Francouzský prezident Emmanuel Macron svoláním předčasných voleb hodil na politickou scénu bombu. Konzervativní Republikáni se hádají o to, kdo je vlastně jejich předseda, krajní pravici se nepodařilo spojit a kritice od spolustraníků se nevyhnul ani sám prezident.
U sídla francouzské konzervativní strany Les Républicains (Republikáni) to tento týden vypadalo trochu jako v bláznivé francouzské komedii.
Její lídr Éric Ciotti veřejně oznámil, že strana by do nadcházejících parlamentních voleb měla uzavřít spojenectví s krajně pravicovým Národním sdružením Marine Le Pen.
Část jeho spolustraníků však jeho výroky sledovala jen s nevěřícím úžasem. Okamžitě se ozvaly hlasy, že Ciotti musí ze strany odejít.
A jen o pár hodin později se měl sejít stranický výbor, aby tohoto politika z Republikánů opravdu vyloučil.
Jenže Ciotti se odmítl vzdát s tím, že výbor na to nemá právo. Ve středu v poledne pak zamkl hlavní vstup do sídla Republikánů, aby se výbor nemohl sejít. Zaměstnanci strany dokonce potvrdili, že dostali výzvu, aby odešli domů.
Před masivními modrými dveřmi se pak shromáždili překvapení spolustraníci, kteří nevěděli, co si v této situaci počít. Tomu přihlížely desítky novinářů.
Čtěte také: Macron hraje vabank. Podaří se mu zastavit Le Pen?
„Pokud ho budeme muset vystrnadit, a to i fyzicky, tak nebudeme váhat,“ řekl dokonce europoslanec Geoffroy Didier.
Dlouholetý politik Ciotti ale nakonec neuspěl. Předsednictvo se sice nakonec muselo sejít jinde, ale okamžitě ho na své schůzi vyloučilo ze strany.
Zhruba o pět hodin později generální tajemnice Republikánů Annie Genevard přinesla náhradní klíče, které dalším členům strany umožnily vrátit se do jejich sídla.
Ciotti se mezitím schovává doma. Tvrdí, že se jedná „o puč“ a proti vyloučení ze strany se brání u soudu. Spor, který vyvolal řadů memů, tak bude možná ještě pokračovat. Jeden z jeho někdejších blízkých spolupracovníků dokonce řekl, že Ciotti se chová jako „Saruman po zničení Železného pásu. Už nemá žádnou moc.“
Podobně živo je i u jiných politických stran. Když krátce po zveřejnění předběžných výsledků eurovoleb vystoupil Emmanuel Macron před Francouze a oznámil, že vypíše předčasné volby, okamžitě se rozhořely spekulace o tom, které politické strany utvoří do voleb koalice. Politici proto za zavřenými dveřmi horečně vyjednávají, ustupují ze svých pozic a přijímají kompromisy. Je to šibeniční termín – do voleb zbývají zhruba dva týdny.
„Od neděle padají masky. Je tu boj mezi těmi, kteří usilují o volební zisky, a těmi, kteří bojují za Francii,“ komentoval to prezident Macron.
„Potřebujeme spojit naše síly“
Zájem o spolupráci s konzervativními Republikány, již dříve vyslali do Elysejského paláce třeba Jacquese Chiraca nebo Nicolase Sarkozyho, ihned po vyhlášení předčasných voleb projevil sám prezident Macron. Lídr Ciotti byl ale k jeho nabídce příkrý a odmítl ji.
Na druhou stranu ale vyslyšel Marine Le Pen. „Potřebujeme spojit naše síly,“ prohlásil osmapadesátiletý politik. Podle jeho slov to byl prezident Macron a jeho stoupenci, kteří dovedli Francii na cestu zhoršení bezpečností situace, a proto je třeba vytvořit „národní blok pravice“.
Čtěte také: Evropa podle Le Pen. Volnější spolupráce a více Ruska
Jeho postoje vyvolaly zděšení a kritiku části spolustraníků, podle kterých není spolupráce s krajní pravicí v souladu s gaullistickým odkazem Republikánů. Také Jacques Chirac ve svém posledním proslovu ve funkci prezidenta v roce 2007 vyzval své stoupence, aby se nikdy nezapletli s extremisty a nepřistupovali s nimi na kompromisy.
