Nová zpráva Evropské unie opět upozorňuje na ruské a čínské informační operace a vměšování. Dezinformace přicházející z druhé strany Atlantiku oproti tomu nadále zůstávají mimo její radar. Proč měříme americké manipulativní narativy dvojím metrem, respektive je neměříme vůbec?
Lžou vám Rusko a Čína, nás Američanů si nevšímejte | Koláž: Voxpot / Andrew Leyden (Shutterstock) / Markus Spiske (Unsplash)
„Česko a Slovensko jsou skvělé země. Je mi líto, že moji předchůdci ‘kvířili’ vaše mapy,“ napsala v březnu na síť X náměstkyně amerického ministra zahraničí pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti Sarah B. Rogers.
Odkazovala se na vládní grant, který Spojené státy poskytly na financování výzkumného projektu mapujícího zkušenosti queer a trans lidí.
Mezi její další kontroverzní projevy patří také tweet o „hordách barbarských násilníků“, které Německo „dováží“, nebo výroky o pákistánských ganzích v Británii.
Rogers byla vedle svého dosavadního působení jmenována i do čela agentury dohlížející na Voice of America (Hlas Ameriky), veřejnoprávní zpravodajskou společnost, jejímž posláním je šířit informace v zemích s omezenou svobodou tisku.
Administrativě prezidenta Donalda Trumpa se tuto instituci nepodařilo zrušit – nově však může sloužit jako mocný nástroj k prosazování agendy MAGA a podpoře evropských nacionalistických projektů na krajní pravici.
Evropská unie přitom není připravena se takovému vměšování ze strany USA bránit.
Konzervativní kopance
Výroční zpráva o zahraničních manipulacích s informacemi a zahraničním vměšování (FIMI), kterou zveřejňuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), podrobně mapuje ruské ovlivňování voleb v Evropě i rostoucí využívání umělé inteligence čínskými aktéry.
Dezinformace a vměšování ze strany Spojených států ale nadále zůstavají mimo její záběr.
Služba se přitom boji proti dezinformacím věnuje od roku 2015, kdy se prostřednictvím projektu EUvsDisinfo zaměřovala především na ruské dezinformace. S rostoucím čínským působením v této oblasti pak na přelomu let 2020-2021 vznikla také specializovaná jednotka zaměřená na hrozby pocházející právě z Číny.
Koncept FIMI, zavedený Unií v roce 2021, pak definuje úmyslné jednání mimounijních státních i nestátních aktérů ohrožujících hodnoty, řízení a politické procesy EU.
Přestože se zpráva posouvá od pouhé diagnózy k důrazu na odstrašení protivníka a narušení infrastruktury šířící manipulace, zacílení se omezuje na Rusko a Čínu – a odráží také omezený politický mandát ESVČ.
Útoky na hodnoty a integritu Evropské unie dnes nepřicházejí pouze z Pekingu a Moskvy.
Dnešní geopolitická realita a bezpečnostní potřeby Evropské unie se přitom proměnily. Rusko samozřejmě zůstává klíčovou hrozbou a čínské postupy se neustále vyvíjejí, takže je nutné jejich aktivitám věnovat soustavnou pozornost. To však nemůže být důvodem k přehlížení dalších aktérů.
Útoky na hodnoty a integritu Evropské unie dnes nepřicházejí pouze z Pekingu a Moskvy. Příkladem může být únorová zpráva republikánské části justičního výboru amerického Kongresu, obviňující Evropskou komisi z nezákonného ovlivňování voleb a zavádění cenzury internetu.
Národní bezpečnostní strategie USA z loňského listopadu zase tvrdí, že existuje riziko „civilizačního rozkladu“ Evropy, za který mají nést odpovědnost evropské instituce, migrační politika či regulace digitálního prostoru.
Kromě útoků na unijní instituce a zpochybňování evropské svobody projevu cílí spolu s dalšími americkými konzervativními organizacemi také na práva menšin či klimatické politiky.
Stejné konzervativní kruhy se dlouhodobě zapojují do evropských debat prostřednictvím kontaktů s představiteli krajní pravice a pořadatelství mezinárodních konferencí, kde dané narativy šíří.
