Již tento pátek se zraky světa upnou k Aljašce, kde proběhne historické setkání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Co schůzka přinese? Svá očekávání s Voxpotem sdílí pět osobností z mezinárodního i českého prostředí.
Dohoda po vzoru „o nás bez nás“, rozparcelování suverénní země i první šance na tolik očekávaný klid ve vzdušném prostoru.
Na očekávaný výsledek setkání mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem se ve veřejném prostoru snáší celá řada příměrů. Jak ale mohou vypadat konkrétní podmínkami případného příměří?
Pochybnosti vzbuzují zejména odlišné představy Moskvy a Washingtonu poté, co vyšlo najevo, že americký vyjednavač Steve Witkoff špatně pochopil některé Kremlem předložené požadavky.
Kdo se nakonec ve prospěch příměří stáhne z bojem zasažených oblastí? A co od jednání očekává samotná Ukrajina?
Na to se Voxpot zeptal odbornictva a novinářstva, včetně respondentů žijících v napadené zemi.
Jen Stout
skotská novinářka, autorka knihy Noční vlak do Oděsy
Od pátečního setkání neočekávám nic podstatného – jen strašlivou podívanou na dvě velmoci, které se snaží rozdělit si suverénní zemi. Cítím, že jsme se znovu vrátili do září 1938. Nemůže existovat mír založený na kapitulaci a okupaci. Rusko ho zcela evidentně nechce, Putin hraje o čas a dělá z Trumpa blbce.
Místo přijetí Mnichova číslo dvě by se měly evropské země – včetně té mé – spojit a vytvořit jednotný odpor vůči Putinovi, který bude zahrnovat smysluplné a cílené sankce. Ještě důležitější je ale podpořit masivní vojenskou pomoc Ukrajině a vojenské připravenost na celém kontinentu. Je to teď na Evropě.
Roman Romanjuk
novinář serveru Ukrajinska pravda
Schůzku bychom neměli vnímat pouze prizmatem války v Ukrajině. Kdyby tomu tak bylo, nezval by Trump válečného zločince Putina na svou vojenskou základnu.
Očividně jde o mnohem širší proces, jehož součástí je navrácení legitimity Kremlu. Trump se pokouší vyvést Putina z totální izolace a pokusit se s jeho pomocí zformovat základní obrysy nového uspořádání světa. V něm si vliv podělí Spojené státy, Čína, Rusko a možná Indie.
Není proto náhodou, že ke schůzce dochází až po podpisu dohody o bezpečnosti mezi USA a Evropskou unií. Svědčí o Trumpově vnímání Unie jako části svého vlivu. Naším zájmem je, aby do tohoto společenství byly vtěsnána i Ukrjaina. Předpokládám ale, že podobných schůzek mezi Trumpem a Putinem proběhne více.
Co se týče výsledků pro samotnou Ukrajinu, dovedu si představit dohodu o zamražení konfliktu po frontovou linii. Nevěřím, že se Ukrajina z některých svých teritorií stáhne, jen protože Putin to tak chce. Nedávalo by žádný smysl dávat Rusku zbytek svobodné Doněcké oblasti – šlo by o nelogický i nemorální krok vůči tamních obyvatelům, kteří se už jedenáct let brání agresi.
Olexandr Merežko
předseda Výboru Nejvyšší rady Ukrajiny pro zahraniční politiku a meziparlamentní spolupráci
Neočekávám od schůzky vůbec nic. Jednání se navíc koná bez účasti Ukrajiny, což je z mého pohledu nepřijatelné. Když hlavy států rozhodují o osudu jiné země bez její účastí, připomíná to Mnichov v roce 1938. Bez naší účasti nemůže být stejně žádný výsledek realizován.
Obávám se však, že Putinovým plánem je zdiskreditovat Ukrajinu v očích Trumpa natolik, aby z mírového nebo vyjednávacího procesu s ní odešel. Právě v tom tkví Putinova strategie: předkládat absolutně nepřijatelné návrhy pro Ukrajinu a pak na ni před Trumpem ukázat, že je to ona, kdo odmítá ustoupit.
Jestli se Trump spojí s Putinem a začne se na celou situaci dívat jeho očima, máme problém.
