roce 2021 prodalo víc elektrických aut než za celý rok 2012. Předloni v prosinci už jich bylo na silnicích celkem 16,5 milionu a za celý rok se jich tehdy prodal dvojnásobek oproti roku 2020. Prodej elektrických vozů stoupal loni ještě prudčeji a dle odhadů tento trend nebude zpomalovat ani v dalších letech.

Na světě v tuto chvíli nemáme k dispozici dostatek lithia ani dalších kritických minerálů na to, aby bylo možné uskutečnit zelenou tranzici.

Jenže po období zlevňování, kdy se elektromobily stávaly přístupnější, nyní jejich cena opět stoupá právě kvůli problémům s lithiem a dalšími potřebnými minerály. Poprvé během nové éry elektromobilů totiž lithium-iontové baterie zdražily, místo toho, aby byly stále levnější.

Zelená tranzice skrze zelené minerály

„Dnes data poukazují na rýsující se nesoulad mezi světovými silnými klimatickými ambicemi a dostupností kritických minerálů, které jsou nezbytně nutné k naplnění těchto cílů,“ uvedl Fatih Birol, výkonný ředitel International Energy Agency (IEA) při příležitosti zveřejnění zvláštní zprávy o zelených minerálech.

Podle odhadů IEA se má poptávka po lithiu navýšit do roku 2040 čtyřicetinásobně. Takzvaných kritických minerálů, jako jsou lithium, kobalt, nikl či měď, potřebují zelené technologie mnohem více než ty konvenční. Zatímco klasická auta „pozřou“ zhruba 34 kilogramů minerálů, a to hlavně mědi a manganu, v případě těch elektrických je to více než 200 kilogramů.

Podíl minerálů potřebných pro výrobu elektromobilů a klasických vozů / Zdroj: www.iea.org

Do roku 2030 by muselo být otevřeno dalších 50 průměrně velkých dolů, aby byla ukojena potřeba po lithiu. Do sedmi let se má totiž navýšit poptávka po bílém zlatu šestinásobně. Je tak zřejmé, že na světě v tuto chvíli nemáme k dispozici dostatek lithia ani dalších kritických minerálů na to, aby bylo možné uskutečnit zelenou tranzici.

Velké těžařské společnosti se nyní předhánějí v tom, kdo rychleji dokáže vybudovat nové doly či navýšit kapacity těch stávajících. Podle analytiků se tak dá letos očekávat velká expanze lithiových dolů, která se zpožděním odpovídá na díru v nabídce. Ačkoliv má být trh v tomto roce díky tomu vyrovnanější, teprve se ukáže, zda budou moct dodavatelé nové ropy dostát svým slibům.

Je vůbec lithiová budoucnost možná?

Elon Musk, CEO americké automobilky Tesla, která měla velký podíl na popularizaci elektromobilů, a od nedávna také vlastník Twitteru, je známý svými výroky o lithiu. Loni v dubnu si na Twitteru stěžoval, že jeho ceny „skočily do šílené výše“. Ovšem problémem podle něj není samotné množství lithia: „O tento prvek není nouze, protože je téměř všude na Zemi, ale tempo těžby/rafinování je pomalé.“

Nejvíce lithia vyprodukuje Austrálie a největší světové zásoby jsou v takzvaném lithiovém trojúhelníku mezi Chile, Argentinou a Bolívií. Na trhu s touto surovinou ovšem dominuje Čína, která produkuje 79 % všech lithium-iontových baterií. I z toho důvodu se EU snaží o větší energetickou nezávislost a zajištění těžby na kontinentu. Evropská ložiska se nacházejí ve Velké Británii, Francii, Španělsku, v Německu, Portugalsku, Srbsku a také v Česku na Cínovci.

Odhadnout celkové množství lithia na světě je složitá otázka a závěry vědců se značně liší. Studie amerického experta Paula W. Grubera a jeho kolegů z roku 2011 ho vyčíslila na zhruba 39 megatun (Mt). Podle jejich scénáře by poptávka po lithiu měla v letech 2010–2100 dosáhnout 20 Mt. Jejich závěrem tedy je, že lithia je dostatek.

Chilská poušť Atacama je jedním z nejsušších míst na Zemi. Jenže na vytěžení jedné tuny lithia je potřeba 2,2 milionu litrů vody.

