• Analýzy
  • 27. června 2022

„Žádná lítost nad druhořadým národem.“ Burjati jsou pro Kreml jen živé maso do prvních linií

Demonstrace Burjatů proti válce v americkém San Franciscu / Foto: Marija Vjuškova /
Demonstrace Burjatů proti válce v americkém San Franciscu / Foto: Marija Vjuškova /
Autor
Eva Čeplová
Malý národ obývající jižní břehy jezera Bajkal v asijské části Ruské federace znal před čtyřmi měsíci jen málokdo. Ruská agrese na Ukrajině, v níž sehrává významnou mediální roli, mu však přinesla nechtěnou publicitu.

Selenduma. Dříve zapomenutá menší vesnice v jižní části Republiky Burjatsko na ruském Dálném východě. Na sever od sela se rozprostírá jezero Bajkal, na jihu se již rozpíná mongolská hranice. Selenduma se však neproslavila ani okolními dechberoucími přírodními skvosty, ani buddhistickými svatyněmi, kterými se může zdejší region pyšnit. Do povědomí lidí se v posledních třech měsících zapsala jako „hřbitov“ Burjatska. Zemřelých ruských vojáků převezených z Ukrajiny bylo na konci května tolik, že místní hřbitov už začal praskat ve švech.

V tomto východosibiřském regionu s jen milionovou populací se pohřbívají na Ukrajině zabití vojáci takřka den co den.

Jak potvrdili v reportáži na serveru Hroši obyvatelé Selendumy, ze sela odešla bojovat na Ukrajinu většina místních mužů. Velká část z nich se nyní ale vrací v rakvích. Jedním z nich je teprve dvaadvacetiletý Jakov Ivanov. Jeho sestra Anna však i přes úmrtí bratra Vladimira Putina nadále plně podporuje. „Jednou se tak rozhodl (Putin), což znamená, že je to asi správná volba. Nemáme žádné pochybnosti. Stojíme jen za ním,“ říká v rozhovoru pro nezávislý server Nastajašeje Vremja Anna.

Své neopouštíme

Podobně jako Anna smýšlí i další obyvatelé Selendumy. Nic na tom nemění fakt, že vesnice přichází v nesmyslné válce o sotva plnoleté místní chlapce, ale i otce od rodin. Ruská propaganda zde jede na plné obrátky. V sele se pořádají různé „vlastenecké“ akce na podporu „speciální operace“. Lidé zde mávají ruskými a sovětskými vlajkami. „Své neopouštíme,“ křičí symbolické heslo ruské invaze skupina zdejších obyvatel s prapory Ruska i Burjatska.

Republika Burjatsko

* Republika vznikla v roce 1992 jako nástupce Burjatské autonomní sovětské socialistické republiky.

* Má vlastního prezidenta, parlament a ústavu.

* Hlavním městem je Ulan-Ude.

* V regionu žilo k roku 2010 zhruba 65% etnických Rusů a 30% Burjatů.

 

Děti ve školách a školkách se staví do písmena Z nebo zpívají vlastenecké vojenské písně z dob druhé světové války. Jak vyplývá z reportáže, řada vesničanů uvěřila mýtu, že jejich synové umírají za obranu vlasti. Na to, zda lidské ztráty byly skutečně nevyhnutelné, hledá už odpověď jen málokdo.

Republiku Burjatsko dělí od ukrajinské hranice necelých sedm tisíc kilometrů. To je pro představu delší vzdálenost než mezi Prahou a americkým Bostonem. Přesto se v tomto východosibiřském regionu s jen milionovou populací pohřbívají na Ukrajině zabití vojáci takřka den co den. Není se čemu divit, Burjaté zaujímají přední místa co do zabitých vojáků ruské armády v přepočtu na obyvatele, tedy alespoň dle dostupných dat. V tomto smutném souboji je nyní předběhla sousední Republika Tuva.