Někteří politici z řad Republikánů rovnou pohrozili, že odejdou ze strany. „Beze mně. Odcházím z Republikánů,“ napsal na síť X senátor Jean-François Husson.
„Nikdy nepřijmu jakýkoli kompromis s politickými extrémy, které – jak jsem přesvědčena – dovedou Francii k bankrotu a chaosu,“ řekla k tomu bývalá kandidátka Republikánů na prezidentský post Valérie Pécresse.
Případné spojenectví mezi Republikány a krajní pravicí kritizoval i Macron. Nechal se slyšet, že Ciotti podepsal „smlouvu s ďáblem“.
Ciotti se mezitím nijak nevzdává a tvrdí, že je nadále lídrem Republikánů. Včera dokonce vydal na síti X video ze své kanceláře ve stranickém sídle, kam přišel, jako by se ani nic nestalo. Video doprovodil popiskem „Do práce pro Francii“ a také písní Destiny, čímž možná i trochu nechtěně poukázal na to, že hraje také o svůj politický osud.
O tom, zda je vyhazov ze strany platný, by měl soud rozhodnout zřejmě už během tohoto pátku.
Provokativní Zemmour je až příliš radikální
Krátce před volbami do Národního shromáždění se objevil rozkol také v další francouzské krajně pravicové straně Reconquête (Znovudobytí), kterou založil na konci roku 2021 provokativní komentátor a moderátor Éric Zemmour. Hlavní tváří strany není nikdo jiný než Marion Maréchal, neteř Marine Le Pen.
Čtyřiatřicetiletá politička dříve patřila právě do nejbližšího okruhu spolupracovníků své tety – za Národní sdružení dokonce seděla v parlamentu. Na čas pak odešla z politiky, aby se do ní vrátila těsně před prezidentskými volbami v roce 2022. Tehdy – k překvapení mnohých politologů – se ale ke své tetě obrátila zády a dala přednost právě Zemmourově Reconquête. Marine Le Pen, která asistovala u její výchovy, to považovala za zradu.
Čtěte také: Symbolické vítězství pro Le Pen. Za její stranu půjde do eurovoleb bývalý šéf Frontexu
Právě Maréchal přišla krátce po zveřejnění výsledků eurovoleb s návrhem, aby obě krajně pravicové strany spolupracovaly.
Překvapivě se ale dočkala hned dvojitého „non“. Nejprve ji odmítl lídr Národního sdružení Jordan Bardella. Jako důvod řekl, že jeho partaj nechce mít nic společného se Zemmourem. Ten na sebe totiž upozornil některými až příliš toxickými výroky. Za ně byl dokonce hned dvakrát odsouzen.
Zemmour také opakovaně kritizoval Le Pen. Například tvrdí, že v některých tématech – jako je třeba migrace – je až příliš měkká. Sám navíc prosazuje kontroverzní konspirační teorii velké výměny – ta spočívá v tom, že evropské elity vytvořily tajný plán na nahrazení „bílého“ obyvatelstva starého kontinentu migranty z Afriky a dalších zemí.
I to je důvod, proč je Zemmour až příliš toxický a radikální dokonce i pro Marine Le Pen, která s ním nechce být spojována. Sama totiž strávila léta takzvaným dédiabolisation, tedy oddémonizováním Národního sdružení, aby jej očistila od rasistických a xenofobních proudů – představovaných mimo jiné jejím otcem. O tom psal Voxpot v tomto článku.
Francouzská politička Maréchal ale narazila dokonce u samotného Zemmoura. Ten její návrh razantně zamítl.
A nejen to. Jen pár hodin poté, co se za jeho stranu dostala do europarlamentu, ji kvůli „námluvám“ s Národním sdružením nechal vyloučit ze své Reconquête. Dodal k tomu, že „vyhrála mistrovství světa ve zradě“.
Čtěte také: Rasismus, nebo strach o život? Ve francouzských školách je znovu dusno
Zatím není jasné, kam se bude dál ubírat politická kariéra Marion Maréchal, o které se ještě před několika lety mluvilo jako o vycházející hvězdě krajní pravice. Zatím vyloučila, že by se zase vrátila do Národního sdružení.
Levicový sňatek z rozumu
Na rozdíl do Republikánů, které v přímém přenosu zahltily spory a hádky, levici se podařilo uzavřít dohodu.
