Větrníky v ČR nechceme! Sociolog popisuje, kdo živí debatu o větrných elektrárnách

Diskuze o větrných elektrárnách v posledních týdnech burcuje obecní kinosály a rezonuje i ve vysoké politice.

Sociologovi a novináři Petru Vidomusovi do této atmosféry vychází studie, mapující české protivětrné aktéry, jejich argumenty i napojení na pravicově-populistické politiky.

V rozhovoru pro Voxpot rozebírá, proč je větrná energie tím nejméně oblíbeným zdrojem energie pravicových populistů, nebo proč není strategické označovat protivětrné spolky rovnou za proruské aktéry.

Protivětrným aktivistům se věnujete již delší dobu, příhodně minulý týden vám o nich vyšla studie. Překvapilo vás, že to téma v posledních týdnech tak rezonuje ve veřejném prostoru?

Zas tak moc ne, protože se rozjíždělo na nejrůznějších dezinformačních kanálech a stále častěji se k němu vyjadřovali nejrůznější populističtí politici. Teď v lednu hodně zesílilo, protože vznikla celostátní petice za revizi zákona o obnovitelných zdrojích. Do tématu vtáhla řadu dalších populistických aktérů, kteří se mu dříve nevěnovali. Nicméně první u něj byli politici Svobodných a SPD.

Myslíte třeba Libora Vondráčka, se kterým jsem mluvila v reportáži o protivětrné kampani?

Je jedním z těch, kteří v online protivětrných skupinách patří k nejčastěji sdíleným nebo citovaným. Do některých diskuzí se i sám zapojuje. Osobně navštívil veřejné akce v některých malých obcích, nebo s těmi místními spolky spolupracuje.

A co Filip Turek? Reagoval až na petici?

Turek se tématu nárazově věnoval i dřív – už v minulém roce zmíněné skupiny sdílely jeho nejrůznější videa. Ale mám pocit, že u Svobodných je to takové soustavnější a intenzivnější. A je jasné, že Turek se teď tématu věnuje víc, protože má vliv na agendu Ministerstva životního prostředí.

Čtěte také: Poteče zelená krev? Macinka nesmí být ministrem životního prostředí

Zmiňoval jste, že na dezinformačních kanálech se téma začalo hodně sbírat někdy během podzimu. Proč?

České skupiny nebyly původně moc propojené a neměly příliš informací. Tohle informační vakuum vedlo k odkazování a sdílení informací ze Slovenska, z okruhu Daniela Mačovského a Kataríny Ondrušové. Když si totiž nějaké informace googlíte, narazíte na jejich web nebo skupinu narazíte a najdete tam i balík argumentů, které můžete využít, ačkoli jsou často zavádějící.

Vy jste zároveň ve své studii popsal, jak Katarína Ondrušová přijela na setkání v září v Kobylé nad Vidnavkou a že to byl zlom pro síťování a aktivizaci těch spolků.

Podle jejich vyjádření tam byla poprvé právě Ondrušová a údajně tam vznikla nějaká neformální asociace spolků. To je propojilo a umožnilo jim sdílet expertizu, know how a strategii.

Zavalit argumenty

Mačovského a Ondrušovou označujete ve studii za hlavní ideový zdroj protivětrných hnutí. Můžete shrnout, jaký typ argumentů používají?

Hodně pracují s argumenty týkajícími se zdraví, což dobře rezonuje a dá se strategicky využít. To jsou argumenty infrazvukem neb stroboskopickým efektem. Tyhle dopady hodně akcentují a zároveň do značně míry zveličují a přeceňují. Používají i ekologické, environmentální argumenty, třeba dopady na ptáky a netopýry. Nebo mluví o hodnotě nemovitostí. Oni vás zavalí argumenty a nejrůznějšími výzkumy, často ze zahraničí.

Z lokálního odporu se stává systémová kritika a populistický konflikt – výhrady ke konkrétním lokálním projektům mění v ideově založenou kritiku obnovitelných zdrojů a nutnosti energetické tranzice jako celku.

Nedá se ale říct, že argumenty, které se týkají výšky větrníků, estetiky krajiny, infrazvuku nebo ohrožení pro faunu jsou legitimní?