Pokud si Trump konečně uvědomí, že Putin nechce žádné bezpodmínečné příměří a je hlavní překážkou míru, pak bude po schůzce Ukrajina silnější. Jestli se však Trump spojí s Putinem a začne se na celou situaci dívat jeho očima, máme problém.
Nejlepší by pro nás bylo, kdyby Trump zůstal u svých předchozích plánů a požadoval bezpodmínečné příměří, které když Putin odmítne, přijdou sankce proti Rusku a zemím, které je Kremlu pomáhají obejít.
Ukrajina je nyní v relativně stabilní situaci – šedesát procent obranných schopností si totiž vyrábíme sami. Od Američanů žádné nové vojenské balíčky nedostáváme, ztrátu americké podpory se snaží kompenzovat Evropa. Doufáme každopádně, že i po páteční schůzce bude Trump alespoň pokračovat v prodeji zbraní za evropské peníze.
Čtěte také: Na plný plyn. Rheinmetall posílí výrobu i na Ukrajině
Teťána Pěchončik
pracovnice ukrajinské občanskoprávní organizace Zmina
Jestli očekávám příměří? Spíše ne. Aby mohla proběhnout skutečná jednání, musely by ke stolu zasednout strany, které spolu bojují. Celý proces je nyní navíc uzavřený a padají kolem něj různé kontroverzní nápady na výměnu teritorií, zrušení sankcí nebo neutrální status jako možný ústupek ze strany Ukrajiny.
To vše ve skutečnosti povede spíš k zamrznutí konfliktu než reálnému míru. Zároveň se vůbec nedebatuje o budoucnosti obyvatel žijících na dočasně okupovaných území Ukrajiny. Nevíme přesně, kolik lidí tam zůstává, protože tyhle části své země Ukrajina neovládá – podle našich odhadů by mohlo jít až o pět milionů lidí.
Otázka zajištění práv a zájmů těchto obyvatel by se měla stát součástí dohod v rámci vyjednávacího procesu a požadavků na Rusko jako okupační stát. Situace ukrajinských občanů žijících v zabraných regionech je totiž velmi složitá.
Čtěte také: Potěmkinův Mariupol. Jak se žije pod ruskou okupací
Ruské úřady nikdy nepovažovaly okupaci ukrajinských území za dočasný jev a rozšířily do nich svou právní, ekonomickou, vzdělávací, kulturní, sociální, lékařskou a informační infrastrukturu. Systematicky tamním obyvatelům vnucují ruské občanství, zavádí politiku masového znárodňování majetku, civilisty zbavují svobody a mučí je, deportují ukrajinské děti.
Odložení procesu návratu těchto oblastí pod jurisdikci Ukrajiny povede jen k dalšímu ruskému ničení všeho ukrajinského, co zůstává. A humanitární situace bude katastrofální.
Karel Svoboda
rusista
Trump dříve tvrdil, že se s Putinem ani nechce setkat, protože se s ním baví a Putin pak bombarduje ukrajinská města. Takže pro Putina představuje setkání určitě úspěch. Nečekám ale, že se něco zásadního vyjedná.
Vladimir Putin teď nemá důvod uzavírat mír. Ze všeho nejvíc mu jde o udržení jednání v chodu, než se Rusku podaří zlomit ukrajinský odbor.
Bude proto pořád říkat, že souhlasí s mírem a jednáním, ale přitom je vše co nejvíce natáhne, předloží nástiny hodně obecných návrhů a bude opakovat, že je třeba dolaďovat různé detaily. V tomto duchu jede celou dobu a nevidím nejmenší důvod, aby to teď dělal jinak.
Samotní Rusové přece říkají, že jde o první jednání a budou následovat další. Vůbec nepočítají s tím, že teď v pátek přinesou definitivní výsledky. Příměří ve vzdušném prostoru by mohlo být pro Putina akceptovatelné, protože pro něj je zásadní situace na frontě, tedy jak ruští vojáci postupují na zemi. Upřímně v to ale moc nevěřím.
Rusové budou rovněž požadovat zrušení sankcí a tím přehodí zodpovědnost za pokračování války na Evropu.
