Vrácené zboží zatěžuje životní prostředí. Oblečení často putuje na skládky
Popularita online nákupů roste, stejně jako počet položek, které zákazníci vracejí. Spotřebitelé si často myslí, že produkty, které zaslaly e-shopům, si najdou cestu k novým majitelům. Vrácené zboží ale často končí na skládkách, protože se to obchodníkům vyplatí víc.
Lidé vracejí zboží nakoupené online více než kdy jindy. Některé z těchto produktů ale končí na skládkách – i přes to, že jsou prakticky jako nové. „Je těžké přesně říci, kolik vratek se pošle na skládky, protože mnoho maloobchodníků nechce tyto údaje sdílet,“ řekl pro server Insider Glenn Richey, z katedry řízení dodavatelského řetězce na obchodní fakultě univerzity v Auburnu.
Logistická platforma Optoro odhaduje, že v roce 2022 skončilo na skládkách až 4,3 milionů tun vráceného zboží. To odpovídá 10,5 tisícům naplněných Boeingů 747. Podle Optora je však pouze 20 procent z vrácených položek skutečně „vadných“. Co se emisí týče, proces vrácení zboží ročně vyprodukuje 24 milionů tun oxidu uhličitého. Výše zmíněné údaje se navíc týkají pouze Spojených států.
Obecně platí, že zákazníci spíše vrátí zboží, které koupili přes internet. V USA se kamenným obchodům vrátí zhruba 8-10 procent zakoupených produktů. U e-shopů jde pro porovnání o 20-30 procent.
Je poměrně těžké přesně určit, kolik zboží se ročně vrátí v Evropě a jaká část z něj končí na skládkách. Odhaduje se ale, že jenom v Německu se ročně vyhodí nebo zničí vratky v hodnotě 7 miliard euro – v přepočtu jde tak o 170 miliard korun.
Jeden kus nechat, zbytek vrátit
Pro některé lidi je online nakupování prakticky koníčkem. Například Megan Hit, pětadvacetiletá zdravotní sestra z jižního Walesu, listu The Guardian přiznala, že od do studií na vysoké škole nakupuje na e-shopech pravidelně. Do košíku „nahází“ oblečení, které se jí líbí a když balíček – například od populárního internetového obchodu Asos – přijde, nechá si většinou jen jeden kousek a zbytek posílá prodejci zpět.
Podobným způsobem si zdravotní sestra v minulosti objednávala klidně i tři balíčky týdně. Někdy věděla, že si daný kus vezme jen jednou, a proto nechala na oblečení cedulku, aby mohla zboží po noci venku s přáteli zase bez problémů vrátit. „Dělali jsme to všichni. V mém domě bydlelo celkem šest dívek, čtyři z toho fungovaly podobným způsobem po celou dobu,“ popsala zkušenost z univerzitních let.
Zdravotní sestra začala o své vášni pro nakupování přemýšlet ve chvíli, kdy jí známá, která pracovala pro jeden módní řetězec prozradila, kolik oblečení se vyhodí. Hitt se teď proto snaží svůj koníček omezit. „I tak si občas koupím nějaké oblečení online, klidně i dvakrát za měsíc. Vím, že to zní hrozně, ale bylo to i horší,“ přiznala.
Hitt rozhodně není jediná, kdo si objednává větší množství produktů, než které skutečně využije. Britští zákazníci každý rok vrátí internetovým obchodům zboží v hodnotě 7 miliard liber, což je zhruba 197 miliard korun.
Pokud jde o oblečení, spotřebitelé vracejí e-shopům více než pětinu objednávek. Problém vracení zboží je nyní tak rozšířený, že dokonce vznikla specializovaná organizace, která se mu věnuje – Skupina pro výzkum vracení produktů (PRRG) na University of Southampton.
Podle vedoucí PRRG Reginy Frei, profesorky provozu a řízení dodavatelského řetězce, většina podniků ani neví, proč zákazníci zboží vracejí. V sedmdesáti procentech případů je u položek jako důvod napsaná „změna názoru zákazníka“. Důvodem je podle Frei to, že jde o první věc, která pracovníkům vyběhne, když vratku zanášejí do systému.