Statistika úmrtí nasazených ruských vojáků z jednotlivých oblastí (na počet obyvatel) k 24. dubnu a 13. červnu 2022 / Zdroj: Free Buryatia Foundation

Burjatsko nehledě na přírodní bohatství nabízí svým obyvatelům bohužel velmi nízkou životní úroveň. Z tohoto pohledu se v roce 2020 umístilo v rámci Ruské federace dokonce až na 81. místě. Jak uvedla pro Voxpot burjatská aktivistka žijící v Praze Alexandra Garmažapova, pro místní muže proto tak jako v ostatních chudých oblastech Ruska představuje vstup do armády relativní jistotu a stabilní plat. A tak se mnozí z nich náhle ocitnou v konfliktech tisíce kilometrů daleko od domova.

Pověst naverbovaných Burjatů přitom rozhodně není taková, o jakou by stáli. Hovoří se o nich jako o věčně opilých, primitivních krvelačných vojácích, kteří v krutosti etnické Rusy často překonávají a hromadně znásilňují ukrajinské dívky. Jsou rovněž spojováni s největšími masakry civilního obyvatelstva v současném válečném konfliktu.

Burjatsko na mapě Ruska / Zdroj: Stasyan117 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Mapa Republiky Burjatsko / Zdroj: PANONIAN / Wikimedia Commons / CC0

Kolik vojáků z odlehlé republiky na Ukrajině aktuálně bojuje, nelze přesně zjistit. Existují jen odhady. Ty se ovšem poměrně dost liší. Zatímco telegramový kanál „Mongolský uzel“ mluvil o 10 tisících Burjatech na začátku invaze, burjatská aktivistka Radžana Dugar-De Ponte odhadovala jejich počet v polovině května na pět až šest tisíc vojáků. Ještě menší číslo zmiňuje členka organizace „Svobodné Burjatsko“ a matematička Marija Vjuškova, kterou Voxpot oslovil. Podle ní by se reálné množství burjatských vojáků na frontě mohlo nyní pohybovat v rozmezí 3600–4500 osob.

Iniciativa „Svobodné Burjatsko“ rovněž monitoruje doložené počty zemřelých vojáků této východosibiřské národnosti, což je v rámci Ruské federace poměrně vzácné. Možná právě tento přístup žene Burjatsko do předních míst v úmrtnosti. Například takový Tatarstán si žádnou podobnou statistiku nevede.

Čtěte také: „Staří jako já mají bojovat, mladí žít a rodit děti.“ Tři dny s vojáky na nestabilní frontě na Donbase

K 15. červnu evidovala Vjuškova 87 potvrzených úmrtí vojáků burjatské národnosti od počátku invaze. Celkově však tato řídce osídlená republika přišla na ukrajinské frontě minimálně o 200 mužů, z nichž ale většinu tvořili etničtí Rusové a další národnosti. Tyto údaje sice vzhledem k celkovým odhadovaným ztrátám v ruské armádě nikterak dramaticky nevypadají, je ovšem nutné vzít v úvahu, že se jedná pouze o potvrzená úmrtí a reálná čísla budou pravděpodobně řádově vyšší.

To ostatně předpokládá i novinářka Alexandra Garmažapova, s níž Voxpot téma podrobně rozebíral. „Jako první tam poslali Burjaty jako živé maso. Jak víme, oběti mezi burjatskými vojáky byly poměrně vysoké především v prvních dnech války. Nebylo jim jich líto, protože nepředstavují titulní národ,“ uvedla s tím, že si Rusové byli dobře vědomi, že na začátku invaze budou vojenské ztráty vysoké. Díky tomu se prý její krajané stali jedni z prvních, kterých si Ukrajinci v rámci ruské armády všimli a s nimiž si posléze začali asociovat i další asijské národy.

Skoro to vypadá, jako by Ukrajinu napadlo Burjatsko, a ne Rusko.

Množství počátečních obětí války naznačuje, že Burjaté podobně jako další národnostní menšiny nezastávají v ruské armádě nikterak vysoké pozice. Jak se shodují novinářky Jevgenija Baltaralova a Alexandra Garmažapova, působí především jako řadoví vojáci, maximálně nižší důstojníci. Neexistují podle nich žádné čistě burjatské formace, ani samostatný prapor vedený Burjatem, který by se dopouštěl válečných zločinů.

