• Reportáže
  • 27. dubna 2022

Macronova neprohra: Post prezidenta obhájil i díky těm, kteří ho volili s odporem

Paříští policisté hlídají ve velkém počtu demonstranty, kteří vyrazili z Place d'Italie / Foto: Filip Brychta/Voxpot /
Paříští policisté hlídají ve velkém počtu demonstranty, kteří vyrazili z Place d'Italie / Foto: Filip Brychta/Voxpot /
Autor
Filip Brychta
Francie má staronového prezidenta – Emmanuel Macron znovu porazil Marine Le Pen. Jednoznačnou radost ale jeho znovuzvolení nepřineslo. I mezi lidmi, kteří ho volili, existují vůči němu velké antipatie. Navíc stále není dobojováno. Volební atmosféru přímo ve Francii sledoval reportér Voxpotu.

V neděli byly po celé Francii školní jarní prázdniny. Začínaly i v Paříži. Prázdninovou náladu ale narušovala skutečnost, že Francouzi volí příští hlavu státu. Budoucí směr země dělal starosti i devítileté Olympe, která by určitě raději jela s rodiči na dovolenou už o volebním víkendu.

„Přišla za námi a řekla, že si potřebuje přečíst Macronův program,“ vypráví mi její starší sestra Marie. Ptala se na to rodičů celý den. A nakonec je zlomila.

Ani Olympe si totiž nemohla nevšimnout, jak rozhození jsou její rodiče z finálové dvojice, totiž z Emmanuela Macrona a Marine Le Pen. Často se o tom před ní bavili a nejspíš si mysleli, že neposlouchá nebo je prostě příliš malá na to, aby to vnímala. Ona ale trvala na tom, že chce vědět, co možný budoucí prezident chystá.

Volební kocovina? To je stav po volbách, když je ti zle a říkáš si, že už nikdy volit nepůjdeš.

Přečetli jí tedy téměř celý program, přece jenom tolik textu v něm není, vynechali jen některé pasáže o bezpečnosti a podobně. „Byla spokojená,“ směje se Marie. „Už se pak víc neptala.“ Později se Olympe sestra zeptala, proč to pro ni bylo tak důležité.

Plakát finálních kandidátů v Paříži. Macron je vyobrazen jako žlutá vesta zbitá policií a Le Pen jako žena v hidžábu / Foto: Filip Brychta/Voxpot

„Když bude zvolena Marine Le Pen, tak budou moji kamarádi vyhozeni z Francie,“ odpověděla. „Byla opravdu hodně vystrašená, že se to stane,“ potvrzuje Marie. Spolu s rodinou totiž žijí v Paříži, kde jsou lidé zvyklí na život s muslimy nebo lidmi jiné barvy pleti. Přestože něco takového podle všeho Le Pen nejspíš neplánovala, ukazuje to, co i na mě v průběhu voleb silně působilo.

Byl tím strach. Přidat by se k tomu mohla unavenost z politiky a samozřejmě zklamání ze systému. Každopádně zejména uchopení strachu jako hlavního tahouna své politiky Le Pen zvládla na jedničku. Existuje totiž i pravý opak Olympe a nemusí mu být devět let. Ten může mít naopak strach z toho, že nikdo „kamarády“ mladé Francouzky nevyžene.

Nevolíme srdcem, nýbrž rozumem

Ale nemusí to jít vždy jen do takového extrému. V sobotu před volbami se sešli „žluté vesty a rozhněvaní občané“. Nebylo jich mnoho a většinu času to vypadalo na početní převahu policistů. Ukázali ale, že jejich hnutí ještě nezmizelo.

Předvolební protest hnutí žlutých vest / Foto: Filip Brychta/Voxpot

Mimo hesel inklinujících k volbě Le Pen jako „Přímá a participativní demokracie“ vévodil průvodu také transparent upozorňující na potřebu řešení otázky klimatu. „No jasně, že jsem tady, aby elity začaly řešit klima! Ubývá nám čas a Macron chce jen moc pro sebe, ale pro lidi a planetu dělá hovno!“ dává mi razantně najevo nositel velkého transparentu Adam.

Komicky pak v této souvislosti vypadal konec průvodu, protože ho následovala kolona zhruba třiceti policejních dodávek. Ty byly neustále nastartované. Zřejmě proto vyvolaly ironické úšklebky na tváři Francouze, který si řadu aut fotil na mobil, přičemž kroutil hlavou. Prudká dešťová přeháňka pak rozpustila odhodlání některých protestujících a do cíle jich tak dorazilo o něco méně.