V analýze badatelů se vyskytuje deset největších lithiových nalezišť, které dohromady představují 83 % světových zásob. Ovšem sedm z těchto deseti lokalit ještě žádné lithium neprodukuje. Tvrzení, že na světě bude dost lithia, jsou založené na předpokladu, že budou využívaná veškerá známá ložiska. Jak ale signalizují velké environmentální problémy spojené s těžbou lithia a protesty místních obyvatel, takové předpoklady jsou přinejmenším optimistické.

Jenže zatímco v případě uhlí, ropy a dalších fosilních paliv je dobře známým faktem to, že musejí zůstat pod zemí, pokud má lidstvo mít šanci udržet globální oteplování pod 1,5 nebo alespoň 2 stupně Celsia, v případě lithia jde o zcela novou situaci. Jedná se o zásadní přesun od těžby komodit, u kterých je očividné, že přímo způsobují klimatickou a environmentální katastrofu, k těm, jež jsou chápány jako řešení této katastrofy.

Ve stínu těchto faktů se ukazuje, že vládne představa, že je možné udržet obyvatelnou planetu a zároveň pokračovat donekonečna v současné podobě růstu – ať už ekonomiky, počtu aut na světě, jenž se každým dnem stále zvyšuje, nebo dolů, z nichž se mají tyto suroviny těžit. Zelená tranzice a převládající přístup k řešení klimatické a environmentální krize zůstávají přímo závislé na těžbě, která vyvolává nepokoje po celém světě.

Co je zeleného na zelené těžbě?

Jakákoliv těžba zatěžuje planetu a má negativní dopad na životní prostředí i místní obyvatele. Lithium není výjimkou.

Poušť Atacama v severním Chile je jedním z nejsušších míst na Zemi. Jenže na vytěžení jedné tuny lithia je potřeba 2,2 milionu litrů vody. V oblastech lithiového trojúhelníku následkem toho nyní dochází k ještě větším problémům s vodou, než jaké museli tamní obyvatelé řešit už dříve. Těžba lithia z pevného minerálu je pro změnu velmi náročná na energii s obrovskou uhlíkovou stopou.

Zatímco automobilky a těžařské společnosti bojují za dostatečné a rychlé dodávky lithia, komunity po celém světě se urputně snaží těžbě zabránit.

Protesty proti stávajícím i plánovaným lithiovým dolům – od Chile přes Portugalsko až po Srbsko – ukazují, že místní obyvatelé jsou si stále více vědomi ceny, kterou s sebou těžba lithia přináší. Lithiové doly v Demokratické republice Kongo pak zase „prosluly“ používáním dětské práce. Jde o temné stránky současné cesty k udržitelnosti. Navíc, jen méně než jedno procento lithia, které se používá v bateriích, je později recyklováno.

Čtěte také: Lithiová horečka a temná strana udržitelnosti: proč Srbové blokují mosty a silnice

Mezi zmíněných deset největších lithiových nalezišť zahrnul Gruber a jeho kolegové i projekt Jadar v západní části Srbsku poblíž hranic s Bosnou a Hercegovinou. Jeho cílem bylo vybudovat největší lithiový důl v Evropě, který by zasytil hlad kontinentu po bílém zlatu alespoň na dalších patnáct let. S výstavbou dolu se mělo začít přesně před rokem. Jenže masové protesty v měsících před plánovanou výstavbou nakonec dovedly vládu, kterou v dubnu čekaly volby, ke zrušení projektu.

Zatímco tak na jedné straně automobilky i velké těžařské společnosti bojují za dostatečné a rychlé dodávky lithia, komunity po celém světě se naopak urputně snaží těžbě zabránit. Ruku v ruce s rostoucí poptávkou po lithiu se tak bude konflikt mezi těmito dvěma zájmovými skupinami nadále vyostřovat.

V jádru tohoto názorového střetu je pak mnohem komplikovanější otázka, než se může na první pohled zdát, a to sice samotné chápání toho, jak by měla zelená tranzice vypadat. Je totiž zřejmé, že elektrická auta i samotné lithium mají do té skutečné „zelené“ ještě hodně daleko, a není ani jisté, jestli je na světě této komodity dostatek. Ačkoliv může být nová ropa surovinou budoucnosti, její budoucnost zůstává přinejmenším nejistá.

Nina Djukanović

Více článků od autora