Když loni v lednu vystoupil premiér Petr Fiala na summitu v Gudžarátu, Indie na chvíli přestala být v tuzemských médiích vykreslována jako říše kuriozit, ale jako významný světový hráč s velkým trhem – a Česko jako stát, se kterým stojí za to podepsat strategické partnerství. Jaký je však skutečný vztah dvou nesourodých zemí?
Proč by nás vlastně měla Indie zajímat? Především proto, že jde o čtvrtou největší ekonomiku světa, která se dynamicky rozvíjí.
Pro české exportéry a investory to znamená trh s více než 1,4 miliardy spotřebitelů. Evropu a tedy i Česko ale Indie zajímá také politicky – působí jako protiváha rostoucího čínského vlivu v Asii a zároveň vyjednává s Evropskou unií o volném obchodu.
Česká vláda také v posledních letech jasně deklaruje, že se chce více angažovat v Indo-Pacifiku. A Indie je v této strategii logicky klíčovým partnerem.
Od Thákura k Baťovi
Česko a Indie spolu mají delší a pestřejší historii, než by se mohlo zdát. Už v meziválečné době se Praha stala centrem indologických studií a místem, kde hledali inspiraci také indičtí intelektuálové.
Například nobelista Rabíndranáth Thákur zavítal do Prahy hned dvakrát a nijak nezaostávaly ani diplomatické nebo hospodářské kontakty: už ve dvacátých letech Československo otevřelo své konzuláty v Bombaji a Kalkatě a v téže době začala pobočky v Britské Indii zakládat firma Baťa, kterou dodnes většina Indů považuje za domácí značku.
V roce 1938, tedy jen pár měsíců před mnichovskou dohodou, navštívil Prahu i tehdejší vůdce indického hnutí za nezávislost Džaváharlál Néhrú. Budoucí indický premiér vyjádřil podporu československému boji proti fašismu a zdůraznil sdílené hodnoty svobody a suverenity.
Malá středoevropská demokracie ohrožená agresorem a velká asijská země toužící po svobodě tím položily základy pro budoucí vztahy.
Po roce 1947 se Československo rychle zařadilo mezi státy, které s Indií navázaly diplomatické styky. V padesátých a šedesátých letech byly česko-indické vazby intenzivní, zejména díky hospodářské spolupráci. Československé podniky dodávaly turbíny či traktory, Indie naopak nabízela zemědělské produkty nebo bavlnu.
S rozpadem Československa vztahy krátce ochladly, ale obchodní výměna postupně znovu rostla – z necelých 84 milionů dolarů v roce 1993 na více než 4,1 miliardy dolarů v roce 2024.
Rusko jako dealbreaker
Jak to ale vypadá na politické úrovni? Česká vláda v posledních letech v souladu s Evropskou unií deklaruje svůj zájem o Indo-Pacifik. Tento postoj odráží i česká indo-pacifická strategie z roku 2022, která zdůrazňuje spolupráci s demokratickými státy a zmiňuje Indii jako „klíčového partnera“.
Indie tak má být nejen trhem pro export, ale vítanou protiváhou rostoucího čínského vlivu a potenciálně i prostředníkem k širší asijské spolupráci.
Česko-indická obchodní výměna
- český export do Indie: 1,1 miliardy dolarů
- indický export do Česka: 3,1 miliardy dolarů
- hlavní český export: automobilové součástky, strojírenské výrobky
- hlavní indický export: elektronika, farmaceutika, textil, kovy
- významní čeští investoři: Škoda, Zetor, Tatra, Doosan, Zentiva
- významní indičtí investoři: Infosys, Glenmark, Varroc
Na druhé straně má Indie o Česko zájem jakožto o bránu do EU, umožňující větší diverzitu partnerství s evropskými zeměmi. Navazovat lze na tradici strojírenství, automobilového průmyslu a dnes i know-how v oblasti kybernetické bezpečnosti. Indické firmy jako Infosys, Glenmark či Varroc už ostatně v Česku podnikají.
Hledisko zahraničně-politické orientace je však složitější. Česká republika dlouhodobě patří k nejhlasitějším zastáncům podpory Ukrajiny a tvrdého postoje vůči Rusku, zatímco Indie se snaží zachovat svou strategickou autonomii a udržet si vztahy i s Moskvou – mimo jiné kvůli energetice a obraně.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
