Dohoda o omezení a kontrole jaderných zbraní, kterou obě mocnosti podepsaly před šestnácti lety v Praze, je u konce. Co přijde dál po ruských vytáčkách i trumpovské kritice?
Dlouhá historie zbrojních smluv dvou jaderných mocností je u konce | Ilustrační foto: Zack Frank / Shutterstock
Rose Gottemoeller měla jasný úkol. Čerstvě jmenovaná hlavní vyjednavačka Spojených států pro kontrolně-zbrojní smlouvu s Ruskem přijela v dubnu 2009 do Ženevy, aby v extrémně krátkém čase dosáhla dohody nahrazující START I.
Původní smlouva končila v prosinci téhož roku a na vyjednávání s Ruskem tak zbývalo osm měsíců. Podle pozdějších slov vyjednavačky to byla „mission impossible“.
Jenže Gottemoeller nebyla v jaderných kruzích nováčkem. Na rozdíl od řady svých předchůdců výborně ovládala ruštinu a znala kulturu i způsob vyjednávání druhé strany.
Tým vyjednávající o jaderných zbraních dosud nevedla žena.
S tehdejším hlavním ruským vyjednavačem Anatolijem Antonovem se znali ještě z dob, kdy působila v Rusku. Přes svou odbornost ale čelila skepsi: v dlouhé tradici americko-sovětských a později americko-ruských jednání o strategických jaderných zbraních dosud nevedla vyjednávací tým žena.
Gottemoeller později přiznala, že její přítomnost u stolu přitahovala pozornost a vyvolávala rozpaky nejen na ruské straně, kde takovou reakci očekávala, ale překvapivě i doma ve Washingtonu.
Poslední fáze ženevských jednání byla natolik intenzivní, že se ruská delegace těsně před dokončením textu smlouvy rozhodla vrátit do Moskvy a dát si pauzu.
Podle Gottemoeller se však stal zázrak. Došlo k erupci islandské sopky Eyjafjallajökull.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
