V Česku probíhá masivní kampaň ve prospěch Ruska a politických stran, které prosazují jeho zájmy. Ruské dezinformace byly Evropskou unií označeny za nástroj destabilizace evropské politiky, a EU na ně proto uvalila sankce. Příběh českého klopýtání kolem nich ale přináší smutný pohled na bezpečnostní politiku dnešní vlády.
„V naší zemi si agenty rejdit nenecháme. Česko ubráníme.“
„Bezpečnost není luxus, ale nutnost. Kdo kritizuje modernizaci armády, hraje do karet Kremlu.“
„Je čas na tvrdší sankce, větší podporu Ukrajině a spravedlnost pro oběti!“
Předvolební kampaň vládní koalice je plná odhodlaných výkřiků, že potřebujeme vzdorovat ruskému vlivu i ruským agentům a zajišťovat tváří v tvář agresivní politice Vladimira Putina obranyschopnost země.
V dalším díle investigativní série Voxpotu o šíření ruské propagandy a dezinformací v Česku jsme se zaměřili na odhodlání současné vlády přejít od ostrých slov ke skutečným činům.
Zajímalo nás, proč se i přes jasný zákonný rámec ze strany státu nic neděje – weby systematicky porušující evropské sankce dál beze změny fungují.
Máme větší problémy
„Když se podíváme historicky na českou společnost, tak deset až dvacet procent populace tu vždy stálo na proruské straně a já nemám pocit, že by se ta skupina nějak zvětšovala,“ odpovídá mi poradce vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar na otázku, proč je webům porušujícím zákon umožňováno v Česku dál působit.
Při jeho slovech přemýšlím nad tím, jestli jde o nejlepší argument, když si Rusko i s touto vlažnou podporou dokázalo v minulosti zařídit vládu nad Českem na celé dekády.
„Jsou na to sice různé názory a měření, ale myslím, že Česká republika má v tuto chvíli větší problémy, než je tento,“ vysvětluje Pojar svůj postoj k šíření propagandy a dezinformací s tím, že situace se má precizně analyzovat a nesmí se podcenit. A je podle něj otázkou, kolik by konkrétní zákrok přinesl reálně užitku a jestli by se vůbec nějak projevil.
Vlivové působení skrze propagandu a dezinformace se stalo za poslední rok významným tématem v Rumunsku nebo Německu.
V obou zemích mělo podle expertů využívání dezinformací z ruských zdrojů a Ruskem podpořená kampaň nezanedbatelný vliv na výsledky klíčových hlasování a následně i na důvěru občanů v politický systém.
Právě zesílení ruských vlivových snah v posledních letech bylo důvodem, proč začala Evropská unie od roku 2022 zařazovat na svůj sankční seznam největší zdroje ruských dezinformací napojené na stát, tajné služby nebo přední ideology režimu.
K jejich zákazu vedla shoda evropských zemí, že tyto zdroje nepřináší do zdejší politické debaty nové perspektivy a informace, ale „manipulaci informací a šíření dezinformací o vojenské agresi proti Ukrajině, včetně propagandy zaměřené na destabilizaci EU a jejích členských států.“
Stačí strávit pár minut procházením titulků zdrojů, které často volají po upalování Ukrajinců, bombardování evropských měst nebo obviňují evropské politiky z kanibalismu, aby bylo jasné, že nejde o běžné informační zdroje.
Čtěte také: Rozložíme vás zevnitř. Kam si chodí pro lži Putinova pátá kolona
Na území Evropské unie se na základě sankcí provozovatelům zakazuje vysílat jakýkoli obsah ruských sankcionovaných médií i prostřednictvím „přenosu nebo šíření jakýmikoliv prostředky […] nebo umožnit jejich vysílání či k němu jinak přispívat.“
Nedávná investigativa Voxpotu analyzovala weby šířící v češtině právě takovýto sankcionovaný obsah. Dospěli jsme k odhalení, že existuje minimálně osm webů, které ho už více než tři roky od uvalení sankcí šíří systematicky a někdy i ve značném rozsahu formou doslovných překladů.
Některé z těchto zdrojů jsou přitom přímo propojené se zdejšími antisystémovými politickými silami nebo v jejich prospěch vedou trvalou kampaň.
Jak české weby šíří obsah ze sankcionovaných zdrojů od roku 2022 dodnes.
Tyto weby přitom doslova odkazují na sankcionované zdroje článků a nejednou i přiznávají, že jde o přímý překlad originálu. Největší z nich zároveň mají známé nebo dohledatelné provozovatele sídlící v Česku.
Existuje tedy poměrně jasně znějící zákon a existuje jeho systematické porušování. Zároveň dezinformační weby šířící ruské narativy útočí přímo na politické priority vlády, na vládu samotnou, ale i na celý politický systém v Česku.