Administrativa Donalda Trumpa navíc nedávno oznámila záměr finančně podporovat evropské krajně pravicové iniciativy a think-tanky, pod pláštěm podpory „svobody slova“ v Evropě.
Nejde přitom pouze o ideologické střety v online prostoru, ale i konkrétní případy možného vměšování.
Česká odolnost
Generální tajemnice francouzské Komise pro lidská práva Magali Lafourcade uvedla, že se jí v květnu minulého roku Trumpovi vyslanci pokusili kontaktovat v souvislosti s procesem s Marine Le Pen. Důvod? Snaha zabránit zákazu kandidovat krajně pravicové političce v prezidentských volbách.
Francie už na podobné tlaky reaguje například tím, že na síti X spustila účet French response, kde se vymezuje nejen vůči ruským, ale i americkým útokům.
Čtěte také: Politická smrt Marine Le Pen
U nás v České republice proti tomu zůstávají americké manipulace a vměšování slepou skvrnou.
Na jednu stranu se můžeme pochlubit relativně vysokou odolností vůči čínské propagandě a dezinformacím: průzkumy ukazují, že pouze nepatrná část české veřejnosti přejímá čínské narativy například v otázkách Hongkongu, Tibetu, Tchaj-wanu, covidu-19 nebo role Číny ve válce na Ukrajině.
Může se zdát, že tato odolnost je přirozeným důsledkem historické zkušenosti s komunismem. Ve skutečnosti je však citlivost na čínské pokusy o ovlivňování informačního prostoru a získávání vlivu mezi elitami výsledkem dlouhodobé a systematické práce tuzemského novinářstva a občanské společnosti.
V Česku existuje silná komunita odborníků a odbornic, kteří systematicky mapují aktivity čínského režimu u nás, včetně technik a taktik používaných k šíření vlivu. Čína své metody zároveň neustále zdokonaluje, například prostřednictvím spolupráce s influencery či využívání umělé inteligence.
Pokud bychom se čínskému působení přestali věnovat, riskujeme, že naše dosavadní odolnost postupně oslabí.
Podobně je v Česku pokryto ruské dezinformační působení, přestože odolnost české společnosti vůči ruským hybridním hrozbám je z historických důvodů podstatně slabší. Existují však projekty a iniciativy mapující proruské dezinformace i jejich finanční pozadí a způsoby fungování.
Americké dezinformace u nás oproti tomu nikdo systematicky nezkoumá. Tématu se zatím věnovala jen omezená skupina médií a analýz, včetně investigativy Voxpotu z minulého roku nebo komentáře na serveru Hlídací pes.
Rána do evropských slabin
Citelně tedy chybí hlubší porozumění ohledně klíčových aktérů, místních prostředníků, finančních toků a mechanismu šíření dezinformačních narativů ze Spojených států. Motivy těchto kampaní přitom leckdy připomenou právě ruské nebo čínské snahy oslabit NATO a jednotu Evropské unie.
Situaci zároveň komplikuje fakt, že značná část financování výzkumu dezinformací a autoritářských režimů byla dlouhodobě závislá na amerických zdrojích. Spojené státy ale svůj dosavadní přístup přehodnocují.
Loni v září například vypověděly České republice dohodu o spolupráci v oblasti boje proti dezinformacím a celosvětově omezily, či v řadě případů zcela ukončily financování aktivit v této oblasti.
Americký odklon od podobných programů ukázal na evropské strukturální mezery. Podobně jako se Evropská unie spoléhala na Spojené státy v oblasti bezpečnosti, spoléhala se na ně i při budování infrastruktury pro boj se zahraničním vměšováním a informačními manipulacemi.
Pokud se chce naše evropské společenství účinně připravit na nové hrozby, musíme přidělit více zdrojů na rozvoj expertizy a rozšířit mandát institucí, které se problematice věnují.
V čínské i ruské propagandě se často objevuje narativ, že Evropská unie je v područí Spojených států a NATO pouhým vojenským nástrojem Washingtonu. Proti takovému tvrzení se bude obtížně argumentovat, pokud nedokážeme kriticky reflektovat i negativní vlivy přicházející ze Západu.
Selektivní přístup oslabuje důvěryhodnost celé Unie – a právě na ni pak zahraniční aktéři cílí.
Autorka působí jako výzkumnice v CEIAS.
.png)
.jpg)