Čtěte také: Rozzlobená společnost ve Francii v neděli zvolí hlavu státu. Spokojen bude málokdo

Na konci cesty se dav i s mužem převlečeným za Ježíše, který si myslí, že Francii zachrání jedině král, v poklidu rozešel. Možná i díky velkému množství policistů. Ti ale chyběli minulý týden u pařížských vysokých škol, jak mi vypráví Lise Levati, studentka prestižní univerzity Sciences Po.

„Spolužáci obsadili školu a ostatní je šli podpořit na ulici. Nikdo z nich totiž nechtěl ve finále ani Macrona, ani Le Pen,“ objasňuje mi Lise před odchodem k hlasování. Posluchači několika univerzit po celé Francii tím chtěli také vyjádřit, že témata, která trápí mladší generaci, skoro nikdo neřeší. „No, řešil je Jean-Luc Mélenchon a taky šla většina hlasů mladých jemu,“ upřesňuje Lise.

Protestující studenty ale napadly „fašistické“ skupiny. „Překvapilo mě, jak to bylo násilné. A mezi útočníky byli dokonce taky studenti,“ podivuje se. „To jasně vyvrací rozšířený mýtus, že pro Le Pen hlasují jen méně vzdělaní.“

Lise spolužáky chápe a svěřuje se mi, že zažila „volební kocovinu“. „To je stav po volbách, když je ti zle a říkáš si, že už nikdy volit nepůjdeš,“ vysvětluje mi. Jenže ji dohnal k vystřízlivění strach. Vysvětluje, že raději bude volit „extrémní střed“, jak Macrona řadí v politickém spektru než „fašistku“.

Taková nálepka pro Le Pen mě zarazí a popisuji, že mnoho odborníků v Česku už ji jako krajní pravici nevidí. Její protáhlé „Cože???“ přejde k dlouhému vysvětlování. „To, že se fotí s kočkami, neznamená, že se změnila,“ poukazuje nakonec Lise na přeměnu kandidátky, kterou New Yorker nazval „zbabičkovatěním“.

Zatímco Macron kráčí směrem od Eiffelovky a přijímá gratulace, na některých místech propukají nepokoje.

A tak Lise potvrzuje to, o čem se před volbou hodně mluví. Totiž že lidé budou hlasovat proti kandidátovi spíše než pro něj. Stejně to má i Marie. „Mám to ale suprově vyřešené,“ raduje se. „Nemusím se toho lístku se jménem Emmanuel Macron dotknout.“ Jak je to možné, uhádnu správně. Odvolí za ní její rodiče.

I ti se bojí. „Každý rok a každé volby extrémní pravice roste. Krůček po krůčku,“ znepokojeně tvrdí Frederic Ramaugé. „Bojím se, že jednoho dne se možná krajní pravice dostane do čela. Je tady čím dál více nenávisti, a to Macron nevyřešil.“ I on přiznává, že současný prezident není jeho srdeční volba.

„Ale tentokrát určitě krajní pravice nevyhraje. Tyhle volby ne,“ vstupuje mu do řeči jeho žena Christiane. Upozorňuje mě, že její manžel je pesimista. Ona naopak optimistka, která věří, že Francie tu správnou cestu najde. Oba se ale shodují, že letos volí někoho, v koho nevěří.

Úleva i naštvání

Po celé Francii se volební místnosti zavírají v sedm hodin, s výjimkou velkých měst, kde končí hlasování v osm. Podporovatelé Macrona, kteří odvolili před osmou, se sešli na Martově poli před chloubou Francie. Eiffelovou věží. Na akci se akreditovalo okolo 1300 novinářů a stovky lidí přišly očekávat výsledek kolem kruhového pódia.

Ti, kteří nebyli na místě aspoň půl hodiny předem, se za důsledné kontroly stěží dostali včas. To byl i můj případ, protože mi byl odepřen vstup s batohem. Litoval jsem, že jsem nešel do sektoru pro novináře, avšak jenom chvíli. Atmosféra „dole“ mezi „pozemšťany“ byla strhující.

Čtěte také: Macron s Le Pen ve finále: O budoucí Evropě se rozhoduje na francouzském venkově

Proč ten důraz na pozemskost? Jedna z Macronových přezdívek je „président jupitérien“. Jupiter je antický bůh vládnoucí nebesům a ostatním bohům. To tedy bez zastírání vypovídá také o Macronově aroganci a příslušnosti k elitám – statusu, který mu voliči nejčastěji vytýkají. Martovo pole má potom název podle boha války, jímž byl ve starověké mytologii Mars. Ve výběru místa lze hledat buď symboliku, nebo si ho Macron vybral kvůli efektním kulisám či jednoduše proto, že minule mu to radnice zatrhla.