Pochopitelně je třeba říct, že projekty mohou být lepší a horší a existují i špatné projekty. Ty lepší projekty tyhle negativní dopady zohledňují.

Samozřejmě investoři mají nejrůznější zájmy a i způsob vyjednávání s obcemi a občany se liší. Záleží na investorech, jak moc budou transparentní, jaké se nastaví kompenzace či spoluúčast obcí a lidí na projektech. Závisí to na nějakém vyjednávání.

Zaznamenal jsem, že klíčové a nejčastější téma v diskurzu protivětrných spolků je obava o lokální autonomii. Je tam představa, že jim do ní zasahuje někdo vzdálený, třeba městské elity a investoři, že jim říkají, co mají dělat.

Místní tak ztrácí podíl na spolurozhodování. Spolky to hodně akcentují na svých webech a je potřeba brát to vážně. Předchozí vláda usilovala o vytyčení akceleračních zón, aby urychlila výstavbu elektráren, ale už podcenila nebo nestihla tu komunikační linku.

Environmentální argumenty se často příliš neliší od těch, používaných třeba v protestech proti silnicím, halám nebo továrnám. Namátkou mě napadá gigafactory v Dolní Lutyni, proti které protestuje řada ekologicky smýšlejících lidí. Je protivětrné hnutí jiným lokálním spolkům podobné?

Během výzkumu jsem našel skupinu na Rakovnicku, která původně bojovala proti plánovanému kamenolomu. A když se tam objevily plány na stavbu větrných elektráren, plynule přešli na toto téma. Vnímají to jako podobný zásah do krajiny. Takže tu nějaký soulad s lokálními ekologickými snahami existuje.

Ale pak je tady ještě rovina ze strany populistických politiků nebo nějakých dezinformátorů, kteří se záměrně a strategicky snaží ty průmyslové stavby a stavby větrných elektráren vykreslovat jako jedno a to samé. Třeba když se na Slovensku diskutuje o různých spalovnách nebo o stavbě gigafactory, vykreslují to i vizuálně stejně jako větrníky. Jde přitom o jiný druh zatížení.

Ve studii píšete, že větrná energie je nejméně oblíbený energetický zdroj pravicových populistů…

Snažil jsem se upozornit, že protivětrné spolky a politici z krajní pravice akcentují lokální a konzervativní ochranu životního prostředí. Chtějí se vykreslit jako ti správní ekologové v kontrastu k zavedeným neziskovým organizacím, jako je třeba hnutí Duha. Ochranu přírody chtějí odpoutat od otázek klimatu, což však oddělit nejde. Větrníky pak symbolizují jejich protivníky, zásah do krajiny a energetickou tranzici, kterou nepodporují.

Čtěte také: Větrníky rozeštvávají Česko: Příběh, jak elektrárny začaly jitřit emoce

Oddálit řešení

Jaký mají podle vašeho výzkumu protivětrní aktivisté postoj k uhlí? Mám dojem, že třeba v Milíně lidem uhlí tolik nevadí kvůli tomu, že se netěží u nich.

Protivětrní aktivisté často vyzdvihují jadernou energetiku a vodní zdroje. Je tam patrný i takový technooptimismus ve smyslu: nedělejme teď nic, protože na obzoru jsou dokonalejší technologie, ať už třeba dokonalejší větrné elektrárny, nebo malé modulární reaktory. Jenže takové technologie můžeme očekávat v horizontu desítek let a aktuálně nám nepomohou. Technooptimismus je hlavně způsob, jak oddálit řešení.

Odkud lidé z protivětrných spolků čerpají informace? V Česku a asi i na Slovensku je problém, že regionální mediální pokrytí není moc dobré, jsou tam zpravodajské pouště.

Minulá vláda ten informační rozměr zanedbala. Malé obce zůstaly v informačním vakuu, které využívají populisté. K mobilizaci těch spolků a homogenizaci jejich argumentů pak dochází na sociálních sítích.

Navzájem si přesdílejí různá videa, třeba emotivní záběry hlučících větrných elektráren. Sociální sítě jsou v tomto ohledu nejvlivnější. Mezi spolky je přitom třeba rozlišovat – mohou někdy přinášet i relevantní argumenty.

Nicméně ve studii jsem se snažil upozornit hlavně na skupinu těch hlasitých odpůrců, kteří se snaží zneužít obav a shodit otázku obnovitelných zdrojů ze stolu.

