Klaus je zase prezidentem. Čím nám škodí nadace, kterou povede

Václav Klaus jde do čela nadace proslavené především organizací petice World Climate Declaration. Tu ve veřejném prostoru různí komentátoři a politici uvádějí jako příklad neexistence vědeckého konsenzu o příčinách klimatické změny.

Jedná se přitom o zásadní nepochopení rozdílu mezi vědeckým výzkumem a peticí. Petice jsou legitimním, ale politickým nástrojem – jejich podepsáním se na vědeckém konsenzu z principu nic změnit nemůže.

Jeho změnu je nutné vést argumenty plynoucími z vědeckého výzkumu. A to je něco, v čem osoby kolem Clintelu dlouhodobě selhávají.

Nadace se přesto snaží prezentovat jako vědecký projekt. Zmíněnou petici podepsali někteří významní vědci (například nobelisté John Clauser nebo Ivar Giaever), kteří však za sebou nemají v oboru klimatu žádný doložený výzkum.

Z analýzy signatářů v roce 2020 vyšlo najevo, že žádný z jedenašedesátičlenného vzorku nevyprodukoval zásadní klimatické výstupy a souhrnně měli na svém kontě patnáct publikací v oboru.

Pro srovnání: vzorek jedenašedesáti vědců a vědkyň z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), které Clintel napadá, vyprodukoval v oblasti klimatické vědy přes čtyři tisíce výstupů.

Za české signatáře je uvedený pouze klimatolog Pavel Dudr. Když se pokusíte dohledat jeho publikace na téma klimatické změny, zjistíte, že je „konstruktérem obuvnických strojů v důchodu“.

Ve finále je World Climate Declaration pouze jedním z příkladů mnoha aktivit, kterými se lidé napojení na fosilní průmysl snaží před veřejností zakrýt dlouhodobou vědeckou shodu na příčinách klimatické změny.

Tradice manipulací

Existenci podobných projektů vidíme v podstatě od okamžiku, kdy během 80. let začalo být jasné, že problém je reálný a závažný a rozjela se debata o omezení fosilních paliv.

Takhle vznikl už v roce 1992 takzvaný Heidelberg appeal, aby blokoval závěry Earth Summitu v Rio de Janeiru, nebo Oregon Petition v roce 1997 s cílem zablokovat Kjótský protokol.

Leipzig Declaration nebo Manhattan Declaration byly pro změnu organizované think tanky napojené na fosilní průmysl.

Šlo o opakování postupů tabákového průmyslu, který podobnými triky přes padesát let nuloval pokusy o svou regulaci. V projektech se přitom neopakuje jen stejné know-how, ale také stejné osoby a organizace: například Fred Singer, Frederick Seitz či The Heartland Institute nebo Heritage Foundation).

Clintelovská petice se tak zařadila mezi řadu projektů snažících se veřejnost zmást a zakrýt prostý fakt, že existuje dlouhodobá odborná shoda na antropogenní příčině klimatické změny, a tím chránit zájmy fosilního průmyslu na úkor ostatních.

Samotná organizace Clintel, které se stal Václav Klaus prezidentem, je tak ve skutečnosti spíše PR agenturou snažící se ovlivňovat veřejné mínění. Vlastní výzkum netvoří, ale především se snaží bombardovat média a veřejnost svými prohlášeními.

Clintel založili v roce 2019 profesor geofyziky Guus Berkhout a novinář Marcel Crok. Hlavním mediálním úspěchem nadace je právě petice World Climate Declaration, která tvrdí, že v současnosti nečelíme žádné klimatické nouzi, a napadá poznatky IPCC.

Podle petice se na změně klimatu podílejí lidské i přírodní faktory. Vědecký výzkum přitom dochází k jiným závěrům: není známý žádný přírodní faktor (sluneční záření, kosmické záření, orbitální cykly, změna hydrologického cyklu, změna aeorosolů, oceánské cirkulace atp.), který by mohl pozorované oteplení takového rozsahu a rychlosti vysvětlit.

Naopak působení zvýšené koncentrace skleníkových plynů vysvětluje změnu klimatu velmi dobře.

Petice dále mylně deklaruje, že klimatické modely nejsou dostatečně přesné. Modely přitom velmi dobře předpovídají budoucí teplotu již několik desítek let.

Dalším falešným argumentem je, že oxid uhličitý je potravou pro rostliny. To je sice pravda, ale v kontextu debaty o změně klimatu zcela irelevantní.

Odbornictvo tak petici hodnotí jako „neobjektivní, prezentující selektivně vybraná data, nepřesnou a zavádějící“.