Zpět na zem. S ostatními opozdilci jsem při závěrečném odpočítávání před vyhlášení výsledku voleb vběhl do davu plného francouzských a unijních vlajek. Záběr v televizi projel kolem dvou kandidátů a dav zcela oněměl.

Macron!

Jen jeho tvář zůstala na obrazovce. Po dvaceti letech francouzský prezident obhájil mandát. Lidé začali jásat, skákat a mnozí i tančit.

DJ pustil One More Time od francouzského dua Daft Punk a já se to snažil překřičet v rozhovoru s Melanie, která měla ve vlasech připnutý odznáček fanouška Emmanuela Macrona. „Bylo by velmi nebezpečné mít tam Le Pen. Macron prezident!“

Ludvík šestnáctý! Ludvík šestnáctý! Usekli jsme mu hlavu, Macrone! Macrone, můžeme to udělat znovu!

Jenže ne všichni jsou nadšení jako Melanie. Zatímco Macron kráčí směrem od Eiffelovky a přijímá gratulace na znamení, že mu na lidech záleží, na některých místech propukají nepokoje. Lidé nespokojení s výsledkem voleb se sešli i na náměstí Republiky.

Přesouvám se tam i já, byť jako nestranný pozorovatel, a cestou na sociálních sítích už registruji videa zobrazující četníky krotící dav za použití slzného plynu. Ve stejný okamžik, kdy Macron na jevišti mluví o sjednocení Francouzů, mu protestující Francouzi připomínají konec Ludvíka XVI.

„Ludvík šestnáctý! Ludvík šestnáctý! Usekli jsme mu hlavu, Macrone! Macrone, můžeme to udělat znovu!“ skandují. „Už nejsem kandidát jednoho tábora, ale prezidentem všech,“ říká v tu dobu Macron.

Když dorazím na místo, dav už je klidnější a Gendarmerie nationale má situaci pod kontrolou. Několik lidí mi řekne, že sem přišli, protože nesouhlasí s vládou Macrona. Jiní dodají, že je možná trošku lepší než Le Pen, ale není dokonalý a zákony, se kterými vládne, by se měly změnit. „Já jsem přišel, protože si myslím, že je to celý podvod,“ říká jeden s lahví vína v ruce.

Příslušníci Gendarmerie nationale sledují situaci na náměstí Republiky poté, co rozehnali protestující / Foto: Filip Brychta/Voxpot

Odbijí půlnoc a volební neděle končí. Mnoho lidí si oddychlo a hodně se jich rozzlobilo. Každopádně o prezidentovi je rozhodnuto a malé Olympe se určitě ulevilo. O to víc, že až se vyspí, uvidí zas své přátele, protože s nimi odjíždí na prázdninový tábor.

Válka pokračuje

Z volebních výsledků je ale jasné, že krajní pravice opět udělala krok kupředu a zesílila. „Stále však existuje dost lidí, aby ji to zastavilo,“ shrnuje mi volby politolog Jean-Numa Ducange z Univerzity v Rouenu.

Vyprávím mu své pocity z předvolební Paříže a Ducange souhlasně nabízí předpověď Macronových prvních kroků. „Bude se asi snažit, alespoň zpočátku, ukázat obyvatelstvu národní jednotu. Pokusí se sestavit vládu, která bude zastupovat co nejvíce různých úhlů pohledu,“ myslí si. Shodujeme se v tom, že Macronovo vítězství je křehké a staronový šéf Elysejského paláce bude muset vyslat nějaké uklidňující znamení voličům Mélenchona nebo Le Pen.

Čtěte také: Prezidenta bohatých, či cestu do extrému? Volební dilema Francouzů může přinést překvapení

Každopádně vést rozdělenou francouzskou společnost nebude jednoduché. Nemusí se teď zabývat snahami o znovuzvolení, ale lidé z náměstí Republiky a dalších míst, kde se protestovalo, mu dali jasný vzkaz. Navíc se lze na celou situaci dívat jen jako na jedno důležité vítězství ve válce, jež stále pokračuje. V červnu totiž čekají Francii parlamentní volby.

Po nich francouzští prezidenti tradičně jmenují nového premiéra ze strany s největším počtem hlasů. Posledně získala Macronova stranu většinu. Tentokrát by ale mohl být výsledek jiný a nastalo by období takzvané kohabitace. Tehdy jsou pravomoci prezidenta vážně omezeny. Zůstává hlavou ozbrojených sil a má vliv na zahraniční politiku, ale za většinu každodenních záležitostí státu zodpovídá vláda.