Čína vyostřuje střet s Japonskem. Jakou má páku na jeho ekonomiku?

Diplomatický spor mezi Japonskem a Čínou, vyvolaný výroky premiérky Sanae Takaiči, pokračuje třetím měsícem.

Zpočátku se soustředil na diplomatická – i nediplomatická – prohlášení, ale Peking teď přitvrdil omezením vývozu vzácných zemin a zboží dvojího užití.

Není to tak dávno, co se Čína rozhodla podobně omezit jejich vývoz do USA, v reakci na tvrdá cla amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jen o několik týdnů později byla tehdejší opatření pozastavena výměnou za snížení cel.

Dnes se zdá, že čínský monopol na vzácné zeminy pocítí Japonsko – s blížícím se pravděpodobným přezkoumáváním vývozních povolení pro určité položky související právě se vzácnými zeminami.

Čína totiž kontroluje téměř polovinu všech světových zásob a ještě větší podíl má na jejich rafinaci, kde dosahuje až 91 procent. Zároveň drží monopol ve výrobě jednoho z nejdůležitějších využití vzácných zemin, permanentních magnetů – těch pochází z Číny rovnou 94 procent.

Využívány jsou mimo jiné ve větrných turbínách nebo elektrických vozidlech. Významná role Číny v těžbě a zpracování vzácných zemin vychází také z ochoty Pekingu snášet škody na životním prostředí, které taková činnost způsobuje, což často vede k odporu jinde ve světě.

Déjà vu

Monopolní postavení umožňuje Číně využít své pozice ke skřípnutí globálních dodavatelských řetězců. Ve srovnání s předchozím spíše symbolickým omezením dovozu mořských plodů z Japonska by omezení vývozu vzácných zemin mělo mnohem významnější ekonomický dopad.

I tady ale existuje precedens: už v roce 2010 reagoval Peking uvalením embarga po srážce lodí a následném zadržení posádky čínské lodi Japonskem u sporného souostroví Senkaku. V té době bylo Japonsko na Číně zásadně závislé – dodávala mu přibližně 90 procent vzácných zemin – a tehdejší geoekonomická realita ho v následujících letech donutila k rozsáhlé diverzifikaci.

Dovoz vzácných zemin z Číny se podařilo snížit o třicet procent, především díky japonské strategii snižování jejich spotřeby. Ta zároveň vedle recyklace podporuje dovoz z jiných zemí s významnými zásobami, jako je Austrálie.

Diverzifikace by dopady nových významných omezení ze strany Číny zmírnila, ale pokud by restrikce trvaly tři měsíce, došlo by podle odhadů Nomura Research Institute ke ztrátě japonské produkce ve výši přibližně 4,3 miliardy dolarů. Čína tedy ovládá významnou páku nad japonskou ekonomikou.

Kromě restrikcí na vzácné zeminy navíc zavedla v úvodu zmíněné omezení vývozu zboží dvojího užití. Na základě čínského seznamu kontrolovaného vývozu zahrnuje více než osm set položek, jako jsou různé chemikálie, elektronika nebo technologie pro letecký průmysl.

Přesné znění omezení stanovených čínským ministerstvem obchodu se však zaměřuje obecně na vývoz zboží dvojího užití pro ,,vojenské účely nebo zboží, které by posílilo vojenské schopnosti Japonska“. Zůstává tak prostor pro poměrně široký výklad, na jaké položky se vlastně omezení vztahuje.

Čína navrch zahájila antidumpingové šetření týkající se kritických chemikálií používaných při vývoji polovodičů, v jejichž výrobě má Japonsko dominantní postavení – tři největší světoví výrobci jsou všichni japonští.

Kdo dřív uhne

Ekonomická opatření zaváděná Čínou jsou důsledkem střetu dvou různých nacionalistických vlád: v Tokiu a Pekingu. Ten ale v poslední době obecně eskaluje postoj vůči Tchaj-wanu a snaží se předvést svou sílu kdekoli je to možné. Vojenská cvičení z přelomu roku jsou jen jedním z příkladů.

Je těžké odhadnout, kdy čínsko-japonská hra na nervy skončí. V roce 2010 byla v Japonsku tehdejší vláda Demokratické strany kritizována za slabé řešení krize, která skončila až po Japonském couvnutí a propuštění posádky zajaté lodě bez obvinění.

V současné situaci, kdy je u moci nacionalistické křídlo Liberálně demokratické strany zastupované premiérkou Takaiči, je nepravděpodobné, že japonská vláda ze svých pozic ustoupí. Bude tak na zbylých regionálních aktérech, aby situaci pomohli zmírnit.