„Vzít si léky a usnout.“ Britové jezdí kvůli asistované smrti do Švýcarska

Ženeva – Švýcarské organizace obhajují před britským parlamentem právo na eutanázii. Jedna ze společností, která se asistovanou smrtí zabývá, evidovala už 540 klientů z Anglie. Odpůrci legalizace se ale obávají znevýhodňování seniorů, píše list The Guardian.

Společnost Dignitas zajišťuje ve Švýcarsku asistované sebevraždy. Členové neziskové organizace tento týden vystoupili v britském parlamentu. Podle nich „je načase“, aby tamní vláda tuto praxi zlegalizovala i v Anglii.

Silvan Luley, člen týmu organizace Dignitas, řekl v Dolní sněmovně, že o služby jeho společnosti mělo zájem 540 Britů, kteří nakonec asistovanou sebevraždu i podstoupili. Z dat organizace podle Luleye vyplývá, že každý sedmý zákazník pocházel z Anglie. Celý proces u společnosti Dignitas stojí přibližně 10 tisíc liber. To je v přepočtu zhruba 275 tisíc korun.

„Je načase změnit zákon tak, aby se lidé a lékaři cítili bezpečně. Pak se věci výrazně zlepší,“ uvedl Luley výboru pro zdravotní a sociální péči napříč stranami. Podle organizace by bylo ideální, kdyby britští občané mohli zemřít doma. Podle profesorky Samie Hurst-Majno, členky švýcarské poradní komise pro biomedicínskou etiku, většina lidí nechce umírat v nemocnicích, natož aby kvůli tomu museli cestovat do jiné země.

Asistované umírání je ve Spojeném království nezákonné, ale Luley řekl, že „lidé ve Spojeném království by byli rádi“, kdyby měli k eutanazii či asistované sebevraždě přístup. Samotný proces pak označil za „poslední lidské právo“. Mnoho britských lékařů je údajně pro asistované umírání a navíc k němu údajně i dochází.

Bernhard Sutter, ředitel švýcarské společnosti Exit – která se také zaměřuje na asistovanou smrt – má prý podobnou zkušenost, jako zaměstnanci společnosti Dignitas. Podle něj cestuje do Švýcarska mnoho Britů, protože nechtějí umírat pod vlivem sedativ, což označil za běžnou praxi paliativní péče ve Spojeném království.

Klienti chtějí mít možnost rozhodnout se pro smrt vědomě. „Chtějí shromáždit rodinu, strávit s blízkými jednu noc, prohlížet si obrázky, mluvit spolu, dát si společné jídlo a pak se rozloučit, vzít si léky a usnout,“ popsal Sutter.

V tuto chvíli je na parlamentu, aby rozhodl, zda by měla být asistovaná sebevražda legální. Poslanci již vyslechli odpůrce asistovaného umírání. Ti tvrdili, že „zneužívání seniorů“ by se mohlo ještě zhoršit a prioritou by měla být širší dostupnost paliativní péče. Příznivci naopak argumentovali příliš „nesnesitelným utrpením a bolestmi“, které samotná paliativní péče nemůže napravit.

Sutter vysvětlil, že 160 tisíc členů společnosti Exit si platilo ročně zhruba 45 švýcarských franků, tedy přibližně tisíc korun. Upřesnil také, že většině nových klientů je 47 let a průměrný věk úmrtí je 80 let. Od chvíle, kdy lidé začnou platit, mají přístup k asistované sebevraždě kdykoliv, v případě, že usmrcení skutečně potřebuje. „Nechceme prodávat smrt,“ dodal Sutter.

Pokud ale osoba, která trpí depresemi, řekne, že chce ukončit svůj život, bude muset navštívit psychiatra. Na tom pak bude, aby posoudil, zda lze problém léčit, nebo zda je přání zemřít založeno na „dlouhodobém utrpení“. Teprve poté by osoba mohla obdržet recept. Speciální látka, kterou společnosti zajišťující eutanázii a asistovanou sebevraždu používají, přivede osobu do bezvědomí za tři nebo čtyři minuty. Lidé v průměru umírají po 30 nebo 45 minutách, vysvětlil pro Guardian Luley.

Britové, kteří se pro cestu do Dignitas rozhodnou, musejí momentálně žádat své lékaře o poskytnutí veškerých zdravotních záznamů. Poslanec Paul Blomfield označil tuto situaci jako stav, kdy se někteří lékaři „dostávají do potíží s britským právem“.

Luley ale oponoval tím, že není nezákonné poskytovat lékařské zprávy svému pacientovi. Legalizace by podle něj vedla k lepší komunikaci mezi pacienty a lékaři a zároveň rozptýlila nejrůznější obavy: „Mnoho britských lékařů za zavřenými dveřmi podporuje asistované umírání. Veřejně to ale neřeknou, protože se bojí následků.“ Podle britského zákona z roku 1961 je nabádání nebo napomáhání k sebevraždě jiné osoby trestným činem.

Autor: Bára Kučerová

Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.

[other_banner_1]