Když loni v lednu vystoupil premiér Petr Fiala na summitu v Gudžarátu, Indie na chvíli přestala být v tuzemských médiích vykreslována jako říše kuriozit, ale jako významný světový hráč s velkým trhem – a Česko jako stát, se kterým stojí za to podepsat strategické partnerství. Jaký je však skutečný vztah dvou nesourodých zemí?
Proč by nás vlastně měla Indie zajímat? Především proto, že jde o čtvrtou největší ekonomiku světa, která se dynamicky rozvíjí.
Pro české exportéry a investory to znamená trh s více než 1,4 miliardy spotřebitelů. Evropu a tedy i Česko ale Indie zajímá také politicky – působí jako protiváha rostoucího čínského vlivu v Asii a zároveň vyjednává s Evropskou unií o volném obchodu.
Česká vláda také v posledních letech jasně deklaruje, že se chce více angažovat v Indo-Pacifiku. A Indie je v této strategii logicky klíčovým partnerem.
Od Thákura k Baťovi
Česko a Indie spolu mají delší a pestřejší historii, než by se mohlo zdát. Už v meziválečné době se Praha stala centrem indologických studií a místem, kde hledali inspiraci také indičtí intelektuálové.
Například nobelista Rabíndranáth Thákur zavítal do Prahy hned dvakrát a nijak nezaostávaly ani diplomatické nebo hospodářské kontakty: už ve dvacátých letech Československo otevřelo své konzuláty v Bombaji a Kalkatě a v téže době začala pobočky v Britské Indii zakládat firma Baťa, kterou dodnes většina Indů považuje za domácí značku.
V roce 1938, tedy jen pár měsíců před mnichovskou dohodou, navštívil Prahu i tehdejší vůdce indického hnutí za nezávislost Džaváharlál Néhrú. Budoucí indický premiér vyjádřil podporu československému boji proti fašismu a zdůraznil sdílené hodnoty svobody a suverenity.
Malá středoevropská demokracie ohrožená agresorem a velká asijská země toužící po svobodě tím položily základy pro budoucí vztahy.
Po roce 1947 se Československo rychle zařadilo mezi státy, které s Indií navázaly diplomatické styky. V padesátých a šedesátých letech byly česko-indické vazby intenzivní, zejména díky hospodářské spolupráci. Československé podniky dodávaly turbíny či traktory, Indie naopak nabízela zemědělské produkty nebo bavlnu.
S rozpadem Československa vztahy krátce ochladly, ale obchodní výměna postupně znovu rostla – z necelých 84 milionů dolarů v roce 1993 na více než 4,1 miliardy dolarů v roce 2024.
Rusko jako dealbreaker
Jak to ale vypadá na politické úrovni? Česká vláda v posledních letech v souladu s Evropskou unií deklaruje svůj zájem o Indo-Pacifik. Tento postoj odráží i česká indo-pacifická strategie z roku 2022, která zdůrazňuje spolupráci s demokratickými státy a zmiňuje Indii jako „klíčového partnera“.
Indie tak má být nejen trhem pro export, ale vítanou protiváhou rostoucího čínského vlivu a potenciálně i prostředníkem k širší asijské spolupráci.
Česko-indická obchodní výměna
- český export do Indie: 1,1 miliardy dolarů
- indický export do Česka: 3,1 miliardy dolarů
- hlavní český export: automobilové součástky, strojírenské výrobky
- hlavní indický export: elektronika, farmaceutika, textil, kovy
- významní čeští investoři: Škoda, Zetor, Tatra, Doosan, Zentiva
- významní indičtí investoři: Infosys, Glenmark, Varroc
Na druhé straně má Indie o Česko zájem jakožto o bránu do EU umožňující větší diverzitu partnerství s evropskými zeměmi. Navazovat lze na tradici strojírenství, automobilového průmyslu a dnes i know-how v oblasti kybernetické bezpečnosti. Indické firmy jako Infosys, Glenmark či Varroc už ostatně v Česku podnikají.
Hledisko zahraničně-politické orientace je však složitější. Česká republika dlouhodobě patří k nejhlasitějším zastáncům podpory Ukrajiny a tvrdého postoje vůči Rusku, zatímco Indie se snaží zachovat svou strategickou autonomii a udržet si vztahy i s Moskvou – mimo jiné kvůli energetice a obraně.
Čtěte také: „Dnešní doba není dobou války.“ Odvrací se Indie od ustupujícího Ruska?
Stav, kdy Indie nejenže odmítá Rusko odsoudit, ale dokonce si s ním čile vyměňuje vojenské technologie, komplikuje život nejen diplomacii, ale i armádě. Vojenská spolupráce, která ještě po návštěvě generála Bipina Rávata na podzim 2021 vypadala nadějně, se po ruské invazi na Ukrajinu výrazně zkomplikovala.