PRRG zjistila, že v momentě, kdy se vrátí více než 20 procent objednávek, vyjde společnosti proces vrácení položky za 89 liber asi na 11 liber. V přepočtu je to tedy tak, že za jeden kus oblečení, který stojí kolem 2,5 tisíce korun, obchodník zaplatí zhruba 300 korun. „Situace eskaluje do bodu, kdy by mohla zničit veškeré zisky, kterých společnosti dosahují prodejem zboží,“ varovala Lisa Jack, profesorka účetnictví a členka PRRG.
Spotřebitelé si neuvědomují dopad na životní prostředí
Náklady na transport nechtěného zboží, kontrolu produktu, opětovné naskladnění a následný prodej se obchodníkům mnohdy nevyplatí. Zvlášť v momentě, kdy je stále více populární nabízet vrácení zboží do e-shopu zdarma. V zákaznících ale mohou podobné nabídky evokovat, že se e-shop o nepadnoucí kousek snadno postará a nabídne ho dalším zákazníkům.
„Pokud zboží není v perfektním stavu nebo dojde ke zpoždění v odeslání či zpracování, případně pokud si kousek ponecháte delší dobu, než ho vrátíte, nebude se prodávat,“ konstatovala Frei pro The Guardian. Podle logistické platformy Optoro se do oběhu vrací zhruba 50 procent vráceného zboží.
Frei také poukázala na fakt, že si většina spotřebitelů ani neuvědomuje, že vracení zboží má i dopad na životní prostředí. Podle charitativní organizace Ellen MacArthur Foundation proti plýtvání je každou vteřinu jeden kamion oblečení vyslán na skládku nebo spálen.
Například poušť Atacama v Chile je momentálně skládkou oblečení – ročně tam míří asi 39 tisíc tun neprodaných oděvů z celého světa. Kvůli textiliím dochází k znečištění tamní vody, nekončící kopce oblečení se navíc kvůli horku občas vznítí.
Oprava oblečení zaměstnance naplňuje
Mnoho maloobchodníků vyhazuje vrácené zboží především proto, že se jim to vyplatí. „Pokud je zpracování položky a její následný prodej dražší než vyhazování, pak to vyhodí,“ vysvětlil Insideru generální ředitel platformy Optoro Tobin Moore. Ne všichni maloobchodníci jsou zaměřeni na životní prostředí, „takže se ty věci nakonec vyhazují kvůli penězům“.
Existují ale i podniky, které se na negativní trend v módním průmyslu snaží reagovat. Jedním z jich je například Advanced Clothing Solutions (ACS). Původně půjčovna oděvů se sídlem ve Skotsku, která působí v módním průmyslu už 25 let, v roce 2019 rozšířila své služby o opravy a prodej vráceného oblečení pro obchody s oblečením.
Některým značkám se nápad zalíbil, a proto začaly s ACS spolupracovat. Andrew Rough, generální ředitel ACS, se však setkal i s tím, že se některé obchody odmítly zapojit. I tak se ale v areálu poblíž skotského města Motherwell – kde ACS sídlí – zpracuje 6 milionů oděvů ročně. V hlavní sezóně – především v období svateb – společnost zaměstnává zhruba 250 lidí. Ti mají na starost celý proces od vybalování oblečení, přes jeho čištění a opravu až po prodej – ať už na domovské stránce zadávajícího e-shopu nebo na eBay.
Alicja Białaszczykowa vystudovala oděvní design v Polsku. Poté, co se přestěhovala do Velké Británie, pracovala jako pečovatelka. Zjistila však, že se chce vrátit ke kreativní činnosti, a tak začala pracovat pro ACS, kde momentálně spravuje poškozené kousky. „Pokud mám čtyři stejné šaty k opravě, ale nejsou k dispozici správné knoflíky, zipy nebo flitry, použiju jedny šaty k opravě ostatních tří. Když něco dokončím, jsem šťastná a mám pocit, že to má smysl,“ popsala pro The Guardian.
Podobně se cítí i Euan Mcgeehan, který pro ACS fotí produkty, které mají jít znovu do prodeje. Před tím pracoval v kině. „Dříve jsem neměl ponětí o tom, kolik věcí se ročně vyhodí a kolik z nich přitom ještě může někomu sloužit,“ přiznal. Sám ale vidí ve svojí práci přínos. „Dělám něco, abych pomohl planetě, což je teď důležitější než kdy dřív.“
Autorka: Barbora Kučerová, Foto: Shutterstock
Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.
[other_banner_1]