Chorvatsko „konečně dorazilo do Evropy“ a učí se žít s eurem

Záhřeb – Schengenský prostor se v lednu rozšířil o Chorvatsko. Země začátkem roku také přijala euro. A zatímco na snažší cestování se většina Chorvatů těšila, vstup do eurozóny provázela koncem minulého roku skepse. Podle bývalého ministra hospodářství k tomu ale nebyl důvod, píše server Deutsche Welle.

Letošní začátek roku znamenal pro Chorvaty vstup do nové éry. Po deseti letech členství v Evropské unii se země 1. ledna stala součástí Schengenského prostoru. Chorvati tak mohou cestovat do zahraničí, aniž by museli procházet dlouhými pasovými kontrolami na pozemních hranicích s Maďarskem a Slovinskem, nebo námořní hranicí s Itálií.

Někteří komentátoři v lednu tvrdili, že země „konečně dorazila do Evropské unie“. K tomu se pojí i další letošní novinka – zavedení eura. Vstup do eurozóny, na rozdíl od rozšíření Schengenu, ale zpočátku provázela lehká skepse. A to i přes fakt, že se Chorvatsko na přijetí eura připravovalo dlouho.

Bývalý ministr hospodářství Goranko Fizulić – který je nyní uznávaným ekonomickým analytikem – se však domnívá, že zdrženlivost byla neopodstatněná. „Našlo se mnoho těch, kteří se báli změn, zvýšení cen a poklesu své životní úrovně. V médiích se tyto obavy řešily hodně, především v týdnech před zavedením eura. Ale ti, co chápali oč jde, se nemohli dočkat. Pro Chorvatsko to byl obrovský krok, stejně jako vstup do Schengenského prostoru,“ řekl Fizulić pro Deutsche Welle.

Někteří podnikatelé změny využili

Chorvatská vláda se pokusila rozptýlit obavy lidí z eura opakovaným ujišťováním, že vše bude v pořádku. Několik měsíců před vstupem do eurozóny musely být všechny maloobchodní ceny uvedené v kunách i v eurech. Vláda tak chtěla zajistit transparentnost cen. Toto nařízení platí až do konce letošního roku.

I když se v Chorvatsku od 90. let platilo kunou, ani euro nebylo pro tamní obyvatele žádnou velkou novinkou. Dlouhou dobu totiž sloužilo jako neoficiální rezervní měna vedle kuny. Mnoho sektorů proto uvádělo ceny v eurech už delší dobu, zákazníci však platili v kunách – šlo například o nákupy aut, nemovitostí či stavebnin.

Cestovní kanceláře také často inzerovaly ceny luxusních zájezdů v obou měnách. A mnoho Chorvatů si spořilo v eurech. Lidé totiž více důvěřovali stabilitě eurozóny než politice své vlastní centrální banky. Chorvatsko tak jednoduše pokračovalo v praxi z dob socialistické Jugoslávie. Tenkrát byla rezervní měnou německá marka.

Chorvati se na vstup do eurozóny připravovali od chvíle, kdy se jejich země stala součástí Evropské unie. Když ale došlo k zavedení eura, v médiích se začaly objevovat stížnosti. Důvodem byla vlna zdražování, kterou lidé často demonstrovali fotkami účtenek z období před a po zavedení měny. Zejména v potravinářském průmyslu a v pohostinství majitelé podniků skutečně využili této příležitosti a ceny zaokrouhlovali nahoru nebo je i znatelně zvýšili.

Pečivo v pekárně, které se předtím prodávalo za rovných 75 centů, najednou stálo o 10 centů více. Rozdíl v přepočtu činil necelé dvě koruny. Na některých místech vzrostla cena cappuccina z 1,65 eur (přibližně 40 korun) na 1,80 eur, což je zhruba 43 korun. Nejde sice o obrovský skok, ale mnoho Chorvatů tuto změnu na svých každodenních výdajích pociťuje. 

Ekonomická situace není důsledkem eura

Chorvatům v posledních měsících klesá životní úroveň. Kritici jednotné měny mohou namítat, že důvodem je právě vstup do eurozóny, podle Fizuliče je to ale nesmysl. „Jsem přesvědčen, že i bez eura by došlo k poklesu kupní síly. Postiženi jsou především lidé s podprůměrnými výdělky a důchodci. A je jich hodně. V důsledku zavedení eura a zaokrouhlení ze strany obchodníků ceny možná vzrostly o 1-2 %, víc to určitě nebude,“ řekl.

Chorvatsko se v současnosti potýká s jednou z nejvyšších inflací v EU. Její míra v červnu dosáhla 8,3 procenta, což bylo v té době o 1,4 procentního bodu méně než v Česku. Naproti tomu je průměrný roční čistý příjem v zemi necelých 11 tisíc euro. 

Podle Fizuliče spočívá problém Chorvatska v tom, že je tam velký rozdíl v příjmech a nepříznivá ekonomická struktura. A i když má země vysokou DPH v Evropské unii – 25 procent, tedy stejně jako v Dánsku nebo Švédsku – podle bývalého ministra hospodářství daň slouží především k financování „přebujelého státního aparátu“. 

Chorvatsko vyrábí pouze pár komodit, které vyváží. Obecně je země závislá především na výdělcích z cestovního ruchu. V tomto odvětví ceny cílí na rekreanty z Německa, Itálie, Rakouska a dalších států, kde je kupní síla vyšší. „V místech, kde hraje turistika důležitou roli, ceny vzrostly. Kuna by na tom ale nic nezměnila,“ řekl Fizulić.

Vstup do eurozóny podle svých slov vnímá jako úspěch. „Každý, kdo má co do činění s jinými zeměmi, ať už v podnikání nebo v cestovním ruchu, ví, kolik peněz se teď ušetří, když už nedochází ke změnám směnných kurzů. Cestování je také mnohem jednodušší a levnější,“ popsal výhody.

Fizulić zároveň dodal, že zavedení eura mělo na tamní obyvatele i psychologický dopad: „Teď máme měnu, která je bezpečná a stabilní, takže už nepotřebujeme tu rezervní. To je důvod, proč jsme euro přijali. Stěží by se dnes našel někdo, kdo by řekl, že se nemělo zavádět.“ 

Autorka: Barbora Kučerová, Foto: Shutterstock

Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.

[other_banner_1]