Snadno tak vzniká otázka, proč se zákon tváří v tvář zahraničnímu vměšování do domácí politiky i přes silná slova vlády na toto téma nenaplňuje?
Ticho nejen od policie
S žádostí o vysvětlení se obracím na policii, která by měla při porušování zákona zasáhnout.
Její mluvčí Ondřej Moravčík nejprve odpovídá, že nejde o porušování mezinárodních sankcí ve smyslu trestního zákoníku. Po několika zprávách a vysvětlování připouští, že o porušování sankcí jít může, nicméně policie jedná teprve ve chvíli, když dostane podnět od příslušného orgánu.
Tím má být v tomto případě Finanční analytický úřad Ministerstva financí (FAÚ). „V oblasti fungování dezinformačních webů se stanoviskem příslušného kompetentního orgánu o tom, že by se jednalo o porušení sankcí EU ve smyslu Trestního zákoníku, jsme žádný takový podnět neobdrželi,“ vysvětluje nečinnost policie Moravčík.
Obracím se tedy na FAÚ. Mluvčí ministerstva financí Michaela Lagronová odpovídá, že si ministerstvo uvědomuje, že publikování dotčeného obsahu může být porušováním sankcí a tím pádem přestupkem nebo trestným činem s odnětím svobody až na osm let nebo pokutou do výše 50 milionů korun.
„Vymáhání těchto sankcí, podobně jako u jiných komplexních sankcí zasahujících do více gesčních oblastí, je vždy meziresortní záležitostí, na které spolupracují všechny relevantní složky státu,“ píše mluvčí ministerstva.
Naše práce by nebyla možná bez čtenářstva, které si Voxpot předplácí. V době publikace článku, který právě čtete, nám zbývá zhruba stovka předplatných do startu naší investigativní sekce. Podpořte nás prosím a dejte o Voxpotu vědět i ve svém okolí – jen tak budeme moci stabilně pokračovat v nezávislé novinařině, která je v současném rozbouřeném světě čím dál ohroženější.
Pokračujeme tedy ještě o krok dál k dalšímu aktérovi, který je v otázce mezinárodních sankcí klíčový. Tím je Ministerstvo zahraničí, které dokonce iniciovalo zařazení dalších Ruskem provozovaných informačních zdrojů jako Voice of Europe nebo Russian Television and Radio Broadcasting Service na evropský sankční list.
Česká vláda se tak paradoxně dostala do situace, kdy do evropských nařízení pro celou sedmadvacítku prosazuje něco, co sama následně doma nevymáhá.
„Že EU schválila náš návrh ukazuje, že Česko umí dělat sankce, že se naše diplomacie této agendě detailně věnuje s cílem ochránit bezpečnost naší země,“ uvedl loni na jaře k zařazení Voice of Europe na sankční seznam ministr zahraničí Jan Lipavský.
Ministerstvo si nicméně skrze svého mluvčího Daniela Drakea uvědomuje, že šíření sankcionovaného obsahu představuje trestný čin obcházení sankcí. Ten však podle Drakea není v jejich gesci a posílá nás zpět k FAÚ, které je prý vymáháním mezinárodních sankcí pověřeno.
Žádný orgán nechce říct, že přeložený článek ze Sputniku je opravdu přeložený článek ze Sputniku.
Od mluvčího Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislava Šticha dostáváme na otázku ohledně naší investigace odpověď, že se shoduje i se zjištěními BIS, o kterých kontrarozvědka zákonné adresáty pravidelně informuje spolu s upozorněním na související rizika.
„Jak se vedení státu i na základě našich informací rozhodne, ovšem ovlivnit nemůžeme. V našich pravomocích nejsou žádné nástroje, které bychom mohli použít,“ odpovídá a dodává, že žádnou další zpětnou vazbu ke zjištěním od adresátů neeviduje.
Tímto jsme se dostali v rámci oficiálních vyjádření do slepé uličky, ve které každý aktér přehazuje zodpovědnost za konání v otázce zahraniční propagandy a dezinformací na někoho jiného.
Zároveň se při zjišťování příčiny nečinnosti státu stále častěji dostáváme k tomu, že pro tuto agendu ve vládě chybí politická vůle, což bývá respondenty blízkými k tématu opakovaně spojováno právě s postavou vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara.
Nám proto nezbývá, než se pokusit zjistit příčinu aspoň během neformálních rozhovorů mimo záznam, kdy státní úřednictvo i politici a političky o problematice mluví otevřeně.
Zároveň z více zdrojů zjišťujeme, že k problematice sankcí existuje od začátku roku 2023 mezirezortní skupina, kterou naznačovala už odpověď FAÚ. V té jsou zastoupeni představitelé více ministerstev a úřadů, kteří se už třetí rok schází a debatují postup.