Ohnout si grafy

Předchozí prezident Clintelu Guus Berkhout je profesorem akustiky a geofyziky v důchodu, který začal kariéru v roce 1964 ve fosilní korporaci Shell. Po dvanácti letech ji opustil a přešel do akademického prostředí.

Na univerzitě pak v 80. a 90. letech z grantů fosilního průmyslu vyvíjel technologie pro nalézání nových nalezišť. K tomuto účelu také založil firmu Delphi Consortium provádějící průzkum pro desítky fosilních korporací včetně BP, Shellu nebo Chevronu.

Právě z Delphi Consorcium pochází podle investigace organizace Follow the Money vstupní kapitál pro Clintel. Lidé kolem nadace dnes ve svých prezentacích rutinně – a průhledně – manipulují.

Například sám Berkhout v jedné ze svých prezentací k petici uvádí graf vývoje teploty za posledních dvanáct tisíc let. Současné oteplení zde vypadá jako nevýznamné. Proč?

Protože v grafu vůbec není. Bod nula s označením „present day“ totiž neoznačuje současnost, jak bychom se mohli domnívat – v paleoklimatologii se nulou často označuje rok 1950 sloužící jako referenční bod pro „současnost“.

Zároveň jde o značně neaktuální data. Graf je upravenou verzí grafu z učebnice pro studenty, kterou napsal roku 1995 německý klimatolog Christian Dietrich Schönwiese.

Odhad byl schematický a načrtnutý pro hrubou představu rukou. Paleoklimatologický výzkum globální teploty byl tehdy na začátku a odhad se opíral o analýzu ledovcového jádra vyřezaného mezi lety 1963 a 1966 v Grónsku.

Současné oteplování tam tedy zachyceno být nemohlo, protože se z velké části odehrálo po roce 1975.

Ostatně i v původní verzi grafu najdeme nejednu zajímavost. Zahrnuje i předpokládané prudké oteplování, které Schönwiese označoval jako „antropogenní superteplé období“.

Tak průhledná manipulace by byla v odborném poli samozřejmě snadno odhalena a dotyční by z ní měli závažné problémy.

Ve veřejné debatě jsou ale nároky menší a svoboda projevu zajišťuje i lidem z Clintelu prostor k otevřenému klamání veřejnosti. Podobných manipulací ostatně předvádí celou řadu.

Klaus na svém místě

Přítomnost podpisu Václav Klause pod peticí Clintelu není překvapivá. Bývalý český prezident dlouhodobě ukazuje, že nemá ponětí ani o základních poznatcích klimatické vědy.

Například tvrdí, že neexistuje korelace mezi oxidem uhličitým a teplotou nebo není prokázán vliv člověka na současné oteplování. Jde přitom o desítky let dobře doložená fakta, která jsou v podstatě součástí učiva základní školy.

Klaus zároveň již několik desetiletí do českého prostředí překládá práce lidí, kteří pro fosilní lobby vytvářejí ve veřejné debatě chaos. Pro vysloužilého českého politika je klimatická změna očividně ideologický problém: je obrovským selháním trhu, a tedy rozbourává celoživotní Klausovo dogma o jeho všespásnosti.

Čtěte také: Dezinformovat o povodních, vysmát se obětem. Za peníze Křetínského a Tykače

Klíčová je ale opět fosilní lobby – ostatně už Institut Václava Klause je štědře podporován uhelným oligarchou Pavlem Tykačem. Čím více jsou Tykačovy příjmy omezovány regulacemi chránícími klima, tím víc vstupuje do ovlivňování médií i politiky.

Teze zastávané Clintelem jsou odborně neudržitelné, ale ve veřejné debatě je vedle fosilní lobby živí i konspirační zdroje a subjekty šířící ruskou propagandu.

Sám Klaus má dlouhodobé blízké vztahy s Vladimirem Jakuninem, důvěrníkem Vladimira Putina již od 90. let, zodpovědným za budování ruských hybridních vlivových sítí.

Média napojená na konspirační scénu, jako například Parlamentní listy, se snaží manipulativní iniciativu Clintelu vykreslit jako hlas nezávislého vědeckého rozumu, ačkoliv Clintel ve vědě žádný vliv nemá.

Jeho absenci kompenzuje nadace pořádáním konferencí, kdy se jí dostává pozornosti skrze přístup na politicky exponovaná místa – například do českého parlamentu.

Rusko je v současnosti jeden z nejvýraznějších hráčů systematicky šířících klimatické dezinformace a vede setrvalý útok proti klimatické politice. Za Klause v čele Clintelu se tedy Ruská federace rozhodně zlobit nebude.

Článek vznikl v rámci projektu Evidence Ninja.