Naopak vojáci obvykle bývají rovnoměrně rozmísťování po různých armádních jednotkách spolu s dalšími národy. A to z jednoho prostého důvodu: ruská armáda se bojí národnostního odporu v rámci jednotlivých oddílů jako čert kříže. Pokud by například vznikl prapor složený čistě z Burjatů či Jakutů, mohlo by spíš hrozit, že by se vzbouřili a bojové operace bojkotovali. Takto mají velkou většinu formací pod kontrolou ruští velitelé.

Za vším hledej…

„Skoro to vypadá, jako by Ukrajinu napadlo Burjatsko, a ne Rusko,“ reagovala v interview pro ukrajinské Radio NV Radžana Dugar-De Ponte na negativní mediální obraz Burjatů v posledních týdnech. Upozornila i na to, že zdaleka ne každý voják s asijskými rysy musí být nutně etnický Burjat. Armádu Ruské federace na Ukrajině tvoří řada národností asijského původu, vedle protřelých Burjatů pak například Tuvinci, Jakuti či Kalmykové. Na první pohled jsou v podstatě jeden od druhého k nerozeznání.

Vojáci sibiřské republiky se však přece jen oproti jiným asijským etnikům mírně vydělují. Zapsali se totiž nepříznivě do ukrajinských pamětí již v letech 2014 a 2015. Tehdy začala krvavá válka na východoukrajinském Donbase. Rusko ustavičně popíralo, že by v zemi byli nasazeni ruští vojáci, byť důkazy o jejich přítomnosti se již celkem množily. A do toho všeho vyšlo počátkem března 2015 v nezávislém médiu Novaja Gazeta interview, jež Kreml rozhodně nepotěšilo.

Čtěte také: Proč prohráli Rusové bitvu u Kyjeva? Invazní armáda se rozpadala za pochodu

Na otázky zde velmi otevřeně odpovídal dvacetiletý voják burjatské národnosti Dorži Batomunkujev. Ten novinářce Jeleně Kosťjučenkové popisoval zapojení Burjatů ve válce na východní Ukrajině. Právě on byl jedním z burjatských tankistů, které Kreml před osmi lety na Donbas poslal. Jeho vojenské angažmá však dopadlo poměrně tragicky.

Mladý muž byl při bojích o Debalcevo tak těžce popálen na obličeji, že následky si ponese celý život. Za svou hovornost do médií mu navíc ruské ministerstvo obrany odmítlo hradit nutnou léčbu. Místo ve vojenském zdravotnickém zařízení skončil kdesi v periferní nemocnici na Zakavkazsku. Zde je názorně vidět, jak se boj za ruské zájmy nevyplácí.

Bojoví Burjaté

Pro tehdejší nasazení Burjatů na Donbase, pro něž se mimochodem vžila přezdívka „bojoví Burjati“, hovoří řada osobních svědectví – vždyť Burjat na rozdíl od etnických Rusů jen těžko může předstírat, že je Ukrajinec. Tento závěr dokonce podporuje i zpráva washingtonské expertní skupiny The Atlantic Council. Tím ovšem příběh o Burjatech na Ukrajině nekončí. V červnu roku 2015 natočila skupina burjatských studentů studujících v ruském Irkutsku video, které se rázem začalo šířit sociálními sítěmi. Za jediný den ho například zhlédlo okolo 420 tisíc diváků.

V klipu se objevuje skupina mladých burjatských mužů a dívek, která se snaží vyvrátit zprávy o tom, že se vojáci z Burjatska účastní vojenských operací na východě Ukrajiny. Pozadí videa tvoří tradiční hrdelní zpěv. „My bojoví Burjati Putina se obracíme k vystrašeným obyvatelům Ukrajiny…“

Pravoslavní Slované se nevraždí?