Je zajímavé, že když lidi mají s elektrárnami osobní zkušenost, jsou jim více nakloněni.

Je to tak. Pamatuji si asi rok starou reportáž Deníku Referendum z místa, kde s elektrárnou mají dobrou zkušenost a chystají tam další. V případě výstavby odpor často rychle odezní, lidé si na elektrárnu zvyknou a už pro ně není zásadním tématem.

Různé případové studie také ukazují, že hodně záleží, kde bydlíte a co konkrétně vám to přináší. Na elektrárny si spíše stěžují lidé z okolních obcí než z těch, kde přímo stojí. Okolní z toho totiž většinou nemají žádné kompenzace.

Zmiňoval jste, že lidem hodně vadí pocit, že nemají kontrolu nad tím, co se děje. Že jim někdo bere autonomii, rozhoduje bez nich a podobně. Jak jim tu kontrolu vrátit?

Důležitá je transparentnost a snaha vtáhnout lidi do rozhodování. Říct jim, jaký budou mít podíl na zisku z elektrárny. Aspekt distributivní spravedlnosti se ukazuje jako důležitý nejen u nás, ale i v zahraničí.

Nedávno v pořadu Nedej se ukázali, že je dobré, když obce nečekají na příchod investora, ale připraví si samy svůj projekt výstavby, samy si to spočítají a zjistí, co vlastně chtějí. Na základě toho nějaké investory osloví a jsou potom v mnohem lepší vyjednávací pozici. Na druhé straně je ale tohle pro malé obce pochopitelně složité. Často na to nemají expertizu, informace nebo finance.

Zahraniční stopy

Hraje v mobilizaci proti větrným elektrárnám roli fosilní byznys nebo třeba Rusko?

Ve Spojených státech například konzervativní think tanky napojené na fosilní průmysl organizačně i finančně podporují protivětrné skupiny. Ty se často tváří jako ekologické spolky, kdy třeba bojují za velryby, ale skrytě je platí tento byznys. Takže tam je to doložené, ale v Česku zatím ne.

Na Rusko se lidé často ptají. Já jsem v tom spíše opatrný, protože je kontraproduktivní někoho hned označovat jako proruského nebo jednajícího v zájmu Ruska. Určitě to nebude případ většiny lokálních iniciativ.

Populističtí politici se zkrátka snaží získat na tématu politické body a tyto vášně záměrně rozdmýchávají. Takhle polarizace a určitá obstrukce obnovitelných zdrojů je určitě v zájmu Ruska. Nemůžeme ale říct, že by tam byla přímá linka.

Spolky by se měly ohradit proti populistům, kteří je zneužívají.

Mám dojem, že titulky o proruských aktivistech naženete lidi z těch protivětrných spolků rovnou do náruče populistů. Zaregistroval jsem spolky, co se proti té proruské nálepce hodně vymezují a stěžují si na ni. Mají ale jen malé mediální zdroje, aby se proti tomu vyhradily slyšitelně.

Za mě by se ale hlavně měli ohradit proti těm populistům, kteří jejich obavy zneužívají.

Fungují podobná hnutí třeba v západní Evropě? Používají podobné argumenty?

Určitě to je podobné. Typické je třeba Německo. Tam má protivětrný aktivismus hlubší kořeny sahající třeba šest let zpátky a existují tam různé sítě protivětrných spolků, z nichž některé spolupracují s AfD.

Mají třeba dohody, že stranu nebudou kritizovat a ta jim za to mediálně pomůže. Ale rozhodně se to netýká všech spolků. Vztah je ambivalentní. Spolky jsou si vědomy, že jim politické strany sice mohou pomoci téma zviditelnit, ale mohou i uškodit.

Platí ale, že evropská pravicově-populistická hnutí používají argument, že se raději starají o lokální přírodu a ne o nějaké abstraktní globální klima.

Ano, podobně to dělají i Svobodní v Rakousku. Otázku životního prostředí už pár let označují za svoji prioritu, ale vnímají ji hodně v konzervativním duchu a snaží se ji oddělit od globálních a klimatických témat. Krajní pravice typicky akcentuje lokální, silně tradiční linku ochrany životního prostředí.