Ať už tento sport sledujete, či nikoliv, světový šampionát fotbalu žen v Austrálii a na Novém Zélandu vám nejspíš neunikl. Je to možná vůbec poprvé, co ženskou nejvyšší soutěž světová média pokrývají v takové šíři a co jí ta česká vůbec věnují pozornost. Zajímavostí – těch zásadnějších – se s ní ale pojí mnohem víc. Hráčky se totiž zase o trochu přiblížily standardu, kterého si už tradičně užívají jejich mužští protějšci.

„Čtvrtina budgetu, který byl vyhrazen pro loňský šampionát mužů v Kataru, je teď rozdělována mezi ženy,“ říká v podcastu sportovní novinář Vojtěch Ondráček. Možná to tak na první dobrou nepůsobí, je to ale pozitivní zpráva. „Jde o obrovský progres – před 4 roky, tedy na MS ve Francii, se nejednalo ani o desetinu ‚mužského’ budgetu. Co se odměn, takzvaných ‚prize money’, týče, sledujeme, že jdou dost nahoru,“ podotýká.

Poslechněte si také: PULS | Soumrak sociálních sítí. Končí jedna éra, říká antropoložka Heřmanová

FIFA slíbila, že na dalším šampionátu už bude výše odměn dorovnána. Ve fotbale obecně napříč světem se ale platy hráčů a hráček liší diametrálně. „V anglické lize Major League Soccer si fotbalový hráč průměrně vydělá 57 tisíc liber týdně – hráčka má 47 tisíc, ale ročně,“ dává příklad Ondráček. Vysvětluje to mimo jiné velkým rozdílem v zájmu o mužskou a ženskou ligu. 

„Ženy na hřišti? Neestetické“

Zájem o ženský sport obecně ovšem stoupá, a to vcelku raketově. Svůj podíl na tom mají i média, která jej jednoduše začala více pokrývat, říká Ondráček: „Když média začnou referovat o výsledcích, přinesou nějaký osobní příběh a zároveň mluví o platových rozdílech, vytvářejí tak skutečně možnost sledování toho sportu. Jen se obávám, aby to třeba u fotbalu neskončilo u toho, že mu další takovou pozornost věnují až za další čtyři roky.“

V podcastu také říká, že je to vlastně relativně nedávno, co se ženám otevřely brány profesionálního sportu. Novinář zmiňuje první ženské fotbalové kluby v Anglii, které na přelomu 19. a 20. století nabíraly na popularitě – dokud jejich existenci Fotbalová asociace v roce 1921 de facto nezakázala. A to na dalších 50 let.

Poslechněte si také: Puls Book Club | Martin Luther King, migranti, mýty a další

„Odůvodňovali to rétorikou, která byla v té době používaná jako nástroj proti ženám. Asociace říkala, že je to nevhodné esteticky. A co bylo fascinující: všichni řešili ženské genitálie a vliv sportu na plodnost, případně porodnost,“ vypichuje v Pulsu Vojtěch Ondráček.

 Proč je ženský fotbal inkluzivnější než ten mužský? O co šlo v „souboji pohlaví“ mezi tenistkou Billie Jean King a tenistou Bobbym Riggsem? Co s tím má společného viktoriánská Anglie? A neměl se ženský sport raději ubírat po vlastní ose? Pusťte si novou epizodu buď na webu, nebo ve Spotify či Apple Podcasts.