Party jako v roce 1989. Kam vrací Trump americké intervence

Jakou hudbou vylákáte z úkrytu latinskoamerického diktátora? V roce 1989 to Američané zkoušeli s Guns N' Roses, KISS nebo U2.

Jejich písničky naplno burácely před vatikánskou ambasádou v Panamě, kde se ukrýval diktátor Manuel Noriega. Ten byl na konci osmdesátých let obviněn ze zapojení do obchodu s drogami a americká armáda ho měla přivést k soudům ve Spojených státech.

O tři desetiletí později to Američané provedli bez hlasitého rocku. Když si do Venezuely přišli pro Nicoláse Madura, hřměly hlavním městem zejména výbuchy. Podobnost s někdejším zajetím panamského vůdce je ale zřejmá. 

Noriegova armáda přitom vzdorovala výrazně déle. Pozemní operace amerických vojsk tehdy začala 20. prosince a Noriega byl do Spojených států odvezen až 3. ledna – na den přesně šestatřicet let před Madurem.

Invaze do Panamy měla na svědomí až tři tisíce civilních obětí a naprosté zničení řady obytných oblastí. Při letošní americké akci ve Venezuele o život přišly desítky lidí.

Panama a Venezuela zdaleka nejsou jediné latinskoamerické země s podobnou zkušeností.

Donroeova doktrína

Během necelého století mezi lety 1898 a 1994 americká vláda zasáhla a svrhla vlády v Latinské Americe nejméně jedenačtyřicetkrát, v průměru jednou za dvacet osm měsíců. Někdy se jednalo o vojenské zapojení, jindy podporovaly Spojené státy změnu režimu nepřímo.

Na začátku loňského prosince vystoupil americký prezident Donald Trump s prohlášením, že mají USA obnovit Monroeovu doktrínu, prohlašující celou západní polokouli jako zónu jejich vlivu.

„Monroeova doktrína je velká věc, ale my jsme ji nahradili. Teď tomu říkají Donroeova doktrína,“ uvedl Trump, kterému se zjevně zamlouvala slovní hříčka odkazující na část jeho křestního jména.

„Americká dominance na západní polokouli už nikdy nebude zpochybňována,“ zdůraznil – a následně dění ve Venezuele to mělo dokázat.

Monroeova doktrína z roku 1823 je nástrojem zahraniční politiky a shrnuje ji heslo „Amerika Američanům“. Vyhlásil ji tehdejší prezident James Monroe, s cílem umožnit Spojeným státům zabránit zásahům evropských mocností na kontinentu.

K jeho doktríně v roce 1904 přibyl Rooseveltův dodatek. Skrze něj si Spojené státy umožňují zasáhnout, když země Střední Ameriky a Karibiku nezvládnou splácet dluhy evropským kolonizátorům. V praxi to ale znamenalo, že USA častěji používaly vojenskou sílu k obnovení vnitřní stability v okolních zemích.

Z doktríny plynula například řada zásahů na Kubě. Spojené státy nejprve přispěly k její nezávislosti na Španělsku na konci 19. století, ale následně zemi samy okupovaly či nad ní udržovaly nepřímou kontrolu, například skrze podporu Fulgencia Batisty.

Batista pomáhal chránit plantáže cukrové třtiny, držené převážně americkými společnostmi. Jeho diktatura měla podle odhadů na svědomí desetitisíce mrtvých. Nakonec ji ukončila kubánská revoluce, kterou vedli Che Guevara a Fidel Castro.

Toho se však přes mnohé pokusy, včetně zpackané invaze v Zátoce sviní, Spojeným státům svrhnout nepodařilo.  

Lepší budoucnost, nebo větší teror?

USA ve Venezuele, stejně jako kdysi v Panamě, odstraňuje represivní režim, kritizovaný velkou částí světa.

Trump nazýval Madura diktátorem a vinil ho z masivní migrace i do Spojených států. Vedle kritických hlasů je tak zajetí venezuelského prezidenta hodnoceno i jako nadějný krok k lepší budoucnosti pro celou zemi.

Čtěte také: Carevna Delcy. Kdo je nová vládkyně Venezuely?

Takový příběh nakonec zažila i již zmíněná Panama: od velmi turbulentního odstranění Noriegy jsou v zemi podle hodnocení Freedom House férovější volby a Panama je dnes považována za svobodnou.

Příběhy dalších amerických intervencí už ale takhle pozitivní výsledky nevykazují.

Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva označil zásah ve Venezuele za nepřijatelné překročení hranice.

„Akce připomíná nejhorší okamžiky vměšování se do politiky Latinské Ameriky a Karibiku a ohrožuje zachování regionu jako zóny míru,” uvedl na síti X.

Lula si totiž pamatuje svržení sociálního demokrata Joãa Goularta v puči podporovaném Američany v roce 1964 – tehdy mu bylo necelých dvacet let. A také následné dvě dekády vojenské diktatury, která se ve svých nejtvrdších obdobích vyznačovala se brutálním mučením odpůrců.