Asi nejhumorněji z celého videa zní část o ukrajinské ekonomice, která prý „letí do evropského rozkroku Conchity Wurst“. Studenti Ukrajince zároveň vyzývají, aby ukončili „svou občanskou válku podmiňovanou Západem“. Nakonec je zvou do Burjatska a vše završují slovy, že milují svou zemi a prezidenta Vladimira Putina.

Za neobvyklým projektem, jehož se účastnili studenti irkutské univerzity, stálo proputinovské hnutí Naši. Podle aktivistky Garmažapové dostali všichni účinkující za svůj herecký výkon dobře zaplaceno. Po takových angažmá tedy není divu, že si Ukrajinci během současného konfliktu jako prvních všimli právě Burjatů.

V Buči vraždili silní slovanští chlapci, nikoliv Burjati a Čečenci, jak se s oblibou říká.

Mýtus o „krvavých a násilnických Burjatech“ se nicméně náramně hodí i samotné Moskvě. Jak sdělila Voxpotu Garmažapova, v Rusku stále přetrvává silný rasismus a nadřazenost vůči etnicky neruskému obyvatelstvu. Nejenže menšiny umírají v prvních liniích konfliktu, jsou na ně rovněž sváděny jak ruským, tak i mezinárodním tiskem obzvláště kruté zločiny.

Příkladem může nešťastná Buča. Poté, co tamní nesmyslné vraždění a týrání civilistů vyplulo na povrch, hned se v mediálním prostoru objevily zprávy o tom, že za masakry stojí Burjaté. Je přeci mnohem výhodnější ukázat jako pravé nepřátele Ukrajinců nezvladatelné, věčně opilé národnostní menšiny, tedy Burjaty, Jakuty či Čečence, než přiznat, že by pravoslavný Slovan vraždil pravoslavného Slovana.

Protiválečná iniciativa

Roli Burjatů v současné válce se proto snaží dopředu protlačit a zveličit i ruská propagandistická scéna. Třeba novinář Prvního kanálu Arťom Šejnin. Ten se na počátku války obracel na všechny národy Ruské federace s výzvou, aby podpořily „speciální operaci“, a k Burjatům pak dokonce promlouval i v jejich rodném jazyce.

Čtěte také: Volodymyr Zelenskyj na mušce kadyrovců, či vagnerovců? Nabízejí se tři scénáře

Tento narativ o opileckých a násilnických asijských hordách však narušil poradce ukrajinské prezidentské kanceláře Oleksij Arestovič, který se například v případě zvěrstev v Buči vyjádřil jednoznačně. „Tam vraždili silní slovanští chlapci, nikoliv Burjati a Čečenci, jak se s oblibou říká.“ Vojáci z Burjatska sice v Buči skutečně působili, avšak dle Garmažapové představovali jen zhruba 1,9 % tamních vojáků, přičemž nikdo z nich nebyl ve velitelské funkci.

Burjatské aktivistky nicméně podíl svých vojáků na válečných zločinech nikterak nezastírají. „Ani naši vojáci nejsou žádní andělé,“ říká Radžana Dugar-De Ponte a nekompromisně dodává: „Jsem si jistá, že po válce proběhne nový Norimberský proces, a pokud se ukáže, že mezi válečnými zločinci byli i Burjati, budou muset být potrestáni.“

I přesto, že se nyní Burjati podle zatím dostupných dat „perou“ o první místo v počtu zemřelých ruských vojáků a jejich pověst výrazně utrpěla, mohou si přece jen oproti jiným menšinám v Rusku připsat některé plusové body. Právě oni založili první protiválečnou iniciativu v rámci Ruské federace s názvem „Svobodné Burjatsko“. Jejím cílem je vymezit se proti probíhajícímu konfliktu na Ukrajině, bojovat proti ruské propagandě a zbavit Burjaty stigmatu „hlavních obránců ruského světa“. Málokoho totiž Kreml tak zdiskreditoval v očích běžných Rusů, Ukrajinců a světové veřejnosti jako právě je, proto nyní říkají nahlas: „Žádnou válku!“