V otázce Číny je zase Praha velmi kritická a buduje kontakty s Tchaj-wanem, zatímco Dillí, i přes napjaté vztahy s Pekingem, volí pragmatičtější cestu a spolupracuje s ním na multilaterální úrovni. Nedávné fotografie a videa premiéra Módího s čínským a ruským prezidentem ostatně nebyly žádnou šokující změnou kurzu, ale pečlivě naaranžovanými záběry z každoročního setkání zemí Šanghajské organizace pro spolupráci.
Partnerství, nebo jen gesto?
Navzdory zmíněným rozdílům se představitelé Česka a Indie pravidelně setkávají, i když ne na nejvyšší úrovni. Když v roce 2018 přijel do Prahy na oficiální návštěvu prezident Rám Náth Kóvind, byla to první návštěva indické hlavy státu po padesáti letech.
Čeští ministři nicméně pravidelně jezdí na indické konference typu Raisina Dialogue nebo Vibrant Gujarat – a právě tam loni v lednu premiér Petr Fiala podepsal s indickým premiérem Módím dohodu, která má posunout spolupráci obou zemí do 21. století.
Takzvané Strategické partnerství v oblasti inovací se tváří jako ambiciózní dokument slibující spolupráci v kybernetické bezpečnosti, čisté energii, zdravotnictví či umělé inteligenci. K jeho realizaci ale zatím chybí konkrétní mechanismy – například fondy na společný výzkum, platformy pro výměnu vědců nebo systematická podpora univerzit či startupů.
Důležitá je práce zdola.
Pokud se tyto nástroje nepodaří vytvořit, může partnerství zůstat jen jako další hezký dokument v šuplíku. Otázkou také je, zda vůbec můžeme hovořit o strategickém partnerství, když se vlastně týká jen relativně nekonfliktních technologií a vyhýbá se politickým tématům, jako jsou bezpečnostní spolupráce nebo klimatická diplomacie.
Čtěte také: Mrtvá ekonomika? Kam dostane Indii ruská ropa a Trumpovy hrozby
Česko i Indie si dobře uvědomují, že v nejbližších letech bude hrát klíčovou roli oblast technologií. Pokud ale obě země chtějí mířit k dlouhodobé spolupráci, nestačí jen podepisovat dohody na ministerské úrovni – důležitá je také práce „zdola“ a zlepšování vzájemného povědomí.
A právě tady se otevírá hluboká propast. Ačkoli si Češi pomalu začínají uvědomovat ekonomický potenciál Indie, pořád platí, že ji velká část veřejnosti vnímá hlavně přes nejotřepanější stereotypy: jógu, Bollywood nebo třeba kořeněné jídlo.
Čtěte také: Česko jako pupek světa? Kdepak, pro smích jsme i rozvojovým zemím
Možností, jak tento obraz změnit, zatím není mnoho. V Praze se každoročně koná Festival indického filmu, v říjnu 2024 vzniklo Fórum indicko-českého přátelství (ICFF), které sdružuje krajanské spolky a podporuje kulturní výměnu.
Bollywood zároveň před lety objevil Prahu jako kulisu pro natáčení filmů, což sice přispívá k turistice i povědomí o Česku v Indii, ale pořád se pohybujeme hlavně na úrovni historických památek. Studentské výměny nebo společné výzkumné projekty zatím zůstávají spíše okrajovou záležitostí.
Kam dál
Zásadní změnu v dynamice vztahů by mohl přinést dlouho připravovaný obchodní pakt mezi Indií a Evropskou unií. Pokud se ho podaří uzavřít, mohl by zjednodušit složité administrativní procesy, otevřít českým firmám cestu na indický trh a zároveň usnadnit indickým podnikům vstup do EU.
A to by znamenalo příležitosti nejen pro automobilky či farmaceutické firmy, ale i pro IT a služby.
Současně však existuje řada překážek, které rozvoj česko-indického partnerství brzdí. K praktickým bariérám patří třeba i skutečnost, která napoprvé překvapí snad každého: mezi Prahou a velkými indickými městy neexistuje žádné přímé letecké spojení.
S výsledky nedávných českých voleb a možnými posuny v zahraniční politice také znovu vstupuje na scénu otázka, jakou roli by vůči Indii mohlo sehrát uskupení Visegrádské čtyřky. Pokud by se podařilo sladit zájmy Polska, Maďarska, Slovenska a Česka, mohly by středoevropské země v Dillí získat silnější hlas – to celé ovšem za předpokladu, že by taková spolupráce nezastínila vzájemně výhodné bilaterální vazby.
Ačkoli tedy mají česko-indické vztahy dlouhou tradici a dnes obě země spojuje především snaha o inovace, ke skutečnému strategickému partnerství ještě zbývá pořádný kus cesty. Jak v ní pokročit?
Třeba si zkusit odpovědět na otázku, zda může mít vztah mezi Prahou a Dillí opět nejen ekonomický, ale i hodnotový rozměr. Tak jako tomu bylo před druhou světovou válkou.
Článek vychází z publikace Visegrad Four and India: Searching for collaboration agenda amid global geopolitical upheaval od CEIAS.
