Když vám zvuk nasadí pouta. Jak fungují sonické zbraně

„Nevím, jak to popsat. Najednou jsem měl pocit, jako by mi hlava měla explodovat zevnitř. Všem nám začalo téct z nosu, někteří zvraceli krev. Padli jsme na zem, nemohli se hýbat.“

Je třetího ledna pár hodin po půlnoci a americké speciální jednotky postupují temnou caracaskou nocí.

Zatímco se v několika místech hlavního města Venezuely ozývají výbuchy a bzučení dronů, helikoptéry se snáší nad vojenskou základnou Fuerte Tiuna, kde se ukrývají autoritářský prezident Nicolás Maduro a jeho manželka Cilia Flores.

Celé to trvá asi jen čtyřicet minut. Přestože padlého prezidenta hlídá početná ochranka tvořená z velké části kubánskými agenty, nemají šanci. 

V jednu chvíli jsou připraveni bojovat, v další jsou paralyzováni a neschopni se bránit. 

Jeden z venezuelských vojáků krátce po Madurově zadržení vypověděl, že Spojené státy během zásahu použily pro něj neznámou zbraň. 

„Přísahám, že jsem nic takového nikdy neviděl. Jak použili tu zvukovou zbraň, nebo co to bylo, nemohli jsme ani stát,“ popsal.

Co přesně se odehrálo? Spojené státy nasazení zmíněné zbraně nepotvrdily.

„Nepřekvapilo by mě, kdyby nějaký druh sonické zbraně použili k dezorientaci Madurových ochránců jako alternativu, aby nemuseli sahat po smrtící síle,“ říká pro Voxpot analytik Thomas Withington, který je spolupracovníkem britského think tanku Royal United Services Institute.

Akustická pouta

Už v Bibli se píše, jak se hradby Jericha zhroutily poté, co kněží zatroubili na polnice a „lid strhl válečný pokřik“. 

Ovládnout zvuk a použít ho jako zbraň je myšlenka, která se ale táhne nejenom biblickými dějinami.

Vynalézt mocné zvukové dělo, které by kosilo nepřátelské vojáky, se pokoušelo už nacistické Německo.

Během války ve Vietnamu se armáda Spojených států snažila demoralizovat a psychicky rozložit bojovníky Vietkongu různými strašidelnými zvuky spojenými s tamním folklorem, nebo z helikoptér a letadel vysílala pláč žen a dětí či řev tygrů.

V roce 1989 američtí vojáci „hráli“ rockovou hudbu – AC/DC, Guns n’ Roses a Led Zeppelin a dalších –, panamskému diktátorovi Manuelu Noriegovi, který během invaze utekl na vatikánské velvyslanectví. Vydržel to deset dní, pak se vzdal.

Dlouhými hodinami hlasité hudby trýznili Američané také vězně v nechvalně proslulém Guantánamu.

Čtěte také: Party jako v roce 1989. Kam vrací Trump americké intervence

Zbraně spadající pod označení Long Range Acoustic Devices (LRAD) jsou ale něco jiného. Svůj cíl nemají deprimovat nebo rovnou usmrtit, ale vyřadit ho nesmrtícím způsobem z boje. 

Vysílají akustický svazek, který při nízkém nastavení umožňuje přenést zvuk do velké vzdálenosti, ale při vyšším přichází tvrdé následky. Withington si LRAD vyzkoušel na vlastní kůži.