Konzervativní francouzští Republikáni si do svého čela vybrali ministra vnitra Bruna Retailleaua, který slibuje, že zasadí ránu migraci. Jeho výroky zní jako ozvěna francouzské krajní pravice.
Jednu perlivou vodu, prosím | Foto: Antonin Albert / Shutterstock
Ještě před rokem ho většina Francouzů téměř neznala. Aby ne – čtyřiašedesátiletý Bruno Retailleau měl pověst suchopárného muže, který neumí zaujmout.
Dokonce i jeho přátelé o něm říkají, že s ním zkrátka není moc zábava. „Bruno a jeho představa večírku? To je pití perlivé vody,“ pronesl na Retailleauovu adresu Hervé Marseille, který s ním léta spolupracuje ve francouzském Senátu.
Jenže Retailleau od loňského září, kdy zasedl do křesla ministra vnitra, připomíná dravého dostihového koně, který vytrvalým tryskem předbíhá jednoho rivala za druhým. A nijak se netají tím, kde leží jeho cílová rovinka: Elysejský palác.
Ze sedla do vlády
Vše pro něj začalo na jiném než politickém kolbišti. A ve středověkém kostýmu.
Když se řekne Puy du Fou, mnozí Francouzi si vybaví zábavní park se středověkou tématikou. Někteří francouzští historici a historičky ho kritizují za idealizování katolických a royalistických hodnot, ale velkolepá představení se starobylým hradem a spoustou koní své publikum mají.
A právě ve Puy du Fou kdysi Retailleau působil jako dobrovolník: byl kostýmovaným jezdcem prohánějícím se v jedné ze show. Tehdy mladý muž zaujal zakladatele parku a dlouholetého francouzského poslance Philippa de Villierse.
Od té doby je léta pojilo přátelství, které Retailleauovi pomohlo vystoupat krok po kroku z regionální politiky až do nejvyšších pater francouzského veřejného života.
Dlouhá léta spolu oba muži vedli malou euroskeptickou a protiimigrační stranu Hnutí pro Francii. Nakonec se ale jejich cesty rozdělily.
V roce 2009 si tehdejší premiér François Fillon vybral Retailleau do jedné z ministerských pozic. To však de Villiers, který krátce předtím utrpěl debakl v prezidentských volbách, nestrávil a okamžitě se postavil proti.
Retailleau proto odešel z Hnutí pro Francii a nakonec se v roce 2011 dal ke konzervativním Republikánům.
Na svou hvězdnou chvíli si ale musel dlouhá léta počkat. Přišla totiž až loni v srpnu, kdy Republikáni zasedli ve vládě a tehdy ještě málo známý Retailleau za ně obsadil klíčový post ministra vnitra.
Od té doby se mu daří plnit titulky nejen francouzských médií. Z muže, který pro ně byl ještě nedávno hádankou, je najednou vycházející hvězda francouzské politické scény. Vsadil na dvě věci: boj proti migraci a proti kriminalitě.
Jakmile politik, který zastával dvacet let funkci senátora, usedl do ministerského křesla, prohlásil, že jeho prioritou je „právo a pořádek“.
„Francouzi chtějí víc pořádku v ulicích a na hranicích,“ prohlásil, odmítl masovou imigraci a naznačil, že Francii by mohly migrační proudy „zahltit“.
Vše představuje výrazný posun v rétorice, který zní jako ozvěna tamní krajní pravice.
Člověk z dřívějšího světa
Podobně jako v Německu nebo třeba ve Švédsku se i ve Francii vede debata o dalším zpřísnění migračních zákonů. Loni v září zemí otřásl případ znásilnění a vraždy devatenáctileté studentky Philippine.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