„Že se tohle děje, nám hodně vadí a scházíme se nad tím, problém je, že si tu na sebe vůbec nikdo nechce vzít roli toho, kdo bude určovat, co je v informačním prostoru nezákonný obsah,“ vysvětluje člověk skupině blízký. Všichni podle něj doufají, že s nějakým řešením nakonec přijde Evropská unie.
Co je však potřeba vykládat, když u nás fungují servery, které denně doslovně překládají a šíří obsah sankcionovaných webů, a zákon jasně říká, že přesně tohle pod sankce spadá?
„Žádný orgán prostě nechce říct, že přeložený článek ze Sputniku je opravdu přeložený článek ze Sputniku,“ dostává se mi odpověď s dodatkem, že tuhle agendu nemá nikdo v gesci a byl by potřeba specializovaný úřad.
Hlavně to nepolitizovat
V Česku přitom existuje hned několik orgánů, u kterých by se čekalo, že se otázce dezinformací šířených protizákonně na internetu aktivně věnují a případně i konají.
Dalo by se jmenovat Centrum pro hybridní hrozby pod ministerstvem vnitra, zmíněný FAÚ pod Ministerstvem financí nebo například Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě pod policií. Ostatně i BIS nám otevřeně řekla, že na to politické vedení země soustavně upozorňuje.
„Myslím, že je to naschvál, že na to není žádný orgán. Podle mě je absence dohledu nad tímto tématem jasné politické zadání,“ dostávám odpověď od člověka blízkého meziresortní skupině s tím, že jedním z aktérů stojícím proti konání je právě Tomáš Pojar.
Protože se jeho jméno objevuje už poněkolikáté, ptáme se přímo jeho. „Tyhle věci nemají být hnané politikou. Tím se to zpolitizuje a vede to k přesnému opaku toho, co jsme chtěli,“ vysvětluje svůj postoj.
Prvoplánová silová řešení podle něj nejsou v podobných otázkách často to nejlepší, co lze dělat.
„Má to být rozplétané řádně a podle právního rámce na základě právních mechanismů, které existují. Ne podle politické poptávky. Pokud má někdo na nějakém úřadě pocit, že se děje trestný čin, tak to má nahlásit,“ říká Pojar.
Zdroj Voxpotu u policie, který si přál zůstat anonymní, mi vysvětluje, že policie se nemůže pohnout, dokud jí nějaký státní orgán – zde konkrétně FAÚ – neřekne, že dochází k porušování sankcí. K tomu ale opět chybí politická vůle.
„Důraz na vymáhání sankcí by mohl být ze strany ČR jednoznačně sofistikovanější, jenže o tom nebude nikdo mluvit, protože máslo na hlavě má mnohem víc aktérů,“ vysvětluje policejní zdroj.
Musela by být domluva, kdy by si všichni řekli, že se toho jdou zbavit společně.
Jedná se o podobný problém, jaký představuje například obchod s Kazachstánem. Po uvalení sankcí na Rusko narostl o téměř devadesát procent – i kvůli sankcionovanému zboží, které se do Ruska přes Kazachstán vozí.
„Politická vůle prostě není přítomná a my v těchto věcech čekáme, jak je vyhodnotí FAÚ,“ uzavírá.
Politické důvody vysvětluje další zdroj Voxpotu zapojený do vládní politiky v oblasti dezinformací: ve vládě sedí lidé, kteří by se současnou situací něco dělat chtěli, nicméně vědí, že když začnou, půjde proti nim silná fronta politiků i dezinformačních médií a obviní je ze zasahování do svobody projevu.
„Musela by být nějaká domluva, kdy by si všichni řekli, že do toho jdou společně, všichni za to vezmou zodpovědnost a jdou se toho zbavit,“ nastiňuje zdroj Voxpotu. Stejné uvažování přitom panuje nejen na politické úrovni, ale i mezi úředníky na úrovni orgánů, které by měly konat.
„Téma porušování sankcí mají velmi dobře zmapované v Centru proti hybridním hrozbám i v BIS, ale úředníci nebudou na poli pokutování a sankcionováni aktivní, když ví, že ani na nejvyšší politické úrovni nedostanou podporu,“ shrnuje zdroj.
Své křídlo lidí šířících ruské narativy má podle něj navíc každá strana a zvlášť v těch velkých jsou to i významné postavy, proti kterým vyžaduje odvahu se postavit. U dnešní vlády tuto odvahu nicméně nevidíme.
A je otázkou, jestli v té příští už nebudou lidé ze stran, kterým weby šířící Ruskem vytvořené dezinformace a propagandu právě pomohly k moci.
Text vznikl s finanční podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