Není to ostatně poprvé, co čtyři hlavní levicové strany – komunisté, socialisté, zelení a Nepoddajná Francie Jeana-Luca Mélenchona – půjdou do voleb společně. Stejně postupovaly už při posledním hlasování do Národního shromáždění před dvěma lety.
V posledních měsících ale naplno vypluly na povrch neshody a rozpory mezi nimi. Neshodly se na otázkách spojených třeba s válkou na Ukrajině nebo konfliktem v Pásmu Gazy. A proto šly do eurovoleb každá zvlášť.
Vůbec největší propast přitom zeje mezi charismatickým Mélenchonem a vycházející hvězdou socialistů Raphaëlem Glucksmannem.
Navzdory tomu se jim podařilo během horečného vyjednávání najít alespoň základní shodu. Do voleb do Národního shromáždění půjdou v koalici nazvané Front populaire, tedy Lidová fronta.
Klíčovou otázku – kdo by v případě jejich úspěchu mohl zasednout v premiérském křesle – ale strany raději takticky nechaly nezodpovězenou.
Jak probíhají volby do Národního shromáždění?
Volby jsou dvoukolové. Je možné zvítězit už v prvním kole. Kandidát potřebuje získat přes 50 procent hlasů, což musí současně představovat 25 procent registrovaných voličů. V roce 2022 se to podařilo jen pěti kandidátům z 577.
Do druhého kola postupují všichni, kdo dostanou přes 12,5 procenta hlasů. Mohou to být dva, tři a výjimečně i čtyři kandidáti. První kolo se koná 30. června, druhé 7. července.
Mélenchon se ale nijak netají tím, že má zálusk na Matignonský palác – tradiční sídlo francouzských premiérů. Podle deníku Le Monde má zájem i bývalý novinář a dokumentarista, nyní poslanec François Ruffin.
Macron v kampani? Raději ne
Také Macronova strana Renaissance (Obnova) se krátce před volbami propadá do vnitřních svárů. Velká část straníků s prezidentovým postojem nesouhlasí a myslí si, že svolat předčasné volby byl chybný krok.
Prezident podle nich riskuje až příliš. Jak popisuje deník Le Monde, někteří z poslanců propadají defétismu, další se rozhodli odejít z politiky nebo se těchto voleb vůbec neúčastnit. Jiní se zase obávají debaklu.
Zatímco Macron se chystá, že Francouze doslova zavalí svými projevy – chce v televizi vystupovat až třikrát týdně – mnozí jsou přesvědčeni, že to je chyba. Podle nich hlava státu neodhadla, jak moc je nepopulární, a jeho přílišné zapojení do předvolební kampaně může straně dokonce uškodit.
„Pokud se prezident postaví dopředu (kampaně), tak to bude obrovské riziko,“ myslí si Mathieu Gallard, analytik ze společnosti na průzkum veřejného mínění Ipsos. „Jisté je, že pokud se zapojí, tak zmobilizuje lidi proti sobě,“ dodal k tomu.
Obavy z přílišné nepopularity prezidenta někteří poslanci neskrývají. „Pokud chce prezident mluvit několikrát týdně, tak je to prostě moc a bude to mít vliv na kampaň,“ řekla poslankyně Julie Delpech.
„Macronovu tvář na mých předvolebních plakátech neuvidíte, to vám můžu říct,“ dodal jeden z nejmenovaných poslanců z Obnovy pro server Politico. Doplnil, že Elysejský palác nepochopil, jak silné jsou „antiprezidentské“ nálady ve Francii.
Čtěte také: Kdo zastaví Le Pen? „Mini Macron“ vytáhl do boje proti krajní pravici
Možná si to nakonec uvědomil i sám Macron. V televizi sice vystupovat bude, s voliči se ale zřejmě příliš osobně nepotká. „Bude to premiér Gabriel Attal, kdo povede tuto kampaň společně s dalšími lídry,“ nechal se slyšet prezident.
Bude to stačit?
Prezident roztočil kola nejistoty, která ho mohou ještě více oslabit. Sám se přitom nechal slyšet, že ať už výsledek bude jakýkoliv, demisi nepodá. Jisté je jen jedno. Pokud mu jeho sázka nevyjde, už žádnou zásadní reformu neprosadí. Hraje nejen o to, jak bude vypadat zbytek jeho mandátu, ale také o to, jak se zapíše do historie.
