Krize bydlení zapálila Španělsko. Může z toho těžit krajní pravice?

Ty záběry obletěly celé Španělsko. Drobnou ženu na nosítkách vynáší několik mužů za dozoru policie z domu, zatímco v okolí jsou vidět stany narychlo postavené rovnou na ulici.

Po dlouholeté právní bitvě úřady v Madridu vystěhovaly 87letou Maríu del Carmen Abascal z bytu, kde bydlela více než sedmdesát let. Seniorka přezdívaná Maricarmen skončila v nemocnici, kde o dva týdny později zemřela.

Její případ zažehl jiskru, která rychle přeskočila v požár rozpínající se po celém Španělsku. Na hlavním madridském náměstí Puerta del Sol vyrostlo improvizované stanové městečko, zatímco v dalších městech od Málagy po Barcelonu se konaly protesty proti nedostupnému bydlení.

„Všichni jsme Maricarmen,“ zní v ulicích po celé zemi.

I když se jednu chvíli zdálo, že Maricarmen podepíše novou dohodu s firmou Urbagestión vlastnící její byt a bude tam moci nadále zůstat, hněv na ulicích nikam nezmizel.

Poté, co se zprávy o jejím skonu rozšířily, lidé spontánně kladli svíčky a květiny před dům, kde žila, další pak přišli na náměstí Puerta del Sol.

Zas a znovu si tím Španělé a Španělky připomněli, jak moc se jejich země za posledních několik let změnila a jak velký dopad to má na jejich každodenní životy. Mnozí – zejména mladí lidé – si uvědomují, že ani dobrá práce jim nezajistí vlastní bydlení a že budou budou až do konce života závislí na rychle rostoucích nájmech.

Čtěte také: Žádný byt nemá být prázdný, říká o frustraci mladých španělský architekt

Ještě v letech před finanční a ekonomickou krizí přitom Španělsko zažívalo rozkvět a mnozí měli pocit, že párty nikdy neskončí. Každý rok se stavěly stovky tisíc nových bytů, třeba v předkrizovém roce 2007 jich bylo rovnou 650 tisíc.